Minivýprava Stromovka (E-kronika)

Kolem desáté dopoledne jsme se sešli na stanici metra Lužiny, abychom zahájili dnešní minivýpravu. Neměla to být klasická jednodenní výprava, spíš kratší výlet po méně známých místech Prahy pro ty členy, kteří zůstali na začátek jarních prázdnin v Praze.

Vyrazili jsme metrem na Nádraží Holešovice a hned kousek od nádraží jsme ulovili první keš. Prohlédli jsme si nový Trojský most a protipovodňové stavby a vyrazili podél řeky. Malým viaduktem jsme vešli do Stromovky, kde jsme prošli dokola mezi současnými jezírky i nově budovanými vodními stavbami.

Svítilo sluníčko, takže bylo i docela pěkné počasí. Při krátké svačinové pauze jsme pozorovali atrakce na Matějské pouti létající vysoko nad hlavami. Odlovili jsme druhou kešku a pokračovali Stromovkou dál. Po chvíli Kovboj objevil zajímavý strom, kterému všechny větve rostly kolmo vzhůru. Začali jsme tedy více pozorovat stromy kolem nás, a nutno říct, že rozličných a exotických druhů zde rostlo nespočet, stejně jako pestré keře a první květiny.

Prošli jsme celým parkem až ke konci a vyšplhali na místní skalní útvar, na kterém se rozkládá přírodní památka Pecka. Našli jsme keš a prohlédli si z výšky Bubeneč, zavřené nádraží a část Královské obory. Poté jsme se zastavili v supermarketu na doplnění zásob a vyrazili směr Ekotechnické muzeum, kde byla prohlídka. Muzeum se nachází v bývalé čistírně odpadních vod a dostalo se nám výkladu o zajímavé architektuře a provozu.

Na výstavbu bylo použito několik milionů kusů cihel a budova obsahuje mnoho důmyslných technických zařízení, z nichž některé, jako třeba velký parní kotel, jsou i po mnoha desítkách let stále funkční. Prohlídka byla velmi zajímavá a poučná a po jejím konci už čekal venku Velbloud, který se k nám připojil a poučil nás o dalších zajímavých stavbách v okolí. Prošli jsme kolem nádraží Podbaba a vyrazili vzhůru do kopce, kde přestože je člověk stále v Praze, vůbec to jako město nevypadá. Kousek od nás dokonce proběhlo malé divoké prase. Vystoupali jsme na vrch Baba, odkud je nádherný výhled na Dejvice, Bubeneč, zoologickou zahradu, Stromovku a Císařský ostrov, kde je čistička, která nahradila tu starou, kterou jsme navštívili my.

Poobědvali jsme poblíž bývalého viničního lisu, který vypadá jako zřícenina, a kolem architektonicky unikátní vilové čtvrti jsme došli ke kostelu svatého Matěje. Sjeli jsme k metru, kde se připojil Kmínek a kde jsme dohodli, co budeme ještě podnikat. Nakonec jsme dojeli na Velkou Ohradu, kde kdo chtěl, šel domů, a zbytek se odebral do klubovny.
--Sirka

Fotky z výpravy - Rajče.net

Výprava Kozí hřbety (E-kronika)

Na sobotní jednodenní výpravu se nás bohužel moc nesešlo. I tak jsme ale vyrazili a po nějaké době cestování po Praze jsme vystoupili na okraji zahrádkářské kolonie Pučálka. Mrkli jsme se na mapu a vyrazili po zelené značce. Přes kousek lesu a menší pole jsme se dostali do lehce obydlené oblasti. Chvíli podél domků, na kopeček k sanatoriu, o kus dál stál vodojem s ostnatým plotem, na jehož návrší stálo něco, co z dálky silně připomínalo knihovnu. Pravděpodobně to však knihovna bohužel nebyla, ale nevadí. No a už jsme byli trochu víc v přírodě. Sice jsme ještě po krásné planině museli absolvovat cestu přes velkou silnici, nicméně potom už to bylo lepší. Přes trochu rozbahněné a již větší pole jsme došli do malého údolíčka, odkud se nám nabídl výhled na přírodní pískovcový útvar nazvaný Housle, nejspíš díky jeho tvaru. Jedná se o dvacetimetrovou rokli postupně čím dál více zarůstající stromy, právě díky pískovci.

Ilustrační obrázek (zdroj: Wikimedia)

Dále jsme pokračovali horem okolo ní, skrz poměrně hluboký zákop (zhruba 180 cm). Po nějaké době jsme se objevili zase na hranicích s Prahou, u fontánky, kde jsme se také občerstvili. Kousek od ní se už nacházel jeden z našich cílů - Lysolajský pramen. Hned za ním byl i druhý, totiž už zmíněné Housle. Nejdřív jsme se ale zastavili na hezké travnaté ploše, která byla ideální na hru s Nerfkami. Pak už jsme opravdu vešli na naučnou stezku a začali procházet hlubokou roklí.

Ilustrační obrázek (Zdroj: Tyden)

Na konci jsme zjistili, proč se asi jmenuje Housle. Po cestě zpět začaly padat jakési vločky, ale jen trochu. Vyšli jsme kopec zpět nahoru a začali se vracet po stejné cestě jako jsme přišli. Stačila chvíle a začalo slušně foukat a padat sníh.

Ilustrační obrázek (Zdroj: Wmap)

Velká prázdná planina najednou nebyla tak hezká a příjemná. Zatočili jsme doprava a potkali nějakou cizí družinku, která se asi také rozhodla vydat se na výlet. Minuli jsme je a zamířili do Horoměřic. Jelikož nám počasí moc nepřálo a už nás bolely nohy, rozhodli jsme se vrátit se dříve. Přebytečný čas z výpravy jsme strávili v klubovně hraním nových deskových her.

--Pálkař

Fotky z výpravy - Rajče.net

Výprava do Českého krasu (E-kronika)

Za jasného rána jsme se sešli na stanici metra připraveni na sobotní výpravu. Bohužel vzhledem k řádícím chřipkám a jiným nemocem přišli pouze dva zdraví jedinci, takže jsme se operativně dohodli na změně trasy. Vyrazili jsme tedy pěšky skrz sídliště Lužiny a kolem Velké Ohrady dolů a kolem bývalé vápenky a lomu, kde se stále těží, až na Požáry. Jde o soustavu lomů, z nichž většina je už dávno nepoužívaná a jsou propojené různými chodbami.

Jedním takovým tunýlkem jsme prošli z jednoho lomu do druhého, kde jsme se z tabulky dozvěděli že se jedná o světově významnou geologickou lokalitu. Druhá chodba vypadala, že je slepá, ale na konci byl úzký otvor, kudy se dalo protáhnout, a tím jsme se dostali do dalšího lomu, což bylo docela dobrodružné. Rostly zde už vysoké stromy a v pozadí se rýsovala další chodba. Odvážně jsme vstoupili, ale po chvíli průzkum ukázal že nikam nevede a že je nejspíš zasypaná. Vrátili jsme se tedy zpátky až na cestu, a pokračovali dál. Po starých úvozových cestách jsme vystoupali až na samotný okraj Řeporyj a zároveň Prahy, odkud byl i pěkný výhled na naše sídliště a okolí.

Přešli jsme přes most a pokračovali po asfaltce na Zmrzlík, kde jsme si dali svačinu v autobusové zastávce. Pokračovali jsme kolem koní do jakéhosi bývalého sadu a po stráni dolů. Tam jsem uklouzl a zahučel do křoví tak, že jsem ostatním na chvíli úplně zmizel z dohledu. Přes mostek jsme překročili potůček a stoupali nahoru do stráně. Cesta se pořád zmenšovala a ztrácela, až jsme museli jít přes louku naslepo. Bylo ale stále hezky a po chvíli jsme opět sledovali výhledy do okolních kopečků. Směr jsme drželi správně, a tak jsme po chvíli trefili červenou značku, po které jsme došli na rozhraní Radotínského údolí a Českého krasu. I když jsme byli ještě na kraji hlavního města, výhledy na skály, lomy a přírodu byly moc pěkné.

Ještě jsme si udělali posezení na kraji kavylové stepi, a potom jsme sešli pomalu do údolí, odkud nám po chvíli jel autobus. Došli jsme ještě do klubovny, kde jsme si zahráli několik deskových her, a pak se vydali domů. I přesto, že jsme toho moc neušli, jsme navštívili pěkná a zajímavá místa.
--Sirka

Fotky z výpravy - Rajče.net

Výprava Táborsko (E-kronika)

Kromě toho, že tahle výprava začínala už v 8:20, oproti normálním výpravám od 16:00 strašně brzo, byla hrozná zima. Celý den. Všude, kam se podíváte - zima. Naštěstí jsem na to byl celkem dobře připravený, někteří však ne. Když jsme se přesunuli autobusem z Florence do Tábora, pobavil nás hned na začátku Velbloud, který se vykoupal v naprosto ledové vodě rybníku Jordán. Když skončila tato podívaná a užili jsme si krásný výhled na Tábor, vydali jsme se trochu do přírody. Při procházce hezkým parkem jsme narazili na Housův mlýn, táborský skanzen husitství. Následovala cesta do kopce, kterou ale, aspoň mně, vynahradila krásná cesta dlouhou alejí, dokonce za příhodného znění zvonů. Pak jsme kolem hřbitova došli na silnici, díky které jsme klesli o dobrých pár metrů nad mořem, až ke geologické expozice Pod Klokoty.

Ta obsahovala různé druhy hornin s popiskami, takže jsme se o nich mohli dozvědět něco víc. Taky tam byla zřejmě nedávno postavená sekce s hezkým moderním altánkem na odpočinek. Když jsme se tu dostatečně vyblbnuli, případně zahřáli běháním, vrátili jsme se podél Lužnice zpět do města. Tam jsme si užili další pěkný výhled na město a řeku, načež jsme se vydali na náměstí, které jsme museli najít sami.

Když jsme tam došli, vydali jsme se do strašidelného podzemí. Absolutně jsem netušil, že to bude tak skvělé, jako to doopravdy bylo.

Potom jsme se rozdělili na dvě skupiny, přičemž jedna šla na Festival čokolády a druhá do restaurace. Nicméně Festival čokolády nenaplnil naše očekávání, takže jsme se zase vrátili a šli se všichni občerstvit do restaurace. Díky našemu systému objednávání si nás, myslím, opravdu zamilovali... Po malém (u někoho velkém) jídle jsme vyrazili na poslední procházku městem, která končila na nádraží. Tam jsme čekali o 15 minut déle kvůli zpoždění, ale tehdy byly vlaky ještě naštěstí v pořádku. Ve vlaku jsme ještě vyplnili Sirkovu zpětnou vazbu, a to bylo vše.
--Pálkař

Fotky z výpravy - Rajče.net

Výlet do Pravěku (E-kronika)

Výlet do pravěku začal srazem na metru Lužiny. Na Smíchovském nádraží jsme vystoupili, zakoupili jízdenky a nasedli do vlaku směr Beroun. Cestou jsme ještě přestupovali na další vlak, který nás odvezl do podzámčí Nižboru. Tam jsme přešli po mostě přes řeku, vystoupali klikatou cestou a objevili se na nádvoří zámku. Smluvili jsme si prohlídku a vydali se po stopách pravěkých Keltů. Jako první jsme si vyzkoušeli střelbu z luků. Nebylo to tak lehké, jak se zdá. Potom jsme šli zkusit vyrobit placičku jen z mouky a vody. Docela se to povedlo. Také jsme navštívili kováře, který byl nadmíru šikovný a vynalézavý. Pak už jsme jen přihlíželi a učili se při procházce po zámku.

Zkoušeli jsme dřevěnou vrtačkou vyvrtat díru do kamene, seřadit úlomky keramiky podle jejich stáří a také jsme navštívili keltskou chalupu. Nakonec jsme si vypůjčili brýle a zalezli do 3D kina, ve kterém jsme se dívali na film o životě Keltů. Následovalo zaplacení výletu Škebloňovi a krátké házení frisbee. Potom už jen cesta zpět na vlak a návrat do Prahy. Výlet byl dobrý a díky neočekávaně velkému počtu účastníků se mi líbil.
--Pálkař

Fotky z akce

Výprava na Karlštejnsko (E-kronika)

V sobotu 18. června 2011 jsme se vydali na hrad Karlštejn a do jeho okolí.
Zvolili jsme cestu vlakem. U vlakového nádraží jsme čekali na opozdilého člena výpravy a mezitím jsme si hráli hru s létajícím talířem. Od vlakového nádraží jsme šli přímo k hradu. Odtud jsme se vypravili do údolí, až jsme došli k velkému starému lomu. K lomu se vázal příběh o ztraceném německém vojákovi, který nám vyprávěl Papež. Po cestě nám chvilku pršelo, ale pořád jsme šli dál bez problémů. Došli jsme zpátky do podhradí a pak i na nádraží. Cestou domu se někteří odpojili a šli do klubovny. V klubovně jsme si zahráli několik her a šli jsme domu.
I přesto, že jsem na Karlštejně byl již několikrát, se mi výprava s klukama z našeho oddílu moc líbila.
--Strejda

klikni pro zobrazení fotek z výpravy

(pod značkou E-kronika najdete další zápisy z výprav i jiných akcí)