Dvoudenka Dvůr Králové (e-kronika)

Pátek 9. října
Když jsem dorazil na sraz, většina už nás tam byla, a tak jsme během pěti minut mohli konečně vyrazit. Po vyčerpávající cestě vlakem (bravo, České dráhy, zase jsme si postáli), jsme vystoupili na naší vlakové stanici ve Dvoře Králové. Cesta od nádraží byla již ponurá a temná, nechyběl nám cestou dokonce ani strašidelný dům, který se nacházel kousek od nádraží, téměř na kraji města. Ale zase se nám rozjasnilo, když jsme dorazili do tamější skautské základny, která byla tak trochu vila. No, což o to, bydlelo se nám hezky.

Po instruktážní procházce po domě jsme se trochu usadili, nastěhovali si do pokojů matrace, mezitím dorazil Koumák se zásobami jídla a věcmi, tudíž jsme se mohli podívat na tolika lidmi vytoužený film, po kterém jsme si šli umýt zuby a uložit se ke spánku. Snad bude příjemný tak, jako to bylo příjemné doposud.

Sobota 10. října
A skutečně, spalo se nám snad všem dobře, dokonce možná tak moc, že když jsme vstali, ostatní děti byly prý už hodinu vzhůru, čehož jsme si vůbec nevšimli. Vrhli jsme se tedy na přípravu snídaně a když už jsme byli opravdu vzhůru, vrhli jsme se i na snídani samotnou. Cereálie pravděpodobně všechny nasytily, a proto jsme se mohli zabalit a vydat se do místní ZOO.

Její součástí byla i Safari, která byla nakonec a naštěstí veřejnosti stále přístupná, byť jen část z ní.

Nacházeli se tam například lvi, kteří se procházeli hned za asi centimetrovým sklem, po chvíli dokonce začali řvát.

Také jsme tam potkali úžasné surikaty, všechny se tvářily stejně jako na všech těch obrázcích, jen postavené na zadních se zdviženými packami. V první části ZOO jsme viděli například gorily, různé ptactvo, hyeny, slony, fenka nebo krokodýla, jak takového, kteří bývají obrovští v řekách, tak i malinkého, kterému byly z pohledu ze shora vidět jenom oči.

Také jsme se vyfotili na Viktoriiných vodopádech vzdálených přibližně 12.000 kilometrů. Za mě můžu tedy prohlásit, že až na občasnou zimu to tam bylo super a stálo za to se tam zdržet.

Nicméně poté jsme se tedy odebrali zpět na základnu, kde jsme poobědvali skvělou polévku a čínu, načež jsme chvilku počkali a vyrazili na nádraží, odkud jsme se přepravili malým motoráčkem na vlakovou stanici Žiřeč. Odtamtud jsme šli směr Kuks, po naučné stezce, přes Braunův betlém a Křížovou cestu 21. století až do Kuksu.

Tam jsme měli příležitost obdivovat barokní sloh magnificentního bývalého lázeňského zařízení a špitálu ze 17. a 18. století, nebo poměrně rozsáhlou zahradu s krásnými fontánkami nebo skla náhodně rozmístěná po okolí.

Na tomtéž místě se nachází také 12 soch ctností a 12 soch neřestí, kromě nich jsou v areálu i další sochy, taktéž od Matyáše Brauna. Když jsme se pokochali samotnými lázněmi, šli jsme se vyfotit na schody a pak jsme kvapným krokem vyrazili na vlakové nádraží Kuks. Po cestě na základnu jsme se pustili do příprav polévky, to už byla venku tma. Večer po vydařeném sobotním dnu jsme zasvětili hraní deskových her, po kterých už jsme šli jen spát.

Neděle 11. října
Nedělní budíčky bývají nejtěžší, ráno se musí hned balit, snídat, uklízet.. Balení byla vesměs rychlá aktivita, po snídani jsme se odebrali na závěrečnou venkovní hru po městě, kde jsme sbírali jednotlivé části Rukopisu královédvorského, který je s tímto místem spjat právě místem údajného nalezení, odsud také jeho jméno. Když jsme nabyli všech částí, doplnili chybějící slova, rozhodli, která část je falešná a došli na náměstí, pokusili jsme se zatknout jak Václava Hanku tak Josefa Lindu, údajné padělatele, kteří nám bohužel utekli. Vrátili jsme se proto na základnu, kde nás čekala naše poslední výletní polévka, po jejím zkonzumování jsme začali rychle uklízet, připravovat svačinu a připravovat i sebe sama na brzký odchod. Na ten došla řada, když bylo všechno krásně čisté a v původním stavu a my byli připraveni dát vile sbohem. Vyrazili jsme na vlakové nádraží, zakoupili lístky a vystoupili ještě na krátkou přestávku na pevnost v Josefově.

Tam se odehrála také finální bitva Hanky, Lindy a grafika Josefa Horčičky, kterou padělatelé nakonec vyhráli.

Vrátili jsme se zpět na vlak a po nějaké době jízdy jsme si dokonce i sedli. Překážet v uličce přece jen není to pravé ořechové. Následovalo vyplňování zpětné vazby, příjemná cesta vlakem a pak už jen večerní příjezd do Prahy.
--Pálkař

Fotky z výpravy - Rajče.net