sobota 12. srpna 2017

Tábor 2017 - Piráti (e-kronika)

Pátek 30.6. - Den 0
Někteří sice přijeli na tábořiště už ve čtvrtek, ale ještě v pátek ráno nestál jediný stan. Jakmile jsme dopoledne dorazili s dodávkou, kterou nás přivezl bratr Křeček, začali jsme naplno s přípravami.
Zatímco Koumák se Škebloněm jeli nakupovat zásoby a shánět materiál, já se Stožárem jsme se pustili do stavby stanů a vydechli jsme až za šera, když byly všechny konstrukce vztyčené.
--Cibul

Sobota 1.7. - Den 1
Dnes jsem přijel jako jeden z prvních. Hned jak jsme přijeli, tak jsme si vybalili. Po vybalení jsme šli s Bráchou a Afrem na smůlu na faguli. Když už smůla vesele bublala na pánvičce, tak jsme si poprosili Škebloně o obinadla. Nechali jsme faguli zaschnout a mezitím přijeli ostatní. Dali jsme si svačinu a šli jsme do lesa sekat soušky a jiné potřebné věci.
K večeři jsme měli rohlíky s pomazánkou. Po chvíli odpočinku jsme si dali nástup na táborák. U táboráku jsme chvíli zpívali a pak jsme začali celotáborovou hru - téma bylo piráti.
Byli čtyři kapitáni: Kapitán Bum, kapitán Šňupička, kapitán Škudla a kapitán Mula. Pak jsme si vyčistili zuby a šli spát.
--Lovec

Neděle 2.7. - Den 2
V neděli nebyla rozcvička. A po snídani jsme měli nástup v krojích a vztyčovaly vlajku.
Pak některý kluci jeli do kostela v Kolíně (Kolinci, pozn. red.) a ti, co zůstali v táboře, dělali nějaký práce, jako sekání dřeva.
Pak se vrátili a potom byl oběd a pak jsme šli na taktickej průzkum okolí, kde nás přepadávali komanda.
První místo bylo Texarkana - trempská chata, druhý bylo Drkolná, odkud bylo vidět na Lukoviště.
Třetí byla Studánka, kde Dusík vyšlápl lejno. Pak byla pevnost, kde jsem se nudil. Pak poslední byly břehule, kde už žádný břehule nejsou, protože tam jezděj motocross.
Vrátili jsme se do tábora a šli na večeři, která mi chutnala, protože byl bulharskej stůl. Pak jsme si šli vyčistit zuby a šli spát, hlídka hlídala dobře a nikdo nás nepřepadl, ale Vojta vzbudil celej tábor.
--Rybák

Pondělí 3.7. - Den 3
Před snídaní jsme měli rozcvičku, po rozcvičce jsme měli ke snídani šmoulí zlo. Po snídani byla prohlídka stanů. Potom jsme s Brácou řezali dřevo a dělali jsme uzle a prohlíželi jsme si kápézetku.
Ke svačině jsme měli mrkev, po chvilce byl oběd. Po chvilce byl polední klid. Potom jsme šli do základny hrát si s nerf.
Potom jsme měli večeři. Pak jsme měli celotáborovou hru.
Potom jsme měli večerníček. Pak jsme měli hru.
--Rafan

sobota 17. června 2017

Dvoudenka Ralsko (e-kronika)

Pátek 28. dubna
Jaro už klepalo pozvolna na dveře a blížila se víkendová výprava, na kterou se všichni těšili. Sice některé skauty odradilo počasí, ale přesto se v pátek odpoledne na metru Lužiny sešla desítka skautů, jimž déšť nevadil. Hned ve vlaku se rozjela dramatická hra, kdy expedice vyrazila pátrat po sovětském raketoplánu Buran. Museli dát dohromady plány a podle nich během večera sestavit nový stroj. Cesta rychle utekla a po chvíli jsme byli v cíli. Mezitím skoro přestalo pršet a pohodovým tempem jsme došli na skautskou základnu, která se jmenovala stejně jako pražské Hradčany

Sobota 29. dubna
Po snídani jsme se rozdělili na dvě skupiny a pomalu se přichystali na odchod. Starší vyrazili na dvacetikilometrový pochod k Máchovu jezeru, který si sami vybrali, a my ostatní jsme zamířili na Hradčanskou vyhlídku. Cesta byla sice do kopce, ale zase jsme pak měli hezký výhled na lesy a vesnice pod námi, i na různé skalní útvary, kterých bylo všude požehnaně.
Tato oblast se nazývá Hradčanské stěny a místními hlubokými lesy jsme prošli až k rozcestí, kde jsme u altánku poobědvali a chvíli počkali, než se přežene deštík. Poté jsme pokračovali po naučné stezce do Národní přírodní rezervace Břehyně-Pecopala, kde jsme si zahráli krátkou akční hru a šli lesními cestami až k okraji Kokořínska.
Rovinatým terénem jsme došli ke kládám, kde jsme si sedli a nasvačili se. Po chvíli se objevil Hradčanský rybník, kde jsme si udělali společnou fotku a po další chvíli jsme přišli na okraj Ralska, prohlédli si minizoo s divokými prasaty, v infocentru nakoupili pohledy, vyzvedli Peřinu, který sem přijel, a vrátili se na základnu, kde na nás čekal ještě Michal, který za námi také dorazil. Ještě chvíli se všichni věnovali stavbě raketoplánu a po vydatné večeři se šlo ven na asfaltovou cestu, kde se testovala odolnost raketoplánů. Vesměs závod vydržely, a tak byly připraveny na zítřejší start. Protože padala tma, vrátili jsme se na základnu a začala se chystat noční hra. Úkolem bylo projít vřesoviště po světlech až ke kraji lesa, kde byl vstup do zasypané chodby, v níž hlídali vedoucí, kdyby se někdo hodlal ztratit nebo utéct. Všichni trasu prošli poměrně přesně, dovnitř se však nikdo neodvážil. Po návratu do základny se všichni začali předhánět v tom, kdo by býval šel dovnitř a kdo by vydržel být déle venku za tmy, tak vedoucí vyrazili do tmy s vybranými odvážlivci ještě jednou, a kdyby je nepřivedli zpět, tak by tam snad i přespali. Nakonec se všichni dobře vyspali ve skautské chatě, která se mezitím vyhřála kamny.

Neděle 30. dubna
Ráno už svítilo sluníčko a bylo už tak hezky, že jsme byli venku před snídaní i po ní. Stihla se krátká rozcvička i fotbal. Poté následovala hra, v rámci které se vzaly raketoplány a symbolicky se s nimi doletělo na vzdálenou planetu, kde probíhala těžba želatinových medvídků.
Každé družstvo si mohlo pak rozdělit a sníst to, co natěžili. Starší se šli mezitím podívat na nedaleké letiště Ralsko-Hradčany, kde den předtím skončilo cvičení, na kterém se setkali vojáci z Chrudimi se členy americké armády. Některá letadla jsme dokonce i zahlédli ve vzduchu. Letiště bylo vystavěno poměrně velkoryse, poněvadž bylo určeno jako záložní letiště pro přistání skutečných sovětských raketoplánů a po obvodu měří skoro 6 kilometrů, což je víc než polovina trasy včerejší výpravy.
Mezitím byl skoro hotov oběd, po kterém jsme se sbalili a vyrazili na autobus, kterým jsme dojeli k vlaku. Tam byla pauza na nákup občerstvení a pak jsme vyrazili do Prahy. I přesto, že bylo moc hezky, tak nezbývalo než se rozloučit.
--Sirka


Dvoudenka Kostelec (e-kronika)

Pátek 21. října
Sešli jsme se v pátek odpoledne na Lužinách a vyrazili do Vysočan na vlak. Jeli jsme rychlíkem přímo do Červeného Kostelce, kde se nacházela naše základna. Poprchávalo a padala tma, tak jsme zaběhli dovnitř, rozdělali oheň v kamnech, pojedli, zahráli pár her a byli už celý večer vevnitř.

Sobota 22. října
Ráno jsme měli vydatnou snídani, vajíčka s párkem, a poté jsme pomalu vyrazili na nádraží. Jeli jsme vlakem kousek zpět, jakoby směrem na Prahu, ale po chvíli jsme vystoupili a zamířili do lesů. Hned v České Skalici jsme narazili na školu, kterou navštěvovala jako malá Božena Němcová, a bylo jasné, že o ní ještě uslyšíme. Po příjemné procházce rovinatou krajinou jsme došli kolem loveckého zámečku až k zámku Ratibořice, kde jsme počkali na začátek prohlídky a prošli si komnaty paní kněžny.
Viděli jsme zajímavé, stále funkční kyvadlové hodiny, i starobylý záchod. Skrz zámecký park jsme došli k řece, kde jsme teprve byli v centru dění. Zde se odehrával děj slavné Babičky, kterou napsala Božena Němcová. Viděli jsme pomník Babičky, Viktorčin splav, a na Starém Bělidle jsme dokonce vyslechli zajímavé povídání o skutečném životě Boženy Němcové, který byl trošku jiný než v jejích knihách.
Na louce jsme poobědvali a přijel za námi na skok i Rosomák se Šaumínem. Na kraji Babiččina údolí jsme si zahráli hru Lištičky, a vyrazili do kopců na tvrz Rýzmburk, odkud byl hezký výhled na okolní lesy.
Těmi jsme pokračovali dále, až na zříceninu hradu Červená hora, ze které mnoho nezbylo. Odtud už jsme se vraceli směrem na Červený Kostelec, bohužel když jsme šli kolem vodopádů, tak už byla tma, tak jsme si je neužili. Navíc vlčata odvezl Koumák autem přímo na základnu. Po návratu nás čekala bohatá večeře a po filmu už byl pomalu čas jít spát.

Neděle 23. října
Ráno jsme se nasnídali a začali uklízet. Stihl se ještě vydatný oběd, hra venku na družstva a krátký fotbal a pomalu jsme se přesunuli na nádraží.
V Praze jsme se rozloučili pokřikem a vydali se domů.
--Sirka

úterý 15. listopadu 2016

Tábor 2016 - Čína (e-kronika)

Pátek 1.7. - Den 0
Na tábor jsme letos přijeli jen s jednodenním předstihem, a tak jsme měli co dělat, abychom za ten den stihli připravit všechno, co bylo potřeba.
Jen co jsme se probudili do chladného pošumavského rána, rozvrhli jsme si práci a dali se do toho.
Nakonec jsme dokázali postavit většinu stanů, rozmístit většinu nábytku a ještě dojet na velký nákup. Už v tom máme cvik a počasí nám přálo, takže to pro nás byla hračka.
--Cibul

Sobota 2.7. - Den 1
Tábor začal dnes, 2. července, přibližně ve 14:00, ale já i někteří další jsme přijeli později. Společné aktivity se ještě nekonaly, ale tábor už byl z větší části postavený, což byla úleva, protože to znamenalo, že nebude tolik práce.
První skaut, kterého jsme potkali, byl Škebloň, kterému mamka předala peníze a doklady. Půjčil jsem si kárku a došel si do auta pro zavazadla. Uvědomil jsem si cestou, že už jsem zde popáté a samotného mě překvapilo, že už si pamatuju i všechny nebezpečné kameny na cestě. Nastěhoval jsem se do stanu ke Strejdovi a vybalil si věci. Poté, co jsem se pozdravil s nově příchozími, tak jsme začali pracovat a jako první jsme šli na dřevo.
Mladší účastníci, kterých je tu letos hodně, šli s Papežem na instruktáž jak zacházet s nástroji a starší šli připravit táborák, který se nakonec nekonal, poněvadž začalo pršet.
K večeři byly rohlíky s pomazánkou, které přišly vhod. Po večeři jsme byli uvedeni do tajů celotáborové hry a ocitli jsme se v čínské říši.
--Trezor

Neděle 3.7. - Den 2
V neděli, po slavnostním nástupu v krojích, se poklidilo táborové náměstí a dodělaly zbytky prací ze včerejška.
Část lidí odjela do kostela a ti, co zůstali, chystali vlajky týmů do celotáborové hry.
Vlajky se pak umístily do mapy, která symbolizuje herní pole. Tahy v mapě jsou jen jako a podle nich se pak hrajou skutečné hry, kde týmy soupeří mezi sebou.
Před jednou hodinou přišli lidi z kostela a po chvíli se podával oběd, výtečné uzené s bramborovým knedlíkem. Pak přišlo dovysvětlení pravidel a první souboje a po svačině jsme se odebrali na fotbal.
Služba přichystala večeři a poté jsme sundali vlajku a tím ukončili den. Hned potom jsme se odebrali k táborovému ohni, kde jsme si zazpívali a na závěr nám Koumák povyprávěl pohádku z knihy čínských pověstí. Když se začínalo stmívat, vyčistili jsme si zuby a šli spát.
--Bobr + Michal

Pondělí 4.7. - Den 3
V pondělí jsme vstali do nového týdne časně ráno, rychle se nasnídali a vyrazili na autobus, abychom byli brzo na Šumavě. Jeli jsme do Sušice, kde jsme čekali deset minut a pokračovali dále směr Kvilda.
Zaskočili jsme si do cukrárny s dobrými větrníky a domácí limonádou a krásným výhledem do okolí a pak jeli autobusem ke státní hranici s Německem. Došli jsme kousíček pěšky, překročili hranici, v Německu se vyfotili a pokračovali zpět.
Zastavili jsme se na skok u krátkého zbytku železné opony a Cibul nám vyprávěl, jak by ty ostnaté dráty překonal. Pak jsme vyrazili krásnou přírodou po červené a pod vrchem Stráž jsme si dali svačinu. Pak jsme klesali dolů k pramenům Vltavy.
Byla to hezká studánka a většina z nás do ní přihodila minci. Cibul nás pak chvíli natáčel a pokračovali jsme okruhem zpět ke Kvildě. Cestou jsme pozorovali, jak kůrovec poškodil celé kusy lesa a další výhledy.
Nasadili jsme dobré tempo a tak už před čtvrtou jsme nakupovali dobroty na Kvildě a hned po dojedení jsme nasedli na autobus a vydali se zpět. Bylo hezké počasí, a tak o Šumavu byl tento den extrémní zájem, autobus i následný vlak byl plný, ale my jsme většinou seděli. V bufetu na nádraží si někteří dali hranolky. Z Kolince jsme se navozili auty, a než jsme se všichni sešli v táboře a než byla večeře, tak jsme si zakopali s míčem. K večeři byly vynikající hamburgery v poctivé kulaté housce. Poté jsme stihli dva tahy celotáborové hry a kolem desáté šli spát.
--Brácha