1. den
První táborový den začal, jak jinak, než prací. Dopoledne jsme dostavěli stany, vztyčili stožár, natáhli vodu a hned po poledni začala přijíždět první auta s účastníky.
Poté, co se shromáždili skoro všichni skauti a vlčata, byl uspořádán první společný nástup, kde se rozdělila zbývající práce, a do toho se všichni postupně zabydlovali do stanů. Následovala zajímavá seznamovací hra.
Kvečeru ještě proběhlo Buffyho seznámení se sekyrami a pilami, kde se hlavně nováčci dozvěděli, jak s nimi zacházet, a tak hned připravili zahajovací táborák. Po večeři byl u slavnostního ohně za přítomnosti Brácy a Lejdy tábor oficiálně zahájen. Rozdělili jsme se do skupin na celotáborovou hru, zazpívali pár písniček a šli spát.
--Sirka
2. den
Ráno jsem vstal už v 8.30, měl jsem totiž službu. Naše skupina obsahovala mě, Kovboje, Kubu, Kristiána a Bráchu a jmenovali jsme se Slamák Colt. Ten den byla ke snídani bábovka. Najedli jsme se a jeli jsme s kárkou pro nádobí. Poté jsem jel ještě pro vodu do statku. Před obědem se postavila zvonička a po výtečném obědě tvořeném uzeným s knedlíky a po poledním klidu jsme se šli koupat do Číhaně, kde jsme potkali Peřinu, který se tam vyhříval na sluníčku a čekal na nás po svém příjezdu z Prahy.
Po odchodu z koupaliště jsme se odebrali do obchodu nakoupit nějaké dobroty a vyrazili zpět. Když jsme dorazili z Číhaně zpět do tábora, čekal na nás v kuchyni úkol udělat pudink pro ostatní i pro sebe. Měli jsme k dispozici pouze návod na obalu, přesto se pudink docela povedl.
Ostatní hráli fotbal a mezitím byla večeře hotova. Po večeři šli pomalu všichni spát a pro vybrané přihlášené a vyvolené byla připravena tzv. zkouška mrtvého muže. Neúčastnil jsem se, ale i vybraní skauti měli zákaz o jejím průběhu mluvit, takže den byl uzavřen trochu tajemně.
--Profesor
3. den
Ráno jsme vstali už v půl osmé, byla rozcvička a služba mezitím vařila ke snídani ovesné vločky, které se pak podávaly s kakaem, cukrem, kompotem, kokosem a rozinkami. Po snídani jsme si sbalili věci na jednodenní výpravu a šli do Číhaně, kde jsme si zkrátili čekání na autobus nákupem v obchůdku. Jeli jsme autobusem do Sušice, kde jsme přestoupili na autobus, kterým jsme dojeli až na Modravu. Vyrazili jsme směrem na Tříjezerní slať a poté krásnou přírodou pokračovali na Javoří pilu, kde na nás čekal Koumák, který sem došel pěšky přímo z Modravy, a prozradil nám, že v pravěku se tady nacházelo nejvyšší obydlené místo na našem území.
Nejmenší vlčata se oddělila a vrátila se s Koumákem zpět na Modravu a my ostatní jsme šli na Poledník, kde je zajímavá stavba, která dříve sloužila vojákům. Po náročném stoupání jsme se zde občerstvili, odpočinuli si a vyrazili vesele z kopce směrem dolů. V jednom ze svahů jsme navštívili Prášilské jezero, které bylo úchvatné. Tam jsme si oddychli, ale některé z nás včetně mě už bolely chodidla.
Čekala nás ještě zhruba čtyřkilometrová cesta sice pořád z kopce, ale zato kamenitým terénem. Za necelou hodinku jsme došli do Prášil a ve zbývající čtvrthodince do příjezdu autobusu jsme navštívili místní cukrárnu. Cestou zpět už jsme jen odpočívali. Dojeli jsme do Sušice a poté jsme jeli vlakem do Kolince, odkud nás Koumák odvozil autem do Číhaně, odkud jsme došli do tábora. V táboře se mezitím nic výrazného nestalo, k večeři jsme měli leviňáky a všichni byli spokojení a spali tvrdým spánkem až do dalšího dne.
--Dýňák
4. den
Tento den pro mě začínal v 8:15, jelikož jsem byl služba. Poté, co jsem vzbudil zbytek své skupiny, jsme se pustili do přípravy snídaně v podobě švédských stolů. Jako obvykle byla ranní rozcvička. Po snídani se vše uklidilo a bylo na řadě křtění stanů.
Objevovala se i celkem zajímavá jména. Například Tajemná Antarie, Hebká chajda, Podivný srub, Kouzelný stan, ale třeba i Opičí Strýc, Smradlavá fusekle a Špinavá díra. Dopolední aktivita se jménem "Bavlněný Blůmen" neboli pletení náramků všechny bavilo a odnesli si navíc vlastnoručně vyrobený náramek a další nové poznatky.
K obědu jsme měli těstoviny s nivovou omáčkou. Oběd všem chutnal. Po obědě byl jako normálně polední klid. Hned jak skončil polední klid, se začalo s přípravami na noční přepad. Jakmile dorazil bratr Peřina s mlékem, tak jsme začali vařit samostatně jídlo s názvem Krupicová kaše synovce Strejdy. Mezitím vyrazila první průzkumná skupina na přepad do spřáteleného skautského tábora. Když se dojedlo, vyrazily zbylé dvě skupiny. Okolo půl jedenácté jsme byli na místě a probrali jsme strategie. O hodinu později se začalo. Po asi hodině a půl přepad skončil, bohužel s neúspěchem, ale užili jsme si hru a myslím si, že tento den se opravdu vydařil.
--Strejda
