Výprava Litoměřice

Výprava Ústí n. Orlicí 2023

Výprava Ústí n. Orlicí, 26. - 29. 10. 2023
Na výpravu do Ústí n. Orlicí jsme se vydali netradičně už ve čtvrtek. Po dvouhodinové cestě vlakem jsme se dostali na základnu 2. dívčího oddílu Ústí n. Orlicí. Večer mladší strávili hraním deskovek a starší přípravou programu a výletu na další dny výpravy.

V pátek ráno nás probudilo deštivé počasí. Po výborných párcích jsme vyrazili na plánovanou prohlídku místního Městského muzea v Hernychově vile. Jelikož je Ústí historicky známé pro tkalcovství, nemohla být výstava o ničem jiném než látkách, tkalcovských stavech a splétání nití/lan. V muzeu jsme nakonec strávili dopoledne i kus odpoledne, jen jsme si mezitím zašli na výborný oběd na základnu (bylo kung-pao). Z muzea si odášíme námi vyrobené koberečky a několik spletených lan. Vzhledem k převládajícímu deštivému počasí byl večer zvolen spíše klidový program sestávající se z filmu, deskovek a oblíbené oddílové hry Zombie (indoor hra ve tmě, taková vylepšená schovávaná). Oceloti a vedoucí se pak věnovali debatě o rozdílu mezi pravdou a Pravdou.

Na sobotní sváteční den byl připraven delší výlet. Posilněni karamelovým müsli s mlékem jsme vyrazili vlakem do České Třebové. Čekala nás 12 km cesta, kdy jsme postupně navštívili rozhlednu a pravěkou vesničku. Šli jsme téměř celý den nádhernou podzimní krajinou. Během celého výletu nám dělala společnost klíšťata (kolíčková hra). Odpoledne jsme se vyčerpání a trochu mokří dorazili do Dlouhé Třebové na zpáteční vlak do Ústí. Večer byl opět klidový (deskovky, film pro Oceloty a Zombie).

Jelikož nám bazén časově nevyšel v sobotu, zahájili jsme poslední den výpravy právě koupáním. Smyli jsme tak ze sebe veškerou špínu z výletů a hodili se do pohody. Následovala ještě slibovaná hra po okolí - dva mafiánské gangy (Kolovratníci a Tkalcové) se přetahovaly o budovy tkalcoven a tím pádem i o moc v regionu. Hra se trochu prodloužila, takže jsme pak v rychlosti snědli oběd, sbalili si věci a šli na vlak. Pak už následoval jen přesun do Prahy přeplněným rychlíkem (naštěstí jsme měli místenky) a návrat k rodičům domů.

Na začátku mě mrzelo, že nás jede docela málo, ale postupně se ukázalo, že to vůbec nevadí a že se zábava (i přes horší počasí) najde vždy. Celkově výpravu hodnotím jako vydařenou a věřím, že ostatním se také líbila :)
-Impuls

Výprava Ocelotů Kladno

Byl krásný páteční podvečer a nás, Oceloty, čekal úkol dostat se na kladenskou základnu Kulatá bába bez vedoucích. Postupně jsme získávali potřebné informace: jednu jsme si vyzvedli např. na přepážce Českých drah na Masarykově nádraží (obsahovala jízdenky), další na záchodech ve vlaku (souřadnice základny).
U základny nás čekal neplánovaný bonusový úkol - dostat se dovnitř. Vedoucí totiž ještě nebyli na místě a došlo k chybné komunikaci se správcem klubovny. Všechny problémy se ale zdárně vyřešily a my mohli zbytek večera debatovat nad dokumentem ČT Infiltrace - obchod se zdravím. Nutno podotknout, že veškerý program od odjezdu až do večerky byl doprovázen skvělým Apollovým hudebním doprovodem na ukulele.

Sobotní dopoledne bylo ve znamení edukativních programů mj. o idejích skautingu. Kolem oběda pak začala velká debata o střediskových šátcích a jiné symbolice našich oddílů. Následovala promyšlená napínavá hra, která nás na celé odpoledne přenesla do kladenského podsvětí. Večer následovala rituální chvilka - Rybákův činovnický slib a zavedení nové tradice: rádcovského slibu. Celý ceremoniál měl snad i díky sněhovým vločkám slavnostní atmosféru a pobídl nás k přemýšlení.
Zbytek večera jsme strávili prohlížením starých fotoalb z dětských let našich vedoucích. Při tom přirozeně došlo k vyprávění historek a do spacáků jsme lezli s dobrou náladou (a velkou únavou).

Poslední den výpravy zahájil Procesor povídáním o různých formách vzdělávání v Junáku. Pak už následoval jen kompletní úklid základny a cesta do Prahy. Trochu unavení, s hlavami plnými událostí uplynulého víkendu jsme se odebrali domů.
-Impuls

Víkendová výprava do Plzně (e-kronika)

Pátek 7. prosince
V zastávce metra Lužiny jsme potkali pána, který řídí zastávku metra Lužiny a mohli jsme se ho na něco zeptat. Pak jsme jeli na Smíchovské nádraží a tam jsme nasedli do vlaku. od Plzeňského hlavního nádraží jsme chvilku šli a dorazili jsme na základnu v ulici Habrová. Když jsme si vybalili zhlédli jsme představení mobilních maniaků a přemýšleli o používání mobilů.

Sobota 8. prosince
Po ranní rozcvičce a snídani jsme si balili do Techmanie. Také jsme se dozvěděli pravidla o používání mobilů.

ZELENÝ KÓD: Volná zábava
ORANŽOVÝ KÓD: Pouze důležité věci (komunik., mapy, focení...)
ČERVENÝ KÓD: Nesmí se používat

Dorazili jsme do Techmanie, kde byly zajímavé věci. Všechny nejvíce zaujal vytahovač lidí nahoru, ale byly tam i další věci, které byly také super.

Byli jsme tam až do večera. Poté jsme šli do planetária, kde se nám to také líbilo.

Potom jsme šli zpátky na základnu, kde nás čekala česnečka a pudink. Po večeři následovala bojovka a byla krátká. Ale Abuk ji měl dlouhou, protože přešel odbočku. Večer jsme se dívali i na film.

Neděle 9. prosince
Po rozcvičce a hře jsme se šli nasnídat a pak jsme si šli balit. Když jsme měli zabaleno, šlo se uklízet a po uklízení jsme šli hrát NERF bitvu s hledáním papírků. Papírky byly užitečné k braní území a tím pádem i rozšiřování toho svého. Vyhrála skupina zelených, druzí byli modří, třetí hnědí a poslední červení, kteří byli znevýhodněni tím, že na ně všichni útočili.

Po čočce jsme měli prostor si řádit venku a poté jsme se vypravili na nádraží. Odtud jsme vlakem odjeli na Smíchovské nádraží a z něho metrem na Lužiny. Tím končí další super výprava do Plzně.
--Kosmas

Fotky z výpravy - Rajce.net

Dvoudenka Podblanicko (e-kronika)

Pátek 27. října
V pátek jsme měli sraz v 16.30. Jeli jsme metrem na hlavní nádraží, kde jsme chvíli počkali na zakoupení jízdenek. Poté jsme se odebrali na nástupiště, kde na nás čekal vlak. Jeli jsme do Vlašimi, tam jsme na nádraží chvíli počkali na autobus, který nás přiblížil k chatě. Tříkilometrový kus jsme došli po silnici, vybaveni reflexními vestami. Když jsme dorazili, vybalili jsme si zbytky zásob z domova a zahnali hlad. Pak se pouštěl film Blade, a potom se šlo rovnou spát.
--Afro

Sobota 28. října
Sobotní rána jsou vždycky náročná. Obzvlášť v tomto případě, kdy jsme měli k dispozici Kočího chatu. Ta je totiž skvělá, krásná, ale že by byla velká, to se tedy úplně říct nedá. Když jsem se ráno probudil, všude okolo mě byli spící lidé. Úplně všude. A kde zrovna nebyli, tam ležely batohy. Museli jsme se tedy všichni zlehka zvednout a momentální nutností se stal jakýsi dočasný úklid. Pokud jsme se totiž chtěli najíst, museli jsme okolo sebe mít alespoň trochu prostoru. Naštěstí se to všem relativně rychle podařilo a tak jsme mohli začít připravovat již tradiční sobotní snídani, a to vločkovou kaši. Ta je díky své sytosti a sladkosti perfektní sobotní nakopávač. Plní energie jsme se tedy vydali na krátkou cestu k autobusové zastávce. Po včerejší tmavé a deštivé noci jsme jistě všichni ocenili, že už neprší, nicméně vítr foukal pořádný.

O nějakou dobu později jsme všichni vystoupili zdánlivě uprostřed ničeho. Zdání ale občas klame, téměř hned vedle nás se totiž nacházel Vodní dům, interaktivní naučná výstava zaměřená na vodní prostředí a přírodu obecně. Někteří členové, kteří zde už někdy byli, se opět velmi těšili, což nám ze začátku přišlo trochu zarážející. Po chvíli jsme ale zjistili, že to bylo oprávněné, protože to tam bylo opravdu příjemné. Ještě před vstupem dovnitř se všichni vrhli na velké vodní mechanismy umístěné před budovou, kde si chvíli zkoušeli různými pohyby těla čerpat vodu.

Při nakupování vstupenek všechny zaujalo interaktivní akvárium, ve kterém se nacházely různé rostliny, kameny, škeble a další části vodní hladiny. Pomalu se ale konečně přesouváme na samotnou expozici. Tam byly například k vyzkoušení chuti čtyři označené kohoutky s vodou. V každém se nacházela voda z jiného zdroje, například minerální či klasická pražská. Před použitím bylo však nutností zapojit tvůrčí smysly a vyrobit si z papíru kornout, ze kterého se pak voda dala pít. Naštěstí byl hned vedle návod, takže to nebylo tak náročné. Zajímavé zde byly také zvuky různých zvířat, které hrály do volně přístupných sluchátek a daly se všelijak kombinovat. Nás starší ale mnohem více zaujal relaxační koutek. Takže zatímco si děti prohlížely fotky živočichů v nadživotní velikosti, my jsme se oddávali zvukům klasické hudby a zurčení vody za doprovodu stropní projekce hladiny rybníka. No prostě nádhera.

Pomalu, ale jistě, se nám však chýlil čas. Bohužel se nám nepodařilo projít se na rozmezí Švihovské vodní nádrže, jelikož tato prohlídka byla bohužel už nedostupná. Autobusem jsme se tedy dopravili zase zpět, a ač by se to mohlo zdát neuvěřitelné, pomalu už se začínalo stmívat. Jakmile jsme dorazili zpět do chaty, dali jsme si chvilku večerní pauzu, během které se začala připravovat večeře. Po strastiplném zážitku z vaření bylo ohromné množství jídla konečně připraveno a mohla začít radostná konzumace. Kuskus s dozlatova opečeným masem a skvělým salátem snad všem chutnal.

To ale ještě nebylo všechno. Zatímco jsme jedli, venku se krásně setmělo, což znamenalo, že se můžeme vydat na strašidelnou noční hru. Po skupinách se tak všichni za doprovodu starších odebrali ven, kde měli za úkol co nejdříve objevit všechny sladké odměny poschovávané po okolí. K tomu jim přirozeně sloužila mapa s označenými body. Některé ukrývaly rovnou bonbony, jiné třeba další mapy. Když měly děti pocit, že je všechno pryč, vydaly se zase zpět do chaty. To byla teprve ta chvíle, kdy se ukázalo, kdo má opravdu pro strach uděláno. Dále byla totiž na programu opravdová výzva v podobě pořádné noční bojovky. Bez doprovodu bylo třeba projít celou trasu vedoucí skrz louku a hrozný les zpět na silnici. K našemu příjemnému překvapení si bojovku prošli snad všichni, reakce byly ale samozřejmě diametrálně odlišné. Tak už to ale občas bývá.

Spokojeni, že se nám vše hezky vydařilo, jsme se po náročném dni mohli vydat do říše spánku. To jsme ale ještě vůbec netušili, co nás bude čekat následující den.
--Pálkař

Neděle 29. října
V noci jsme měli super bojovku, ale moc jsem se nebál. Po bojovce jsme šli spát a hezky jsme se vyspali. V neděli jsme vstali, uklidili si karimatky a spacáky a šli na snídani. Kdo chtěl, mohl hrát deskové hry, nebo jít ven na geocaching.

Po chvíli venku začalo dost foukat a potom i pršet, tak jsme nemohli venku nic hrát a byli už jen vevnitř. Při chystání oběda vypadla elektřina, tak se dodělával na kamnech. Po obědě jsme poklidili a připravili se na odjezd. Každý dostal svačinu a Klikař nás navozil autem na nádraží. Venku mezitím foukalo víc a víc, a dokonce popadaly nějaké stromy a náš vlak nejel, takže jsme dojeli domů s rodiči a vedoucími.
--Kryštof

Fotky z výpravy - Rajče.net

Dvoudenka Liberec (e-kronika)

Pátek 8. prosince
V pátek 8.12. jsme se sešli na Lužinách a pak jsme jeli metrem B na stanici Vysočanská. Pak jsme šli na nádraží Praha-Vysočany a jeli jsme vlakem do Turnova. První vlak jel o 25 minut později, ale druhý na nás čekal, takže jsme akorát přestoupili a dojeli do Liberce.

Po městě jsme se svezli tramvají, což se na výpravě moc často nestává, takže to bylo takové zpestření. Jeli jsme linkou 3 a vystoupili jsme na zastávce Botanická zahrada. Odtamtud jsme došli už pěšky na základnu místních skautů. Je to velký dům, hezký a moderně opravený. Spali jsme ve velké místnosti a já jsem si našel dobré místo pod stolem. Po dojedení všech zásob jsme se dívali na film Rychle a zběsile 7.
--Abuk

Sobota 9. prosince
Něco před devátou hodinou jsme se probudili a vydali ven na rozcvičku s Papežem. Potom byla volná chvilka, kdy jsme si mohli hrát se sněhem, a pak se šlo na snídani. Podávaly se ovesné vločky s ovocem, kakaem a cukrem a pak jsme se začali chystat na výlet. Vyrazili jsme do IQlandie, kde už před vchodem bylo několik zajímavostí, např. lavička s Albertem Einsteinem a zvedání auta pomocí provazů. Šli jsme dovnitř a tam jsme viděli další úžasné věci a zajímavé expozice, jako například Hvězdná brána, Člověk a jeho smysly, Vesmír a člověk, vodní svět nebo planetárium.

Strašně se nám tam líbilo a byli jsme tam celé odpoledne. Když jsme vyšli ven, už byla úplná tma. Vydali jsme se na cestu zpátky a šli jsme trasu přes přehradu Starý Harcov a historické centrum a náměstí, kde svítil vánoční strom.

Cestou jsme měli za úkol si všímat různých cedulí a staveb, kde se nacházely různé nápovědy do tajenky ve hře kterou jsme při tom hráli. Takhle jsme se dostali až na základnu, kde jsme si dali výbornou polévku a šli ven na závody Porsche. Zakladatel této značky se narodil v Liberci, tak hry byly zaměřené na tuhle značku aut. Měli jsme za úkol oběhnout vyhrabanou trasu ve sněhu a v každém družstvu se po uběhnutí kola ubral jeden člen.

Tím jsme si vylosovali pořadí na další hru, kde jsme stopovali pomocí GPS ukryté autíčko. Po návratu na základnu jsme začali dělat vlastnoručně vyráběné pizzy, které byly výborné, naše skupina použila rajčata, sýr, cibuli a trochu oliv. Všichni jsme si pochutnali a pak už šli pomalu spát.

--Patrik

Neděle 10. prosince
Ráno jsme se krásně prospali, vstávali jsme až po deváté hodině a pak byla rozcvička s Papežem a pak jsme si dali domácí perník, který upekl Koumák. Poté jsme si nachystali pár věcí do batůžku a vyrazili směr ZOO. Liberecká ZOO je nejstarší zoologická zahrada v Čechách a mají zde bílé tygry, které nikde jinde nemají. Líbily se nám opičky, nebo krkání lachtanů.

Prošli jsme celou ZOO a pak se odebrali na základnu. Tam už na nás čekal Koumákův guláš s knedlíky. V klidu jsme se najedli, zabalili si věci, poklidili a vydali se na cestu domů. Jeli jsme autobusem do centra Liberce, a pak jsme si popojeli tramvají k nádraží, kde byla vyhodnocená hra a vítězná skupinka dostala velkou čokoládu s obrázkem auta. Přesunuli jsme se na vlak, pak jsme jeli ještě jedním vlakem, po Praze metrem a byli jsme doma. Když jsme odjížděli z Liberce, začínalo sněžit a foukat vítr, ale v Praze sníh skoro nebyl.
--Patrik

Fotky z výpravy - Rajče.net

Dvoudenka Ralsko (e-kronika)

Pátek 28. dubna
Jaro už klepalo pozvolna na dveře a blížila se víkendová výprava, na kterou se všichni těšili. Sice některé skauty odradilo počasí, ale přesto se v pátek odpoledne na metru Lužiny sešla desítka skautů, jimž déšť nevadil. Hned ve vlaku se rozjela dramatická hra, kdy expedice vyrazila pátrat po sovětském raketoplánu Buran. Museli dát dohromady plány a podle nich během večera sestavit nový stroj. Cesta rychle utekla a po chvíli jsme byli v cíli. Mezitím skoro přestalo pršet a pohodovým tempem jsme došli na skautskou základnu, která se jmenovala stejně jako pražské Hradčany

Sobota 29. dubna
Po snídani jsme se rozdělili na dvě skupiny a pomalu se přichystali na odchod. Starší vyrazili na dvacetikilometrový pochod k Máchovu jezeru, který si sami vybrali, a my ostatní jsme zamířili na Hradčanskou vyhlídku. Cesta byla sice do kopce, ale zase jsme pak měli hezký výhled na lesy a vesnice pod námi, i na různé skalní útvary, kterých bylo všude požehnaně.

Tato oblast se nazývá Hradčanské stěny a místními hlubokými lesy jsme prošli až k rozcestí, kde jsme u altánku poobědvali a chvíli počkali, než se přežene deštík. Poté jsme pokračovali po naučné stezce do Národní přírodní rezervace Břehyně-Pecopala, kde jsme si zahráli krátkou akční hru a šli lesními cestami až k okraji Kokořínska.

Rovinatým terénem jsme došli ke kládám, kde jsme si sedli a nasvačili se. Po chvíli se objevil Hradčanský rybník, kde jsme si udělali společnou fotku a po další chvíli jsme přišli na okraj Ralska, prohlédli si minizoo s divokými prasaty, v infocentru nakoupili pohledy, vyzvedli Peřinu, který sem přijel, a vrátili se na základnu, kde na nás čekal ještě Michal, který za námi také dorazil. Ještě chvíli se všichni věnovali stavbě raketoplánu a po vydatné večeři se šlo ven na asfaltovou cestu, kde se testovala odolnost raketoplánů. Vesměs závod vydržely, a tak byly připraveny na zítřejší start. Protože padala tma, vrátili jsme se na základnu a začala se chystat noční hra. Úkolem bylo projít vřesoviště po světlech až ke kraji lesa, kde byl vstup do zasypané chodby, v níž hlídali vedoucí, kdyby se někdo hodlal ztratit nebo utéct. Všichni trasu prošli poměrně přesně, dovnitř se však nikdo neodvážil. Po návratu do základny se všichni začali předhánět v tom, kdo by býval šel dovnitř a kdo by vydržel být déle venku za tmy, tak vedoucí vyrazili do tmy s vybranými odvážlivci ještě jednou, a kdyby je nepřivedli zpět, tak by tam snad i přespali. Nakonec se všichni dobře vyspali ve skautské chatě, která se mezitím vyhřála kamny.

Neděle 30. dubna
Ráno už svítilo sluníčko a bylo už tak hezky, že jsme byli venku před snídaní i po ní. Stihla se krátká rozcvička i fotbal. Poté následovala hra, v rámci které se vzaly raketoplány a symbolicky se s nimi doletělo na vzdálenou planetu, kde probíhala těžba želatinových medvídků.

Každé družstvo si mohlo pak rozdělit a sníst to, co natěžili. Starší se šli mezitím podívat na nedaleké letiště Ralsko-Hradčany, kde den předtím skončilo cvičení, na kterém se setkali vojáci z Chrudimi se členy americké armády. Některá letadla jsme dokonce i zahlédli ve vzduchu. Letiště bylo vystavěno poměrně velkoryse, poněvadž bylo určeno jako záložní letiště pro přistání skutečných sovětských raketoplánů a po obvodu měří skoro 6 kilometrů, což je víc než polovina trasy včerejší výpravy.

Mezitím byl skoro hotov oběd, po kterém jsme se sbalili a vyrazili na autobus, kterým jsme dojeli k vlaku. Tam byla pauza na nákup občerstvení a pak jsme vyrazili do Prahy. I přesto, že bylo moc hezky, tak nezbývalo než se rozloučit.
--Sirka

Fotky z výpravy - Rajče.net

Dvoudenka Kostelec (e-kronika)

Pátek 21. října
Sešli jsme se v pátek odpoledne na Lužinách a vyrazili do Vysočan na vlak. Jeli jsme rychlíkem přímo do Červeného Kostelce, kde se nacházela naše základna. Poprchávalo a padala tma, tak jsme zaběhli dovnitř, rozdělali oheň v kamnech, pojedli, zahráli pár her a byli už celý večer vevnitř.

Sobota 22. října
Ráno jsme měli vydatnou snídani, vajíčka s párkem, a poté jsme pomalu vyrazili na nádraží. Jeli jsme vlakem kousek zpět, jakoby směrem na Prahu, ale po chvíli jsme vystoupili a zamířili do lesů. Hned v České Skalici jsme narazili na školu, kterou navštěvovala jako malá Božena Němcová, a bylo jasné, že o ní ještě uslyšíme. Po příjemné procházce rovinatou krajinou jsme došli kolem loveckého zámečku až k zámku Ratibořice, kde jsme počkali na začátek prohlídky a prošli si komnaty paní kněžny.

Viděli jsme zajímavé, stále funkční kyvadlové hodiny, i starobylý záchod. Skrz zámecký park jsme došli k řece, kde jsme teprve byli v centru dění. Zde se odehrával děj slavné Babičky, kterou napsala Božena Němcová. Viděli jsme pomník Babičky, Viktorčin splav, a na Starém Bělidle jsme dokonce vyslechli zajímavé povídání o skutečném životě Boženy Němcové, který byl trošku jiný než v jejích knihách.

Na louce jsme poobědvali a přijel za námi na skok i Rosomák se Šaumínem. Na kraji Babiččina údolí jsme si zahráli hru Lištičky, a vyrazili do kopců na tvrz Rýzmburk, odkud byl hezký výhled na okolní lesy.

Těmi jsme pokračovali dále, až na zříceninu hradu Červená hora, ze které mnoho nezbylo. Odtud už jsme se vraceli směrem na Červený Kostelec, bohužel když jsme šli kolem vodopádů, tak už byla tma, tak jsme si je neužili. Navíc vlčata odvezl Koumák autem přímo na základnu. Po návratu nás čekala bohatá večeře a po filmu už byl pomalu čas jít spát.

Neděle 23. října
Ráno jsme se nasnídali a začali uklízet. Stihl se ještě vydatný oběd, hra venku na družstva a krátký fotbal a pomalu jsme se přesunuli na nádraží.

V Praze jsme se rozloučili pokřikem a vydali se domů.
--Sirka

Fotky z výpravy - Rajče.net

Dvoudenka Máchův kraj (e-kronika)

Pátek 3. června
Ačkoliv to zpočátku vypadalo na zamračený víkend, během pátečního odpoledne se mraky protrhávaly, a když jsme ve Vysočanech čekali na vlak, svítilo už sluníčko. Všichni dostali obálky s tajemnými vzkazy ze skautského literárního odboru a cestou se seznamovali s Máchovým krajem a dalšími podrobnostmi.

Po příjezdu na místo jsme se ubytovali a navečeřeli, a pak byli svědky cesty v čase, kde proběhlo setkání s Karlem Hynkem Máchou, který nám naznačil jakým směrem by se mělo naše literární pátrání ubírat, abychom našli jeho ukrytý rukopis. Zahráli jsme si ještě krátkou hru, při které jsme sestavili Máchův autoportrét, vyčistili zuby a šli spát.

Sobota 4. června
Vstali jsme do krásného dne a po krátké rozcvičce jsme se odebrali ke snídani. Poté jsme sbalili batůžky, vydali se na malé nádražíčko Bělá pod Bezdězem-město a dojeli vlakem na Bezděz. Odtud jsme se vypravili do obce Bezděz, kde jsme se občerstvili zmrzlinou a pokračovali vzhůru k hradu.

Tyčil se na kopci vysoko nad námi a než jsme k němu došli, byli všichni řádně znaveni, ale po krátké přestávce u stánku s limonádami už byli i ti nejmenší čerství a připraveni na prohlídku. Prošli jsme se po nádvořích a bývalých sálech hradu Bezděz, kde byl jako malý vězněn český král Václav II. a vystoupali na věž, odkud byl nádherný výhled do širokého okolí. Pod hradem jsme poté poseděli, posvačili a odpočinuli si, a poté vyrazili dál po červené značce, která pozvolna klesala borovými lesy. Díky hustým lesům a nezvyklému písečnému podloží ani nevadilo, že poprchávalo.

Prošli jsme kolem stanového městečka, kde se odehrávala Bitva pěti armád, až na náměstí v Doksech, kde jsme si udělali přestávku, dokoupili zásoby a také se k nám na kus cesty připojil Rosomák s rodinou. Také jsme se rozdělili do dvou skupin, podle toho o co měl kdo zájem. Jedna skupinka navštívila muzeum Čtyřlístku, kterému Doksy a okolí posloužily jako předloha pro Třeskoprsky a který zde má i naučnou stezku. Druhá skupinka se vydala k Máchovu jezeru, kde se osvěžila a pokochala scenérií písečné pláže, vodní plochy a okolní přírody.

Máchovo jezero je vlastně rybník, poněvadž bylo založeno uměle, dokonce uprostřed jsou patrné zbytky bývalého hrádku. Obě skupinky se sešly na nedalekém nádraží, odkud jsme se po krátkém čekání vrátili zpět do Bělé pod Bezdězem. Po návratu na základnu už byla připravena večeře, šťavnaté domácí burgery z dvou druhů mletého masa, obložené sýrem a zeleninou. Když se všichni dosyta najedli, pozvolna vyrazili do centra města, kde započala večerní hra. Dvě skupiny dobrodruhů pátraly po historických rukopisech básně Máj, plnily při tom různé úkoly a slunce zapadající nad pěkným historickým jádrem města k tomu vytvářelo zajímavou kulisu. Po úplném setmění se všichni vrátili na základnu, kde byl mezitím přichystán film a objevil se i Rosomák, který před cestou domů zahrál všem pár písniček. Po filmu už byl čas jen na spánek.

Neděle 5. června
Abychom dostáli odkazu Máchy,
shrneme celý dnešní den básní.
Viděli jsme borový háj,
který vyplňuje celý kraj.
Nyní je však už neděle ráno,
bez rozcvičky jdem na závin a kakao.
Když jsme se najedli a napili,
a také batohy sbalili,
důkladně jsme poklidili,
na cestu zpět se připravili.
V přestřelce s nerfkami obstáli všichni hrdinně,
když tu náhle zavonělo jídlo z kuchyně.
K obědu výborná česnečka, s vajíčkem a slaninou,
poté těstoviny s rajčaty a zeleninou.
Po obědě vydatném,
zabývali jsme se odchodem.
Deštík a výluka zkomplikovala nám cestu maličko,
Přesto už před Prahou vítalo nás sluníčko.
Nálada však dobrá byla,
výprava se vydařila.
--Sirka

Fotky z výpravy - Rajče.net

Dvoudenka Chrudim (e-kronika)

Pátek 1. dubna
V 16.25 jsme se sešli v metru na stanici Lužiny, metrem jsme jeli na Smíchovské nádraží, popojeli dvě stanice vlakem na nádraží Libeň, odtamtud do Pardubic, a pak jsme dojeli do Chrudimi.

Když jsme vystoupili z vlaku, šli jsme asi dvacet minut ke skautské klubovně, kde jsme se ubytovali, najedli se a šli ven. O pár ulic dál začínalo pole, na kterém jsme hráli hru zaměřenou na lidské smysly. Nejdřív osud reprezentovaný vedoucími dotykem některé smysly sebral, poté jsme je museli získat zpět, např. chuť a čich určením koření, nebo hmat pomocí hádání věcí. Po návratu do klubovny byl již připraven film, na který jsme koukali, poté vykonali hygienu a šli spát.
-- Kovboj & Brácha

Sobota 2. dubna
V sobotu kolem osmé ranní vstali mladší skauti a zaběhli si s Cibulem na krátkou rozcvičku. Mezitím roveři připravili vločky k snídani a pak jsme nafasovali balíčky na cestu, pití a vyrazili na cestu.

Na kraji Chrudimi jsme se zastavili pro kešku, a zrovna když jsme si jí prohlédli a vrátili, tak nás oslovil pán z blízkého letiště, pozval nás dovnitř a ukázal nám hangár a letadla, řekl nám k tomu pár slov a viděli jsme i dvě letadla vzlétnout. Poté jsme šli dál, k rozhledně Bára, u které byl i lanový park, kde jsme si trochu zaskotačili.

Po svačině jsme se rozdělili na dvě skupiny, mladší šli s Papežem po naučné stezce a ostatní vyrazili kolem krásných pískovcových útvarů směr zřícenina hradu Rabštejn. Po odpočinku jsme pokračovali dál místními lesy až k miniaturnímu dětskému zámečku Kočičí hrádek, kde se obě skupiny setkaly. Společně jsme pokračovali do zámeckého parku, v jehož okolí jsme nalezli několik kešek, stejně jako ve městě Slatiňany, kam jsme pokračovali. Kromě jedné jsme všechny našli, z hlediska geocachingu byl tedy tento den úspěšný. Jedna byla i u rodného domu Heleny Vondráčkové. Podél říčky jsme rovinatou krajinou došli až do Chrudimi, kde jsme si na plácku u klubovny zahráli míčovou hru bago, zatímco se dělala večeře. Díky výpadku elektřiny trvala příprava relativně dlouho, ale o to byla večeře lepší – byly těstoviny s kuřecím masem a smetanovou omáčkou s kukuřicí a hráškem. Potom se ještě promítal film Ovečka Shaun a potom byl čas akorát na to jít spát.
-- Kovboj & Brácha

Neděle 3. dubna
Když jsme se dosyta vyspali a nasnídali závinů a buchet, počali jsme uklízet spacáky, zlehka zametli a vynosili odpadky. Přesunuli jsme se na historické náměstí s výrazným gotickým kostelem a zde došlo k rozdělení do bojových týmů. Následující hodina a půl byla ve znamení pobíhání po křivolakých uličkách, schodištích a parčících a sledování nepřátel a obsazování jejich území. Nebyla nouze o akční momenty a překvapení.

Výsledek byl velmi těsný, a když bylo dobojováno, navrátili jsme se zpět na základnu, kde už na všechny čekal řízný buřtguláš a balíčky na cestu. Po umytí nádobí si všichni sbalili batohy a zlehka se začali přesouvat k východu z klubovny. Slunce hřálo a bylo hezky, ale dvoudenní výprava se chýlila ke konci. Došli jsme na nádraží a přes Pardubice dojeli do Prahy, kde jsme se na Lužinách rozloučili.
--Sirka

Fotky z výpravy - Rajče.net

Dvoudenka Dvůr Králové (e-kronika)

Pátek 9. října
Když jsem dorazil na sraz, většina už nás tam byla, a tak jsme během pěti minut mohli konečně vyrazit. Po vyčerpávající cestě vlakem (bravo, České dráhy, zase jsme si postáli), jsme vystoupili na naší vlakové stanici ve Dvoře Králové. Cesta od nádraží byla již ponurá a temná, nechyběl nám cestou dokonce ani strašidelný dům, který se nacházel kousek od nádraží, téměř na kraji města. Ale zase se nám rozjasnilo, když jsme dorazili do tamější skautské základny, která byla tak trochu vila. No, což o to, bydlelo se nám hezky.

Po instruktážní procházce po domě jsme se trochu usadili, nastěhovali si do pokojů matrace, mezitím dorazil Koumák se zásobami jídla a věcmi, tudíž jsme se mohli podívat na tolika lidmi vytoužený film, po kterém jsme si šli umýt zuby a uložit se ke spánku. Snad bude příjemný tak, jako to bylo příjemné doposud.

Sobota 10. října
A skutečně, spalo se nám snad všem dobře, dokonce možná tak moc, že když jsme vstali, ostatní děti byly prý už hodinu vzhůru, čehož jsme si vůbec nevšimli. Vrhli jsme se tedy na přípravu snídaně a když už jsme byli opravdu vzhůru, vrhli jsme se i na snídani samotnou. Cereálie pravděpodobně všechny nasytily, a proto jsme se mohli zabalit a vydat se do místní ZOO.

Její součástí byla i Safari, která byla nakonec a naštěstí veřejnosti stále přístupná, byť jen část z ní.

Nacházeli se tam například lvi, kteří se procházeli hned za asi centimetrovým sklem, po chvíli dokonce začali řvát.

Také jsme tam potkali úžasné surikaty, všechny se tvářily stejně jako na všech těch obrázcích, jen postavené na zadních se zdviženými packami. V první části ZOO jsme viděli například gorily, různé ptactvo, hyeny, slony, fenka nebo krokodýla, jak takového, kteří bývají obrovští v řekách, tak i malinkého, kterému byly z pohledu ze shora vidět jenom oči.

Také jsme se vyfotili na Viktoriiných vodopádech vzdálených přibližně 12.000 kilometrů. Za mě můžu tedy prohlásit, že až na občasnou zimu to tam bylo super a stálo za to se tam zdržet.

Nicméně poté jsme se tedy odebrali zpět na základnu, kde jsme poobědvali skvělou polévku a čínu, načež jsme chvilku počkali a vyrazili na nádraží, odkud jsme se přepravili malým motoráčkem na vlakovou stanici Žiřeč. Odtamtud jsme šli směr Kuks, po naučné stezce, přes Braunův betlém a Křížovou cestu 21. století až do Kuksu.

Tam jsme měli příležitost obdivovat barokní sloh magnificentního bývalého lázeňského zařízení a špitálu ze 17. a 18. století, nebo poměrně rozsáhlou zahradu s krásnými fontánkami nebo skla náhodně rozmístěná po okolí.

Na tomtéž místě se nachází také 12 soch ctností a 12 soch neřestí, kromě nich jsou v areálu i další sochy, taktéž od Matyáše Brauna. Když jsme se pokochali samotnými lázněmi, šli jsme se vyfotit na schody a pak jsme kvapným krokem vyrazili na vlakové nádraží Kuks. Po cestě na základnu jsme se pustili do příprav polévky, to už byla venku tma. Večer po vydařeném sobotním dnu jsme zasvětili hraní deskových her, po kterých už jsme šli jen spát.

Neděle 11. října
Nedělní budíčky bývají nejtěžší, ráno se musí hned balit, snídat, uklízet.. Balení byla vesměs rychlá aktivita, po snídani jsme se odebrali na závěrečnou venkovní hru po městě, kde jsme sbírali jednotlivé části Rukopisu královédvorského, který je s tímto místem spjat právě místem údajného nalezení, odsud také jeho jméno. Když jsme nabyli všech částí, doplnili chybějící slova, rozhodli, která část je falešná a došli na náměstí, pokusili jsme se zatknout jak Václava Hanku tak Josefa Lindu, údajné padělatele, kteří nám bohužel utekli. Vrátili jsme se proto na základnu, kde nás čekala naše poslední výletní polévka, po jejím zkonzumování jsme začali rychle uklízet, připravovat svačinu a připravovat i sebe sama na brzký odchod. Na ten došla řada, když bylo všechno krásně čisté a v původním stavu a my byli připraveni dát vile sbohem. Vyrazili jsme na vlakové nádraží, zakoupili lístky a vystoupili ještě na krátkou přestávku na pevnost v Josefově.

Tam se odehrála také finální bitva Hanky, Lindy a grafika Josefa Horčičky, kterou padělatelé nakonec vyhráli.

Vrátili jsme se zpět na vlak a po nějaké době jízdy jsme si dokonce i sedli. Překážet v uličce přece jen není to pravé ořechové. Následovalo vyplňování zpětné vazby, příjemná cesta vlakem a pak už jen večerní příjezd do Prahy.
--Pálkař

Fotky z výpravy - Rajče.net

Dvoudenka České Švýcarsko (kronika)

Pátek 27. března
Sraz byl odpoledne na Lužinách, potom jsme se metrem přemístili na Nádraží Holešovice, odkud jsme jeli rychlíkem do stanice Ústí n/L. Odtamtud jsme zase vlakem dojeli do stanice Chřibská. Vesnice byla poměrně roztahaná a k cíli dnešního dne jsme museli našlapat ještě 7 km. Cestou jsme viděli strašidelný dům, který vypadal jako po nárazu od kamionu. To už jsme byli natěšení na odpočinek: chalupu Lukášových prarodičů. Paní domácí byla moc hodná a uvařila nám guláš.

Po večeři jsme si pouštěli japonský film a šli jsme spát před půlnocí.

Sobota 28. března
Druhý den nás časně ráno nás vzbudil Cibul a hybaj na rozcvičku, v plánu byl dlouhý výlet a proto jsme se chvíli vezli autem a skoro všem se dělalo nevolno. Nejdříve jsme šlapali pískovou cestou pořád stále výš a výš.

Brácha, Lovec a Franta šli pořád vepředu. Až jsme konečně spatřili uhrančivou Pravčickou bránu,

navštívili moře vyhlídek a viděli jsme překrásná panoramata se západem Slunce.

Když jsme byli všichni dole, tak se šlo do chalupy a přitom jsme hráli klíště, tj. kolíček, který musíte někomu tajně připnout. Asi v polovině cesty jsme se odpojili od vedoucích a Koumák nás do chalupy dovezl autem. Potom jsme se koukali na fotbal. Když přišli vedoucí tak byla grilovačka, potom jsme měli bojovku a zase se šlo spát pozdě.

Neděle 29. března
Dnes nebyla rozcvička, ale hned jsme šli na výlet k akvaduktu, který se nachází v blízkosti našeho hlavního víkendového stanu.

Hledali jsme kešku a také jsme šli temným tunelem. Když jsme se vrátili, tak jsme si pochutnali na buchtičkách se šodó a po tom jsme se rozloučili a šli jsme na autobus, kterým jsme jeli do Děčína a odtamtud jsme vrátili do Prahy. No prostě super výprava.
--Franta

Fotky z výpravy - Rajče.net