pátek 10. června 2016

Dvoudenka Máchův kraj (e-kronika)

Pátek 3. června
Ačkoliv to zpočátku vypadalo na zamračený víkend, během pátečního odpoledne se mraky protrhávaly, a když jsme ve Vysočanech čekali na vlak, svítilo už sluníčko. Všichni dostali obálky s tajemnými vzkazy ze skautského literárního odboru a cestou se seznamovali s Máchovým krajem a dalšími podrobnostmi.
Po příjezdu na místo jsme se ubytovali a navečeřeli, a pak byli svědky cesty v čase, kde proběhlo setkání s Karlem Hynkem Máchou, který nám naznačil jakým směrem by se mělo naše literární pátrání ubírat, abychom našli jeho ukrytý rukopis. Zahráli jsme si ještě krátkou hru, při které jsme sestavili Máchův autoportrét, vyčistili zuby a šli spát.

Sobota 4. června
Vstali jsme do krásného dne a po krátké rozcvičce jsme se odebrali ke snídani. Poté jsme sbalili batůžky, vydali se na malé nádražíčko Bělá pod Bezdězem-město a dojeli vlakem na Bezděz. Odtud jsme se vypravili do obce Bezděz, kde jsme se občerstvili zmrzlinou a pokračovali vzhůru k hradu.
Tyčil se na kopci vysoko nad námi a než jsme k němu došli, byli všichni řádně znaveni, ale po krátké přestávce u stánku s limonádami už byli i ti nejmenší čerství a připraveni na prohlídku. Prošli jsme se po nádvořích a bývalých sálech hradu Bezděz, kde byl jako malý vězněn český král Václav II. a vystoupali na věž, odkud byl nádherný výhled do širokého okolí. Pod hradem jsme poté poseděli, posvačili a odpočinuli si, a poté vyrazili dál po červené značce, která pozvolna klesala borovými lesy. Díky hustým lesům a nezvyklému písečnému podloží ani nevadilo, že poprchávalo.
Prošli jsme kolem stanového městečka, kde se odehrávala Bitva pěti armád, až na náměstí v Doksech, kde jsme si udělali přestávku, dokoupili zásoby a také se k nám na kus cesty připojil Rosomák s rodinou. Také jsme se rozdělili do dvou skupin, podle toho o co měl kdo zájem. Jedna skupinka navštívila muzeum Čtyřlístku, kterému Doksy a okolí posloužily jako předloha pro Třeskoprsky a který zde má i naučnou stezku. Druhá skupinka se vydala k Máchovu jezeru, kde se osvěžila a pokochala scenérií písečné pláže, vodní plochy a okolní přírody.
Máchovo jezero je vlastně rybník, poněvadž bylo založeno uměle, dokonce uprostřed jsou patrné zbytky bývalého hrádku. Obě skupinky se sešly na nedalekém nádraží, odkud jsme se po krátkém čekání vrátili zpět do Bělé pod Bezdězem. Po návratu na základnu už byla připravena večeře, šťavnaté domácí burgery z dvou druhů mletého masa, obložené sýrem a zeleninou. Když se všichni dosyta najedli, pozvolna vyrazili do centra města, kde započala večerní hra. Dvě skupiny dobrodruhů pátraly po historických rukopisech básně Máj, plnily při tom různé úkoly a slunce zapadající nad pěkným historickým jádrem města k tomu vytvářelo zajímavou kulisu. Po úplném setmění se všichni vrátili na základnu, kde byl mezitím přichystán film a objevil se i Rosomák, který před cestou domů zahrál všem pár písniček. Po filmu už byl čas jen na spánek.

Neděle 5. června
Abychom dostáli odkazu Máchy,
shrneme celý dnešní den básní.
Viděli jsme borový háj,
který vyplňuje celý kraj.
Nyní je však už neděle ráno,
bez rozcvičky jdem na závin a kakao.
Když jsme se najedli a napili,
a také batohy sbalili,
důkladně jsme poklidili,
na cestu zpět se připravili.
V přestřelce s nerfkami obstáli všichni hrdinně,
když tu náhle zavonělo jídlo z kuchyně.
K obědu výborná česnečka, s vajíčkem a slaninou,
poté těstoviny s rajčaty a zeleninou.
Po obědě vydatném,
zabývali jsme se odchodem.
Deštík a výluka zkomplikovala nám cestu maličko,
Přesto už před Prahou vítalo nás sluníčko.
Nálada však dobrá byla,
výprava se vydařila.
--Sirka

pondělí 11. dubna 2016

Dvoudenka Chrudim (e-kronika)

Pátek 1. dubna
V 16.25 jsme se sešli v metru na stanici Lužiny, metrem jsme jeli na Smíchovské nádraží, popojeli dvě stanice vlakem na nádraží Libeň, odtamtud do Pardubic, a pak jsme dojeli do Chrudimi.
Když jsme vystoupili z vlaku, šli jsme asi dvacet minut ke skautské klubovně, kde jsme se ubytovali, najedli se a šli ven. O pár ulic dál začínalo pole, na kterém jsme hráli hru zaměřenou na lidské smysly. Nejdřív osud reprezentovaný vedoucími dotykem některé smysly sebral, poté jsme je museli získat zpět, např. chuť a čich určením koření, nebo hmat pomocí hádání věcí. Po návratu do klubovny byl již připraven film, na který jsme koukali, poté vykonali hygienu a šli spát.
-- Kovboj & Brácha

Sobota 2. dubna
V sobotu kolem osmé ranní vstali mladší skauti a zaběhli si s Cibulem na krátkou rozcvičku. Mezitím roveři připravili vločky k snídani a pak jsme nafasovali balíčky na cestu, pití a vyrazili na cestu.
Na kraji Chrudimi jsme se zastavili pro kešku, a zrovna když jsme si jí prohlédli a vrátili, tak nás oslovil pán z blízkého letiště, pozval nás dovnitř a ukázal nám hangár a letadla, řekl nám k tomu pár slov a viděli jsme i dvě letadla vzlétnout. Poté jsme šli dál, k rozhledně Bára, u které byl i lanový park, kde jsme si trochu zaskotačili.
Po svačině jsme se rozdělili na dvě skupiny, mladší šli s Papežem po naučné stezce a ostatní vyrazili kolem krásných pískovcových útvarů směr zřícenina hradu Rabštejn. Po odpočinku jsme pokračovali dál místními lesy až k miniaturnímu dětskému zámečku Kočičí hrádek, kde se obě skupiny setkaly. Společně jsme pokračovali do zámeckého parku, v jehož okolí jsme nalezli několik kešek, stejně jako ve městě Slatiňany, kam jsme pokračovali. Kromě jedné jsme všechny našli, z hlediska geocachingu byl tedy tento den úspěšný. Jedna byla i u rodného domu Heleny Vondráčkové. Podél říčky jsme rovinatou krajinou došli až do Chrudimi, kde jsme si na plácku u klubovny zahráli míčovou hru bago, zatímco se dělala večeře. Díky výpadku elektřiny trvala příprava relativně dlouho, ale o to byla večeře lepší – byly těstoviny s kuřecím masem a smetanovou omáčkou s kukuřicí a hráškem. Potom se ještě promítal film Ovečka Shaun a potom byl čas akorát na to jít spát.
-- Kovboj & Brácha

Neděle 3. dubna
Když jsme se dosyta vyspali a nasnídali závinů a buchet, počali jsme uklízet spacáky, zlehka zametli a vynosili odpadky. Přesunuli jsme se na historické náměstí s výrazným gotickým kostelem a zde došlo k rozdělení do bojových týmů. Následující hodina a půl byla ve znamení pobíhání po křivolakých uličkách, schodištích a parčících a sledování nepřátel a obsazování jejich území. Nebyla nouze o akční momenty a překvapení.
Výsledek byl velmi těsný, a když bylo dobojováno, navrátili jsme se zpět na základnu, kde už na všechny čekal řízný buřtguláš a balíčky na cestu. Po umytí nádobí si všichni sbalili batohy a zlehka se začali přesouvat k východu z klubovny. Slunce hřálo a bylo hezky, ale dvoudenní výprava se chýlila ke konci. Došli jsme na nádraží a přes Pardubice dojeli do Prahy, kde jsme se na Lužinách rozloučili.
--Sirka

neděle 6. března 2016

Minivýprava Stromovka (E-kronika)

Kolem desáté dopoledne jsme se sešli na stanici metra Lužiny, abychom zahájili dnešní minivýpravu. Neměla to být klasická jednodenní výprava, spíš kratší výlet po méně známých místech Prahy pro ty členy, kteří zůstali na začátek jarních prázdnin v Praze.
Vyrazili jsme metrem na Nádraží Holešovice a hned kousek od nádraží jsme ulovili první keš. Prohlédli jsme si nový Trojský most a protipovodňové stavby a vyrazili podél řeky. Malým viaduktem jsme vešli do Stromovky, kde jsme prošli dokola mezi současnými jezírky i nově budovanými vodními stavbami.
Svítilo sluníčko, takže bylo i docela pěkné počasí. Při krátké svačinové pauze jsme pozorovali atrakce na Matějské pouti létající vysoko nad hlavami. Odlovili jsme druhou kešku a pokračovali Stromovkou dál. Po chvíli Kovboj objevil zajímavý strom, kterému všechny větve rostly kolmo vzhůru. Začali jsme tedy více pozorovat stromy kolem nás, a nutno říct, že rozličných a exotických druhů zde rostlo nespočet, stejně jako pestré keře a první květiny.
Prošli jsme celým parkem až ke konci a vyšplhali na místní skalní útvar, na kterém se rozkládá přírodní památka Pecka. Našli jsme keš a prohlédli si z výšky Bubeneč, zavřené nádraží a část Královské obory. Poté jsme se zastavili v supermarketu na doplnění zásob a vyrazili směr Ekotechnické muzeum, kde byla prohlídka. Muzeum se nachází v bývalé čistírně odpadních vod a dostalo se nám výkladu o zajímavé architektuře a provozu.
Na výstavbu bylo použito několik milionů kusů cihel a budova obsahuje mnoho důmyslných technických zařízení, z nichž některé, jako třeba velký parní kotel, jsou i po mnoha desítkách let stále funkční. Prohlídka byla velmi zajímavá a poučná a po jejím konci už čekal venku Velbloud, který se k nám připojil a poučil nás o dalších zajímavých stavbách v okolí. Prošli jsme kolem nádraží Podbaba a vyrazili vzhůru do kopce, kde přestože je člověk stále v Praze, vůbec to jako město nevypadá. Kousek od nás dokonce proběhlo malé divoké prase. Vystoupali jsme na vrch Baba, odkud je nádherný výhled na Dejvice, Bubeneč, zoologickou zahradu, Stromovku a Císařský ostrov, kde je čistička, která nahradila tu starou, kterou jsme navštívili my.
Poobědvali jsme poblíž bývalého viničního lisu, který vypadá jako zřícenina, a kolem architektonicky unikátní vilové čtvrti jsme došli ke kostelu svatého Matěje. Sjeli jsme k metru, kde se připojil Kmínek a kde jsme dohodli, co budeme ještě podnikat. Nakonec jsme dojeli na Velkou Ohradu, kde kdo chtěl, šel domů, a zbytek se odebral do klubovny.
--Sirka

čtvrtek 3. prosince 2015

Výprava Kozí hřbety (E-kronika)

Na sobotní jednodenní výpravu se nás bohužel moc nesešlo. I tak jsme ale vyrazili a po nějaké době cestování po Praze jsme vystoupili na okraji zahrádkářské kolonie Pučálka. Mrkli jsme se na mapu a vyrazili po zelené značce. Přes kousek lesu a menší pole jsme se dostali do lehce obydlené oblasti. Chvíli podél domků, na kopeček k sanatoriu, o kus dál stál vodojem s ostnatým plotem, na jehož návrší stálo něco, co z dálky silně připomínalo knihovnu. Pravděpodobně to však knihovna bohužel nebyla, ale nevadí. No a už jsme byli trochu víc v přírodě. Sice jsme ještě po krásné planině museli absolvovat cestu přes velkou silnici, nicméně potom už to bylo lepší. Přes trochu rozbahněné a již větší pole jsme došli do malého údolíčka, odkud se nám nabídl výhled na přírodní pískovcový útvar nazvaný Housle, nejspíš díky jeho tvaru. Jedná se o dvacetimetrovou rokli postupně čím dál více zarůstající stromy, právě díky pískovci.
Ilustrační obrázek (zdroj: Wikimedia)
Dále jsme pokračovali horem okolo ní, skrz poměrně hluboký zákop (zhruba 180 cm). Po nějaké době jsme se objevili zase na hranicích s Prahou, u fontánky, kde jsme se také občerstvili. Kousek od ní se už nacházel jeden z našich cílů - Lysolajský pramen. Hned za ním byl i druhý, totiž už zmíněné Housle. Nejdřív jsme se ale zastavili na hezké travnaté ploše, která byla ideální na hru s Nerfkami. Pak už jsme opravdu vešli na naučnou stezku a začali procházet hlubokou roklí.
Ilustrační obrázek (Zdroj: Tyden)
Na konci jsme zjistili, proč se asi jmenuje Housle. Po cestě zpět začaly padat jakési vločky, ale jen trochu. Vyšli jsme kopec zpět nahoru a začali se vracet po stejné cestě jako jsme přišli. Stačila chvíle a začalo slušně foukat a padat sníh.
Ilustrační obrázek (Zdroj: Wmap)
Velká prázdná planina najednou nebyla tak hezká a příjemná. Zatočili jsme doprava a potkali nějakou cizí družinku, která se asi také rozhodla vydat se na výlet. Minuli jsme je a zamířili do Horoměřic. Jelikož nám počasí moc nepřálo a už nás bolely nohy, rozhodli jsme se vrátit se dříve. Přebytečný čas z výpravy jsme strávili v klubovně hraním nových deskových her.

--Pálkař

Fotky z výpravy - Rajče.net