úterý 17. února 2015

Výprava do Českého krasu (E-kronika)

Za jasného rána jsme se sešli na stanici metra připraveni na sobotní výpravu. Bohužel vzhledem k řádícím chřipkám a jiným nemocem přišli pouze dva zdraví jedinci, takže jsme se operativně dohodli na změně trasy. Vyrazili jsme tedy pěšky skrz sídliště Lužiny a kolem Velké Ohrady dolů a kolem bývalé vápenky a lomu, kde se stále těží, až na Požáry. Jde o soustavu lomů, z nichž většina je už dávno nepoužívaná a jsou propojené různými chodbami.
Jedním takovým tunýlkem jsme prošli z jednoho lomu do druhého, kde jsme se z tabulky dozvěděli že se jedná o světově významnou geologickou lokalitu. Druhá chodba vypadala, že je slepá, ale na konci byl úzký otvor, kudy se dalo protáhnout, a tím jsme se dostali do dalšího lomu, což bylo docela dobrodružné. Rostly zde už vysoké stromy a v pozadí se rýsovala další chodba. Odvážně jsme vstoupili, ale po chvíli průzkum ukázal že nikam nevede a že je nejspíš zasypaná. Vrátili jsme se tedy zpátky až na cestu, a pokračovali dál. Po starých úvozových cestách jsme vystoupali až na samotný okraj Řeporyj a zároveň Prahy, odkud byl i pěkný výhled na naše sídliště a okolí.
Přešli jsme přes most a pokračovali po asfaltce na Zmrzlík, kde jsme si dali svačinu v autobusové zastávce. Pokračovali jsme kolem koní do jakéhosi bývalého sadu a po stráni dolů. Tam jsem uklouzl a zahučel do křoví tak, že jsem ostatním na chvíli úplně zmizel z dohledu. Přes mostek jsme překročili potůček a stoupali nahoru do stráně. Cesta se pořád zmenšovala a ztrácela, až jsme museli jít přes louku naslepo. Bylo ale stále hezky a po chvíli jsme opět sledovali výhledy do okolních kopečků. Směr jsme drželi správně, a tak jsme po chvíli trefili červenou značku, po které jsme došli na rozhraní Radotínského údolí a Českého krasu. I když jsme byli ještě na kraji hlavního města, výhledy na skály, lomy a přírodu byly moc pěkné.
Ještě jsme si udělali posezení na kraji kavylové stepi, a potom jsme sešli pomalu do údolí, odkud nám po chvíli jel autobus. Došli jsme ještě do klubovny, kde jsme si zahráli několik deskových her, a pak se vydali domů. I přesto, že jsme toho moc neušli, jsme navštívili pěkná a zajímavá místa.
--Sirka