Návštěva Štefánikovy hvězdárny

Experimenty s kapalným dusíkem ve Štefánikově hvězdárně
30. 11. 2024
Náš výlet na hvězdárnu jsme si dopřáli v hojném počtu nadšených vlčat a o poznání menším počtu stejně nadšených vedoucích. Jako první nás čekala zajímavostmi nabitá přednáška/pokusy s tekutým dusíkem. Musím přiznat, že mě až překvapila znalost některých vlčat v této oblasti a jsem rád, že se všichni aktivně zapojili do programu. Povídali jsme si třeba o vlivu dusíku na různé předměty a nástroje (např. žárovka, či rostliny - růže), sledovali raketu vytvořenou z PET lahve a obdivovali zmenšený model maglevu (neboli sledování vlivu tepla na (supra)vodiče).

Když nás přednášející se značnou úlevou ve tváři propustil z přednáškové místnosti, čekala nás ještě samotná prohlídka Štefánikovy hvězdárny. Díky dobré viditelnosti jsme si dopřáli pohled teleskopy na Venuši a Jupiter a prošli si interaktivní výstavu obsahující např. vysvětlení některých fyzikálních jevů důležitých pro astronomii, představení rozmanitých úlomků meteoritů či černou díru na mince. Zájemci navštívili též místní bistro a obchůdek. Následovala už jen procházka setmělým Strahovem k autobusové zastávce a cesta na Lužiny.
-Impuls

Výprava na tábořiště (brigáda)

Výprava na tábořiště (brigáda), 25. - 28. 11. 2024
V pátek jsme se s kluky sešli v klubovně, abychom mohli zabalit materiál na cestu auty. V mezičase jsme se potkali se Skokanem, který si do klubovny přinesl velký spacák na odvoz a výměnou od nás dostal lékárničku na cestu vlakem. Oproti původnímu plánu jsme se s odjezdem sice trochu opozdili, nicméně nakonec to nebyl takový problém, jelikož já jsem mohl cestu tam ještě jet po dálnici, takže se nějaký čas ušetřil. Když jsem na rychlostní silnici před Číhaní vyjížděl kopec, zničehonic se všude objevila neuvěřitelně hustá mlha, přes kterou jsem dokonce málem minul odbočku, kterou vždycky využíváme. Od té chvíle bylo až do tábora potřeba jet zhruba 25 km/h, protože bylo vidět sotva na deset metrů před auto, a navíc už byla samozřejmě i tma. U statku jsem se potkal s Pavlem Tesařem, se kterým jsme si chvíli povídali, i o tom, že posledních pár dní je tam taková mlha každý večer, ale po nějaké době jsme se rozloučili, abych mohl jet dolů vyložit plné auto materiálu a zajet pro kluky do Klatov. Při vykládání už mi netrpělivě volali, jak to vidím, a bylo slyšet, že někteří by možná klidně šli i pěšky, nakonec jsem pro ně ale po pár minutách přeci jen vyrazil. Potkali jsme se u klatovského KFC, kde jsme ještě asi půl hodinu zůstali, zatímco kluci naplno využívali svou investici v podobě jednoho bezedného kelímku, skrze kterou měli v plánu si vynahradit cenu ostatního jídla. Během toho jsme zjistili, že už i Škebloň s Klikařem stihli přijet do Klatov a aktuálně nakupují zlevněné maso, tak jsme se dohodli, že se u nás zastaví, a nějak se spolu poskládáme i s nákupem, abychom nemuseli jezdit tam a zpátky dvakrát. Když jsem kolem půl jedenácté dojel do tábora už podruhé, čekal tam na nás už i Koumák. Společně jsme odemkli boudu a začali rozkládat velký stan, ve kterém jsme plánovali všichni spát. Někteří se začali ozývat s tím, že mají svůj stan, nebo že by chtěli postavit ještě jeden malý, ale z toho nakonec sešlo a i původní obyvatelé toho menšího se po půlnoci objevili u našich dveří, jestli by se nemohli přidat. Ještě před spaním (a po postavení stanů) jsme si ale do kuchyně na připravené rozvody nainstalovali světýlka, uvařili čaj a dali si z Prahy připravenou pomazánku s rohlíky. Pak už jsme si jenom chvíli povídali.

Na sobotní ráno jsme si schválně nenastavovali budík, abychom se co nejlíp vyspali, což se ale bohužel některým stejně moc nepovedlo, například i mně. Kolem desáté jsme tudíž neochotně vylezli ven a začali se věnovat přípravě a čištění společného prostoru a kuchyně, a já s Koumákem jsme využili času navíc, než vylezou i ostatní, a začali jsme sestavovat nový střediskový gril. Nakonec se nám to skutečně podařilo dodělat akorát se snídaní, takže jsem si kávu mohl uvařit už na nové a větší plynové plotně, jak jsem to původně plánoval.
Po snídani jsme se spojili s Pavlem, abychom zjistili, jakou pro nás připravil pomoc, neboť to byla jedna z hlavních věcí, kterým jsme se chtěli věnovat, ale dozvěděli jsme se, že nic takového neexistuje, a že se místo toho jen zastaví za námi dole. Když se svou partnerkou oba dorazili i s jejich ročním psem, se kterým jsme si vydatně pohráli, nějakou dobu jsme si společně povídali, načež se zase odebrali vstříc cestě na cvíčák. Začali jsme se věnovat práci na přípravě dřevníku, přípravě obědu na grilu, a já jsem vyrazil na nákup zbylých zásob jídla a materiálu do Klatov, kde jsem strávil následující asi tři hodiny. Po cestě zpět jsem se rovnou zastavil u stavení Lucky, kde jsem vyčistil dva barely a naplnil je pitnou vodou, abychom mohli v táboře bezstarostně vařit čaje a další věci. Se setměním jsem dorazil do tábora, kde už se všichni po jídle oddávali deskovkám ve stanu. Po vyložení nákupu po chvíli vylezli a začali jsme plánovat, co budeme dál dělat, zatímco jsme jedli připravený alobal z grilu. Měli jsme totiž na programu ještě jednu speciální příležitost, a to skautský slib Kuby Šandally, který se bežně bohužel na letním táboře neobjevuje, ale tady byl, takže jsme se toho rozhodli využít a nabídnout mu složení skautského slibu na našem tradičním táborovém místě takto v rámci výpravy. Po tomto speciálním momentu jsem už jenom dojedl poslední zbytky rohlíků a pomazánky, pak jsme si ještě chvíli povídali a šli spát.

V neděli jsme den začali časově dost podobně, s tím, že velká část lidí se ze stanu táhla opět stejně dlouho. Měli jsme ovšem naplánovaný větší výlet, minimálně co se týče vzdálenosti od tábora. Když se nám všem podařilo nějak nasnídat a zabalit si věci, vyrazili jsme auty na čtyřicetiminutovou cestu směrem ke hranicím s Německem do vesnice nazvané Hamry. Tam jsme auta nechali a započali výšlap na místní vrchol Velký Ostrý, tvořící přírodní hranici mezi Českem a Německem. Cesta nahoru nám nějakou chvíli zabrala, ale obecně by se dalo říct, že jsme měli dobré tempo, a byť někteří nahoru dorazili značně vyřízení (součástí šestikilometrové trasy bylo převýšení cca 650 metrů), splavení a jinak indisponovaní, dorazili jsme tam všichni, a to dokonce i vcelku pohromadě. Jak už to tak bývá, na vrcholu byla chata, kde se kromě piva a hlavních jídel, která už v naší době došla, podávaly také nějaké dorty a čaj, čehož někteří využili. Hlavní odměnou byl ovšem naprosto bezkonkureční výhled na okolí, jelikož se během výšlapu naštěstí trochu vyčasilo, takže jsme pozorovali okolní vrcholky a hustou vrstvu mraků, které pod námi poklidně a nerušeně pluly (vrchol je ve výšce cca 1300 m.n.m.). A byť tam nahoře přirozeně docela foukalo, svítilo i sluníčko, a celkově byl to krásný výsledek.
Následná cesta dolů už byla výrazně méně vyčerpávající a trvala jen asi hodinu a půl. U aut jsme se všichni odebrali společně do Sušice, kam se někteří toužili jet za odměnu vykoupat do místního aquaparku. Se Škebloněm jsme si nakoupili zásobu pečiva na další den, kdy měl být státní svátek, a pak počkali na ostatní, až budou připravení vyrazit do tábora. I když nás v táboře čekala příprava již koupeného jídla, koupili jsme si v Sušici jako předkrm pár kebabů na ukojení okamžitého hladu. Po příjezdu jsme se vrhli na vaření, při kterém probíhala zajímavá debata o hrdinství pohledem Philipa Zimbarda, jenž se proslavil zejména Stanfordským experimentem a nedávno (14. října) ve věku 91 let zemřel.
Po tomto intelektuálním cvičení jsme se ještě chvíli věnovali uklízení a pak už jsme šli pomalu spát.

Poslední pondělní ráno jsme se probudili do skutečně krásného prosluněného dne. Někteří se tudíž přirozeně začali zamýšlet, proč takhle nemohlo být celou dobu, ale hlavní bylo, že ten poslední den byl právě takový, už jen kvůli usušení různého materiálu, oblečení, a zejména také stanu. Sice se to nepovedlo úplně, protože nakonec ještě stejně znovu navečer navlhnul, ale pořád to bylo stoprocentně mnohem lepší, než kdyby bylo od rána sychravo jako předešlé dny. Po snídani jsme vyrazili na výrobu nízkých lanových překážek, abychom si jejich vázaní co nejvíc připomněli a zároveň vyzkoušeli v tom nejtypičtějším prostředí. Současně jsme ještě chtěli stihnout jeden nástřik boudy další vrstvou lazury, což se též povedlo. Kromě chutného obědu nás pak ovšem čekal zejména úklid, abychom v podvečer mohli v klidu vyrazit zpět do Prahy. Nejvíc nám dalo zabrat čištění grilu a mytí nádobí, já jsem se v mezičase ještě věnoval protiplísňovému nátěru skříňky v kuchyni, a následně i latrín, které jsou tímto nešvarem celkem zasažené. Se zvědavostí, jak moc se to ukáže být úspěšné a užitečné jsem se následně pustil do naložení auta veškerým materiálem a odpadem, který nakonec skončil připoutaný na přední sedačce. Pak už nás čekalo jen rozloučení s tábořištěm, psem nahoře na statku, a dlouhá večerní cesta do Prahy. V průběhu jsem se s posádkou Škebloňova auta potkal na tradiční pumpě v Rokycanech, a následně jsme s pár jedinci efektivně vyložili obsah auta, ovšem to už bylo v Praze. V klubovně bylo ještě potřeba opět rozložit velký stan, který se nám vzhledem ke svojí enormní velikosti ani nevejde do žádné z místností, pár mokrých celt a zaklidit zbylé přivezené věci. Po těchto pár hodinách práce a nutné administrativy jsme se rozloučili nakonec i spolu se Škebloněm, a odebrali se domů, kam jsme se těšili na ničím nerušený a tolik potřebný spánek.
-- Pálkař

Výprava Litoměřice

Výprava Ústí n. Orlicí 2023

Výprava Ústí n. Orlicí, 26. - 29. 10. 2023
Na výpravu do Ústí n. Orlicí jsme se vydali netradičně už ve čtvrtek. Po dvouhodinové cestě vlakem jsme se dostali na základnu 2. dívčího oddílu Ústí n. Orlicí. Večer mladší strávili hraním deskovek a starší přípravou programu a výletu na další dny výpravy.

V pátek ráno nás probudilo deštivé počasí. Po výborných párcích jsme vyrazili na plánovanou prohlídku místního Městského muzea v Hernychově vile. Jelikož je Ústí historicky známé pro tkalcovství, nemohla být výstava o ničem jiném než látkách, tkalcovských stavech a splétání nití/lan. V muzeu jsme nakonec strávili dopoledne i kus odpoledne, jen jsme si mezitím zašli na výborný oběd na základnu (bylo kung-pao). Z muzea si odášíme námi vyrobené koberečky a několik spletených lan. Vzhledem k převládajícímu deštivému počasí byl večer zvolen spíše klidový program sestávající se z filmu, deskovek a oblíbené oddílové hry Zombie (indoor hra ve tmě, taková vylepšená schovávaná). Oceloti a vedoucí se pak věnovali debatě o rozdílu mezi pravdou a Pravdou.

Na sobotní sváteční den byl připraven delší výlet. Posilněni karamelovým müsli s mlékem jsme vyrazili vlakem do České Třebové. Čekala nás 12 km cesta, kdy jsme postupně navštívili rozhlednu a pravěkou vesničku. Šli jsme téměř celý den nádhernou podzimní krajinou. Během celého výletu nám dělala společnost klíšťata (kolíčková hra). Odpoledne jsme se vyčerpání a trochu mokří dorazili do Dlouhé Třebové na zpáteční vlak do Ústí. Večer byl opět klidový (deskovky, film pro Oceloty a Zombie).

Jelikož nám bazén časově nevyšel v sobotu, zahájili jsme poslední den výpravy právě koupáním. Smyli jsme tak ze sebe veškerou špínu z výletů a hodili se do pohody. Následovala ještě slibovaná hra po okolí - dva mafiánské gangy (Kolovratníci a Tkalcové) se přetahovaly o budovy tkalcoven a tím pádem i o moc v regionu. Hra se trochu prodloužila, takže jsme pak v rychlosti snědli oběd, sbalili si věci a šli na vlak. Pak už následoval jen přesun do Prahy přeplněným rychlíkem (naštěstí jsme měli místenky) a návrat k rodičům domů.

Na začátku mě mrzelo, že nás jede docela málo, ale postupně se ukázalo, že to vůbec nevadí a že se zábava (i přes horší počasí) najde vždy. Celkově výpravu hodnotím jako vydařenou a věřím, že ostatním se také líbila :)
-Impuls

Tábor 2020 - ZAKLÍNAČ

Vyprávěné kroniky naleznete ZDE

Sobota 4.7. – Den 0
Když jsem přijel na tábor, překvapilo mě, že tábořiště vypadalo jinak, než jsem si představoval. Bylo mnohem lepší. Letos jsem na táboře poprvé. Překvapilo mě, že nás může přepadnout jiný tábor. Ubytovali jsme se ve stanech, ale někteří z nás se museli přestěhovat. Já také. Učili jsme se bezpečně zacházet s nářadím (s pilou, kladivem, sekerou, dvojruční pilou).

Mezitím rádcové a podrádcové připravovali večerní oheň. Po večeři přijel Bráca. Šli jsme (k ohni) podle výšky za sebou, Bráca nás pozval do táborového kruhu.

A přivítal nás na táboře. A pak jsme zpívali písničky. A pak nás přišli navštívit 3 zaklínači (Lambert, Eskel, Letho). A stali jsme se novými zaklínači. Rozdělili jsme se do skupin (hadi, rysi, medvědi). Já jsem v rysech. Po zaklínačském večeru jsme se rozloučili skautskou večerkou. A šli jsme spát.
--Meďák

Neděle 5.7. – Den 1
Ráno jsme se protahovali, hledali jsme rostliny a různé věci.

Bylo to velmi zajímavé, myslím, že hodně lidí nic nedělalo. Potom jsme zjistili, že je takový papír s můrou, za který dostaneš bonbón. Bylo to zajímavé.

K obědu jsme měli kuskus. Byl zajímavý. Po obědě jsme měli odpolední klid. Někteří hráli Fotra. Někteří se mlátili s pendreky. K večeři jsme měli puding. Byl celkem v poho.
--Šašek

Pondělí 6.7. – Den 2
Ráno jsme se probudili do slunečného dne a měli jsme první rozcvičku, avšak když jsme se vraceli, počasí změnilo tvář a začalo pršet. Kromě vyvěšení státní vlajky a zahájení táborového dne jsme až do oběda byli pod střechou. K obědu byla trocha těstovin se sýrem. Odpoledne déšť ustal a tak jsme každá skupina měli jít přispívat nějakou prací k chodu tábora.

Když jsme se pak sešli, tak jsme šli dělat práci, kterou měla dělat jedna skupina, ale neudělala. Na konci dne jsme zahráli CTH a jeli se umýt do školy v Kolinci.
--Veveřák

Úterý 7.7. – Den 3
Každý den je dobré začít nějakým moudrem. I dnes jsme se tudíž vzdělali, a to v oblasti efektivity přenášení vody v děravém hrnci.

Ráno jsme se probudili a jali se připravovat snídani, zatímco ostatní táborníci se věnovali protahování svých těl pod taktovkou Klikaře. Po návratu z výklusu kopce je nutné se opláchnout a pak už můžeme jít jíst. Po dlouhé snídani a krátké pauze je oznámen nadcházející nástup v krojích, který dnes ovšem bude speciální. Při zapískání už vysoko v oblacích číhá drona, připravená snímat a natáčet pohotový nástup našich skautů. Jako zlatý hřeb je připraven úkol sestavit z osob číslo našeho oddílu, jež bude ze závratných výšek vzápětí též zvěčněno.

Když se dozvíme, že je možné se ve volných chvílích věnovat také stavbě slunečních hodin, rozcházíme se ke stanům, aby mohla proběhnout jejich kontrola, stejně tak jako focení skautů v popředí svých obydlí. Poté, co zvládneme ukončit všechny ranní aktivity včetně léků, se odebíráme do pevnosti, kde vytrvale bojujeme o holé životy tak dlouho, jak je jen třeba. Mezitím se v táboře samozřejmě rozebíhají práce v kuchyni, aby bylo vepřo-knedlo-špenáto včas a skvělé. Po návratu z pevnosti se do kuchyně obsazuje i denní služba, mezitím vedle v jídelně probíhá tah celotáborové hry. Následně nás čeká polední klid a uzlařský workshop, učící naše mladé a nadějné zaklínače, jak správně svázat chycené nestvůry a nepřátele.

Co by to ale bylo bez trošky zábavy, musíme se tedy odebrat na další aktivitu, jíž je křtění stanů, samozřejmě ale za četného doprovodu neznámých a nebezpečných monster z velkých dálek.

Je také potřeba se v rámci tábora chvíli věnovat Patronátům, které pro nás dva týdny před táborem připravili manželé Strakovi. Obcházíme tedy tábořiště a podle mapy hledáme papírkem označené přírodní skvosty hodné zmínky, načež pomalu přichází tma, a to znamená večerní čtení pověstí. Hned potom ale není čas na čištění zubů, musíme totiž ještě vyslechnout starého mága s úchvatnou holí, která přitahuje zraky nás všech. Jak je to jen možné? Jeden zaklínač z každé skupiny vždy dostane instrukce a zapálí kouzelný tác s prachem, načež se vždy začnou dít nevídané věci.

Když nám mág předvedl a sdělil vše, co chtěl, byl teprve ten správný čas započít večerní rutinu.
--Pálkař

Tábor 2019 - VESMÍR

(ROZPRACOVÁNO)

Víkendová výprava do Plzně (e-kronika)

Pátek 7. prosince
V zastávce metra Lužiny jsme potkali pána, který řídí zastávku metra Lužiny a mohli jsme se ho na něco zeptat. Pak jsme jeli na Smíchovské nádraží a tam jsme nasedli do vlaku. od Plzeňského hlavního nádraží jsme chvilku šli a dorazili jsme na základnu v ulici Habrová. Když jsme si vybalili zhlédli jsme představení mobilních maniaků a přemýšleli o používání mobilů.

Sobota 8. prosince
Po ranní rozcvičce a snídani jsme si balili do Techmanie. Také jsme se dozvěděli pravidla o používání mobilů.

ZELENÝ KÓD: Volná zábava
ORANŽOVÝ KÓD: Pouze důležité věci (komunik., mapy, focení...)
ČERVENÝ KÓD: Nesmí se používat

Dorazili jsme do Techmanie, kde byly zajímavé věci. Všechny nejvíce zaujal vytahovač lidí nahoru, ale byly tam i další věci, které byly také super.

Byli jsme tam až do večera. Poté jsme šli do planetária, kde se nám to také líbilo.

Potom jsme šli zpátky na základnu, kde nás čekala česnečka a pudink. Po večeři následovala bojovka a byla krátká. Ale Abuk ji měl dlouhou, protože přešel odbočku. Večer jsme se dívali i na film.

Neděle 9. prosince
Po rozcvičce a hře jsme se šli nasnídat a pak jsme si šli balit. Když jsme měli zabaleno, šlo se uklízet a po uklízení jsme šli hrát NERF bitvu s hledáním papírků. Papírky byly užitečné k braní území a tím pádem i rozšiřování toho svého. Vyhrála skupina zelených, druzí byli modří, třetí hnědí a poslední červení, kteří byli znevýhodněni tím, že na ně všichni útočili.

Po čočce jsme měli prostor si řádit venku a poté jsme se vypravili na nádraží. Odtud jsme vlakem odjeli na Smíchovské nádraží a z něho metrem na Lužiny. Tím končí další super výprava do Plzně.
--Kosmas

Fotky z výpravy - Rajce.net

Tábor 2018 - Starověký Egypt

Sobota 7.7. – Den 1
Když jsem se v sobotu probudil, tak jsem byl první vzhůru, pak jsem ještě odpočíval (první den – teprve se přijíždělo?). Když vstali Roveři, tak se začalo pracovat. Klikař šel dodělávat kárku, Papež šel vařit, ostatní umývali nádobí a já šel do lesa pro chrastí. Poté jsem si uklízel ve stanu. Když přijel zbytek skautů tak bylo hodně práce, stavěl se tábor, pak jsme odpočívali ve stanu.

K večeři jsme měli rohlík s pomazánkou a když přijel Bráca tak jsme odešli k táboráku kde byla zábava, zpívali jsme, byly tam scénky, poté jsme objevili mumii, která byla moc agresivní, pak jsme šli spát.
--Rybák

Neděle 8.7. – Den 2
Dnes ráno byla lehká rozcvička, protože byla neděle. Ke snídani byla buchta, potom jsme s Klikařem stavěli stan, ukazoval nám, jak se staví a společně jsme ho postavili.

Ke svačině jsme měli mrkev a potom jsme jeli do Klatov překvapit paní Tesařovou. Jeli jsme jí zazpívat pár písniček a zahrát na kytaru, pak jsme šli do Klatovských katakomb, kde jsme viděli mumie. Na cestu jsme dostali „balíček přežití“ a v něm bylo: tatranka, jablko, dva rohlíky, salám a sýr. Zbytek jsme měli i na svačinu. Vedoucí nás odvezli autem ke stanici Luby a odtud jsme šli pěšky až do tábora. Na nástupu nám rozdali „zbrojní průkazy“, na kterých byly různé nástroje a my se s nimi musíme naučit zacházet. Na každý nástroj byl jiný vedoucí nebo rover. Pokud se s nimi naučíme, dostaneme podpis k tomu nástroji na papírku a můžeme je používat bez dozoru. Večeře byla výborná – Těstoviny s párkem a rajčatovou omáčkou. V plánu bylo i vysvětlení CTH (CeloTáborová Hra), ale protože jsme z výpravy přišli docela pozdě, tak se přesunulo na pondělí. Dnes v noci na pondělí byly taky první hlídky.
--Abuk

Pondělí 9.7. – Den 3
Vstali jsme zhruba v 8:30 a služba už byla vzhůru a připravovala si kuchyni. Po rozcvičce jsme šli na snídani, byly výborně oslazené vločky a po nástupu v krojích nám vedoucí vysvětlili pravidla celotáborové hry.

Kdo měl zájem zdokonalit se v používání nářadí, seker a zbraní, věnoval se získání zbrojního průkazu, ostatní uklidili táborové náměstíčko a vyzdobili ho pomocí mechu a šišek. Po obědě a poledním klidu se rozdávaly bambulky. Je to součást celotáborové hry, jsou z plyše a jsou různě barevné. Před večeří jsme si vylosovali názvy stanů a po večeři byla dobrovolná hra Boj s příšerami, což byl i vedoucí v maskách. Naše egyptské skupinky nakonec všechny příšery porazily.
--Ash

Úterý 10.7. – Den 4
Dnešní den jsme zahájili rozcvičkou a po umytí na nás čekaly švédské stoly „hody doprovody“. Po snídani byl nástup v krojích, kde se řekly důležité informace, a pak jsme šli na výlet po okolí a podívat se do pískovny na břehule. Ve svazích nedaleko tábora jsme také zahráli hru se zbraněmi NERF. Cestou zpátky jsme ještě vyšli na Drkolnou, ale začínalo pršet, a tak jsme seběhli do tábora, kde byl akorát oběd.

Po poledním klidu jsme si vzali tmavé ponožky a Savem jsme je zdobili a vybarvili egyptskými vzory. Po večeři jsme hráli celotáborovou hru a v noci byly hlídky.
--Písař

Dvoudenka Podblanicko (e-kronika)

Pátek 27. října
V pátek jsme měli sraz v 16.30. Jeli jsme metrem na hlavní nádraží, kde jsme chvíli počkali na zakoupení jízdenek. Poté jsme se odebrali na nástupiště, kde na nás čekal vlak. Jeli jsme do Vlašimi, tam jsme na nádraží chvíli počkali na autobus, který nás přiblížil k chatě. Tříkilometrový kus jsme došli po silnici, vybaveni reflexními vestami. Když jsme dorazili, vybalili jsme si zbytky zásob z domova a zahnali hlad. Pak se pouštěl film Blade, a potom se šlo rovnou spát.
--Afro

Sobota 28. října
Sobotní rána jsou vždycky náročná. Obzvlášť v tomto případě, kdy jsme měli k dispozici Kočího chatu. Ta je totiž skvělá, krásná, ale že by byla velká, to se tedy úplně říct nedá. Když jsem se ráno probudil, všude okolo mě byli spící lidé. Úplně všude. A kde zrovna nebyli, tam ležely batohy. Museli jsme se tedy všichni zlehka zvednout a momentální nutností se stal jakýsi dočasný úklid. Pokud jsme se totiž chtěli najíst, museli jsme okolo sebe mít alespoň trochu prostoru. Naštěstí se to všem relativně rychle podařilo a tak jsme mohli začít připravovat již tradiční sobotní snídani, a to vločkovou kaši. Ta je díky své sytosti a sladkosti perfektní sobotní nakopávač. Plní energie jsme se tedy vydali na krátkou cestu k autobusové zastávce. Po včerejší tmavé a deštivé noci jsme jistě všichni ocenili, že už neprší, nicméně vítr foukal pořádný.

O nějakou dobu později jsme všichni vystoupili zdánlivě uprostřed ničeho. Zdání ale občas klame, téměř hned vedle nás se totiž nacházel Vodní dům, interaktivní naučná výstava zaměřená na vodní prostředí a přírodu obecně. Někteří členové, kteří zde už někdy byli, se opět velmi těšili, což nám ze začátku přišlo trochu zarážející. Po chvíli jsme ale zjistili, že to bylo oprávněné, protože to tam bylo opravdu příjemné. Ještě před vstupem dovnitř se všichni vrhli na velké vodní mechanismy umístěné před budovou, kde si chvíli zkoušeli různými pohyby těla čerpat vodu.

Při nakupování vstupenek všechny zaujalo interaktivní akvárium, ve kterém se nacházely různé rostliny, kameny, škeble a další části vodní hladiny. Pomalu se ale konečně přesouváme na samotnou expozici. Tam byly například k vyzkoušení chuti čtyři označené kohoutky s vodou. V každém se nacházela voda z jiného zdroje, například minerální či klasická pražská. Před použitím bylo však nutností zapojit tvůrčí smysly a vyrobit si z papíru kornout, ze kterého se pak voda dala pít. Naštěstí byl hned vedle návod, takže to nebylo tak náročné. Zajímavé zde byly také zvuky různých zvířat, které hrály do volně přístupných sluchátek a daly se všelijak kombinovat. Nás starší ale mnohem více zaujal relaxační koutek. Takže zatímco si děti prohlížely fotky živočichů v nadživotní velikosti, my jsme se oddávali zvukům klasické hudby a zurčení vody za doprovodu stropní projekce hladiny rybníka. No prostě nádhera.

Pomalu, ale jistě, se nám však chýlil čas. Bohužel se nám nepodařilo projít se na rozmezí Švihovské vodní nádrže, jelikož tato prohlídka byla bohužel už nedostupná. Autobusem jsme se tedy dopravili zase zpět, a ač by se to mohlo zdát neuvěřitelné, pomalu už se začínalo stmívat. Jakmile jsme dorazili zpět do chaty, dali jsme si chvilku večerní pauzu, během které se začala připravovat večeře. Po strastiplném zážitku z vaření bylo ohromné množství jídla konečně připraveno a mohla začít radostná konzumace. Kuskus s dozlatova opečeným masem a skvělým salátem snad všem chutnal.

To ale ještě nebylo všechno. Zatímco jsme jedli, venku se krásně setmělo, což znamenalo, že se můžeme vydat na strašidelnou noční hru. Po skupinách se tak všichni za doprovodu starších odebrali ven, kde měli za úkol co nejdříve objevit všechny sladké odměny poschovávané po okolí. K tomu jim přirozeně sloužila mapa s označenými body. Některé ukrývaly rovnou bonbony, jiné třeba další mapy. Když měly děti pocit, že je všechno pryč, vydaly se zase zpět do chaty. To byla teprve ta chvíle, kdy se ukázalo, kdo má opravdu pro strach uděláno. Dále byla totiž na programu opravdová výzva v podobě pořádné noční bojovky. Bez doprovodu bylo třeba projít celou trasu vedoucí skrz louku a hrozný les zpět na silnici. K našemu příjemnému překvapení si bojovku prošli snad všichni, reakce byly ale samozřejmě diametrálně odlišné. Tak už to ale občas bývá.

Spokojeni, že se nám vše hezky vydařilo, jsme se po náročném dni mohli vydat do říše spánku. To jsme ale ještě vůbec netušili, co nás bude čekat následující den.
--Pálkař

Neděle 29. října
V noci jsme měli super bojovku, ale moc jsem se nebál. Po bojovce jsme šli spát a hezky jsme se vyspali. V neděli jsme vstali, uklidili si karimatky a spacáky a šli na snídani. Kdo chtěl, mohl hrát deskové hry, nebo jít ven na geocaching.

Po chvíli venku začalo dost foukat a potom i pršet, tak jsme nemohli venku nic hrát a byli už jen vevnitř. Při chystání oběda vypadla elektřina, tak se dodělával na kamnech. Po obědě jsme poklidili a připravili se na odjezd. Každý dostal svačinu a Klikař nás navozil autem na nádraží. Venku mezitím foukalo víc a víc, a dokonce popadaly nějaké stromy a náš vlak nejel, takže jsme dojeli domů s rodiči a vedoucími.
--Kryštof

Fotky z výpravy - Rajče.net

Dvoudenka Liberec (e-kronika)

Pátek 8. prosince
V pátek 8.12. jsme se sešli na Lužinách a pak jsme jeli metrem B na stanici Vysočanská. Pak jsme šli na nádraží Praha-Vysočany a jeli jsme vlakem do Turnova. První vlak jel o 25 minut později, ale druhý na nás čekal, takže jsme akorát přestoupili a dojeli do Liberce.

Po městě jsme se svezli tramvají, což se na výpravě moc často nestává, takže to bylo takové zpestření. Jeli jsme linkou 3 a vystoupili jsme na zastávce Botanická zahrada. Odtamtud jsme došli už pěšky na základnu místních skautů. Je to velký dům, hezký a moderně opravený. Spali jsme ve velké místnosti a já jsem si našel dobré místo pod stolem. Po dojedení všech zásob jsme se dívali na film Rychle a zběsile 7.
--Abuk

Sobota 9. prosince
Něco před devátou hodinou jsme se probudili a vydali ven na rozcvičku s Papežem. Potom byla volná chvilka, kdy jsme si mohli hrát se sněhem, a pak se šlo na snídani. Podávaly se ovesné vločky s ovocem, kakaem a cukrem a pak jsme se začali chystat na výlet. Vyrazili jsme do IQlandie, kde už před vchodem bylo několik zajímavostí, např. lavička s Albertem Einsteinem a zvedání auta pomocí provazů. Šli jsme dovnitř a tam jsme viděli další úžasné věci a zajímavé expozice, jako například Hvězdná brána, Člověk a jeho smysly, Vesmír a člověk, vodní svět nebo planetárium.

Strašně se nám tam líbilo a byli jsme tam celé odpoledne. Když jsme vyšli ven, už byla úplná tma. Vydali jsme se na cestu zpátky a šli jsme trasu přes přehradu Starý Harcov a historické centrum a náměstí, kde svítil vánoční strom.

Cestou jsme měli za úkol si všímat různých cedulí a staveb, kde se nacházely různé nápovědy do tajenky ve hře kterou jsme při tom hráli. Takhle jsme se dostali až na základnu, kde jsme si dali výbornou polévku a šli ven na závody Porsche. Zakladatel této značky se narodil v Liberci, tak hry byly zaměřené na tuhle značku aut. Měli jsme za úkol oběhnout vyhrabanou trasu ve sněhu a v každém družstvu se po uběhnutí kola ubral jeden člen.

Tím jsme si vylosovali pořadí na další hru, kde jsme stopovali pomocí GPS ukryté autíčko. Po návratu na základnu jsme začali dělat vlastnoručně vyráběné pizzy, které byly výborné, naše skupina použila rajčata, sýr, cibuli a trochu oliv. Všichni jsme si pochutnali a pak už šli pomalu spát.

--Patrik

Neděle 10. prosince
Ráno jsme se krásně prospali, vstávali jsme až po deváté hodině a pak byla rozcvička s Papežem a pak jsme si dali domácí perník, který upekl Koumák. Poté jsme si nachystali pár věcí do batůžku a vyrazili směr ZOO. Liberecká ZOO je nejstarší zoologická zahrada v Čechách a mají zde bílé tygry, které nikde jinde nemají. Líbily se nám opičky, nebo krkání lachtanů.

Prošli jsme celou ZOO a pak se odebrali na základnu. Tam už na nás čekal Koumákův guláš s knedlíky. V klidu jsme se najedli, zabalili si věci, poklidili a vydali se na cestu domů. Jeli jsme autobusem do centra Liberce, a pak jsme si popojeli tramvají k nádraží, kde byla vyhodnocená hra a vítězná skupinka dostala velkou čokoládu s obrázkem auta. Přesunuli jsme se na vlak, pak jsme jeli ještě jedním vlakem, po Praze metrem a byli jsme doma. Když jsme odjížděli z Liberce, začínalo sněžit a foukat vítr, ale v Praze sníh skoro nebyl.
--Patrik

Fotky z výpravy - Rajče.net

Tábor 2017 - Piráti (e-kronika)

Pátek 30.6. - Den 0
Někteří sice přijeli na tábořiště už ve čtvrtek, ale ještě v pátek ráno nestál jediný stan. Jakmile jsme dopoledne dorazili s dodávkou, kterou nás přivezl bratr Křeček, začali jsme naplno s přípravami.

Zatímco Koumák se Škebloněm jeli nakupovat zásoby a shánět materiál, já s Pálkařem a se Stožárem jsme se pustili do stavby stanů a vydechli jsme až za šera, když byly všechny konstrukce vztyčené.
--Cibul

Sobota 1.7. - Den 1
Dnes jsem přijel jako jeden z prvních. Hned jak jsme přijeli, tak jsme si vybalili. Po vybalení jsme šli s Bráchou a Afrem na smůlu na faguli. Když už smůla vesele bublala na pánvičce, tak jsme si poprosili Škebloně o obinadla. Nechali jsme faguli zaschnout a mezitím přijeli ostatní. Dali jsme si svačinu a šli jsme do lesa sekat soušky a jiné potřebné věci.

K večeři jsme měli rohlíky s pomazánkou. Po chvíli odpočinku jsme si dali nástup na táborák. U táboráku jsme chvíli zpívali a pak jsme začali celotáborovou hru - téma bylo piráti.

Byli čtyři kapitáni: Kapitán Bum, kapitán Šňupička, kapitán Škudla a kapitán Mula. Pak jsme si vyčistili zuby a šli spát.
--Lovec

Neděle 2.7. - Den 2
V neděli nebyla rozcvička. A po snídani jsme měli nástup v krojích a vztyčovaly vlajku.

Pak některý kluci jeli do kostela v Kolíně (Kolinci, pozn. red.) a ti, co zůstali v táboře, dělali nějaký práce, jako sekání dřeva.

Pak se vrátili a potom byl oběd a pak jsme šli na taktickej průzkum okolí, kde nás přepadávali komanda.

První místo bylo Texarkana - trempská chata, druhý bylo Drkolná, odkud bylo vidět na Lukoviště.

Třetí byla Studánka, kde Dusík vyšlápl lejno. Pak byla pevnost, kde jsem se nudil. Pak poslední byly břehule, kde už žádný břehule nejsou, protože tam jezděj motocross.

Vrátili jsme se do tábora a šli na večeři, která mi chutnala, protože byl bulharskej stůl. Pak jsme si šli vyčistit zuby a šli spát, hlídka hlídala dobře a nikdo nás nepřepadl, ale Vojta vzbudil celej tábor.
--Rybák

Pondělí 3.7. - Den 3
Před snídaní jsme měli rozcvičku, po rozcvičce jsme měli ke snídani šmoulí zlo. Po snídani byla prohlídka stanů. Potom jsme s Brácou řezali dřevo a dělali jsme uzle a prohlíželi jsme si kápézetku.

Ke svačině jsme měli mrkev, po chvilce byl oběd. Po chvilce byl polední klid. Potom jsme šli do základny hrát si s nerf.

Potom jsme měli večeři. Pak jsme měli celotáborovou hru.

Potom jsme měli večerníček. Pak jsme měli hru.
--Rafan

Dvoudenka Ralsko (e-kronika)

Pátek 28. dubna
Jaro už klepalo pozvolna na dveře a blížila se víkendová výprava, na kterou se všichni těšili. Sice některé skauty odradilo počasí, ale přesto se v pátek odpoledne na metru Lužiny sešla desítka skautů, jimž déšť nevadil. Hned ve vlaku se rozjela dramatická hra, kdy expedice vyrazila pátrat po sovětském raketoplánu Buran. Museli dát dohromady plány a podle nich během večera sestavit nový stroj. Cesta rychle utekla a po chvíli jsme byli v cíli. Mezitím skoro přestalo pršet a pohodovým tempem jsme došli na skautskou základnu, která se jmenovala stejně jako pražské Hradčany

Sobota 29. dubna
Po snídani jsme se rozdělili na dvě skupiny a pomalu se přichystali na odchod. Starší vyrazili na dvacetikilometrový pochod k Máchovu jezeru, který si sami vybrali, a my ostatní jsme zamířili na Hradčanskou vyhlídku. Cesta byla sice do kopce, ale zase jsme pak měli hezký výhled na lesy a vesnice pod námi, i na různé skalní útvary, kterých bylo všude požehnaně.

Tato oblast se nazývá Hradčanské stěny a místními hlubokými lesy jsme prošli až k rozcestí, kde jsme u altánku poobědvali a chvíli počkali, než se přežene deštík. Poté jsme pokračovali po naučné stezce do Národní přírodní rezervace Břehyně-Pecopala, kde jsme si zahráli krátkou akční hru a šli lesními cestami až k okraji Kokořínska.

Rovinatým terénem jsme došli ke kládám, kde jsme si sedli a nasvačili se. Po chvíli se objevil Hradčanský rybník, kde jsme si udělali společnou fotku a po další chvíli jsme přišli na okraj Ralska, prohlédli si minizoo s divokými prasaty, v infocentru nakoupili pohledy, vyzvedli Peřinu, který sem přijel, a vrátili se na základnu, kde na nás čekal ještě Michal, který za námi také dorazil. Ještě chvíli se všichni věnovali stavbě raketoplánu a po vydatné večeři se šlo ven na asfaltovou cestu, kde se testovala odolnost raketoplánů. Vesměs závod vydržely, a tak byly připraveny na zítřejší start. Protože padala tma, vrátili jsme se na základnu a začala se chystat noční hra. Úkolem bylo projít vřesoviště po světlech až ke kraji lesa, kde byl vstup do zasypané chodby, v níž hlídali vedoucí, kdyby se někdo hodlal ztratit nebo utéct. Všichni trasu prošli poměrně přesně, dovnitř se však nikdo neodvážil. Po návratu do základny se všichni začali předhánět v tom, kdo by býval šel dovnitř a kdo by vydržel být déle venku za tmy, tak vedoucí vyrazili do tmy s vybranými odvážlivci ještě jednou, a kdyby je nepřivedli zpět, tak by tam snad i přespali. Nakonec se všichni dobře vyspali ve skautské chatě, která se mezitím vyhřála kamny.

Neděle 30. dubna
Ráno už svítilo sluníčko a bylo už tak hezky, že jsme byli venku před snídaní i po ní. Stihla se krátká rozcvička i fotbal. Poté následovala hra, v rámci které se vzaly raketoplány a symbolicky se s nimi doletělo na vzdálenou planetu, kde probíhala těžba želatinových medvídků.

Každé družstvo si mohlo pak rozdělit a sníst to, co natěžili. Starší se šli mezitím podívat na nedaleké letiště Ralsko-Hradčany, kde den předtím skončilo cvičení, na kterém se setkali vojáci z Chrudimi se členy americké armády. Některá letadla jsme dokonce i zahlédli ve vzduchu. Letiště bylo vystavěno poměrně velkoryse, poněvadž bylo určeno jako záložní letiště pro přistání skutečných sovětských raketoplánů a po obvodu měří skoro 6 kilometrů, což je víc než polovina trasy včerejší výpravy.

Mezitím byl skoro hotov oběd, po kterém jsme se sbalili a vyrazili na autobus, kterým jsme dojeli k vlaku. Tam byla pauza na nákup občerstvení a pak jsme vyrazili do Prahy. I přesto, že bylo moc hezky, tak nezbývalo než se rozloučit.
--Sirka

Fotky z výpravy - Rajče.net