Tábor 2025 - Starověké Řecko

Chybí tu Tvá kronika? Přines ji na schůzku, doplníme!
Neděle 6. 7. – Den 1.
Den jsme zahájili jako obvykle budíčkem a následně i nástupem, přičemž se některým udělalo špatně. K snídani byly záviny, po snídani jsem musel s Kubou umývat špinavé nádobí. Když jsme s Kubou 1. půlku umyli, zavolali jsme zbytek týmu, aby umyl 2. půlku špinavého nádobí. Bohužel jsme dostali další špinavé nádobí, takže jsme nemohli jít hrát fotbal. Nakonec jsme to domyli a šli hrát fotbal. K obědu byl Katův šleh a hned po obědě jsme měli polední klid. Po poledním klidu jsme dostali přednášku KOV, po přednášce byla praktická ukázka. Po obou aktivitách jsme šli hrát fotbal. Nakonec večer bylo čtení kronik a bajky a nakonec jsme šli spát.
-Šermíř
Vstával jsem brzo, protože jsem potřeboval na záchod a pak již nemohl usnout. Potom naše skupina včetně mě musela jít chystat snídani. Potom nám Stožár vysvětlil pravidla hry s kachnami, valounky a zlatými ingoty a pak jsme tu hru šli hrát. Potom jsme šli na oběd a odpočinout si. Pak byla večeře - špenátová polévka.
-Alfréd
Pondělí 7. 7. – Den 2.
Den začal tím, že Papež zapískal budíček. Poté byl nástup na rozcvičku, ale na statek se neběželo, protože v noci pršelo a cesta by klouzala. Po rozcvičce byla snídaně, ke které bylo pečivo s marmeládou a paštikami. Poté byl nástup v krojích. Po nástupu v krojích jsem šel 3 hodiny loupat brambory, protože jsem měl službu v kuchyni. Když jsme doloupali brambory, tak naše skupina šla péct bábovku. Zatímco Limo a Pepa dělali těsto, vydal jsem se kácet dřevo. Cca po 10 minutách jsem ucítil divný smrad, který vycházel z táborové kuchyně. Když jsem se tam podíval, tak jsem uviděl naši bábovku v táborové peci, jak hoří. Po nepovedené bábovce byl program s Impulsem a Veveřákem. Naše skupina a skupina Kominíka byla s Impulsem, takže jsme si 15 minut povídali o tom, jak napsat kroniku. Poté bylo volno a večeře, ke které byla zeleninová polévka. Po večeři jsme si s kluky zahráli poker a potom byl koncert a čtení kronik, po kterém následovala večerka.
-Šermíř
Úterý 8. 7. – Den 3.
Ráno nás vzbudil budíček a následný nástup na rozcvičku kterou vedli Oceloti a Plameňáci, následovanou snídaní ke které byly housky s marmeládou/paštikou. Byli jsme rádi, že si můžeme vybrat co budeme jíst, ale po tragickém zjištění, že máme službu na nádobí mě a mou skupinu úsměv přešel. Ale to, co nás čekalo odpoledne, byl čirý horor. Měli jsme totiž umývat mastné nádobí po smažáku, ale naštěstí jsme stihli uzavřít spojeneckou smlouvu se Spartou a tak nám přišlo několik lidí ze Sparty na pomoc a to nám práci dost usnadnilo. Práce nám ubývala pod rukama a my jsme se těšili na zasloužený odpočinek. To se ale mělo brzo změnit. Šli jsme totiž na Olympiádu a naše výkony považuji za podctivě vydřené a tudíž dobré. Také probíhal program Veveřák kontra Impuls, kde nám Impuls vysvětlil, jak se píše kronika. Den jsme zakončili svěšením státní vlajky a večeří v podobě vývaru. Ani klidný spánek po náročném dni nám nebyl dopřán, protože v noci hlídali tábor před nájezdem skautů ze sousedního tábora.
-Lojza (Kominík)
Den 3. (Út) Hned ráno mě probudil silný déšť. Vzhledem k tom, že jsem měl službu na nádobí, jsem nebyl potěšen zprávou, že k snídani budou vločky obarvené na zeleno a že v pumpě je mrtvá krysa. Po snídani jsem chvíli hrál poker a až vedoucí odstranili krysu, mohli jsme s mojí skupinou začít mýt nádobí. Myli jsme ho skoro celé dopoledne. Furt pršelo, takže ostatní hráli deskovky. Dali jsme si akorát chvíli pauzu na svačinku, ke které byl croissant s kokosovou nebo vanilkovou příchutí. Poté jsme opět myli nádobí až do oběda, ke kterému byly těstoviny s rajčatovou nebo nivovou omáčkou. Po obědě následoval polední klid, ve kterém jsḿe moje skupina opět myli nádobí. Čekala nás připálená sýrová omáčka ve velkém hrnci. Potom až se trochu vyjasnilo, jsme šli bojovat do pevnosti. Já šel s mojí skupinou hneed po první hře na Medúzu. Medúza spočívá v tom, že jí musíte sebrat pásky, které má na sobě a ona nesmí vidět vaše oči.
Bohužel náš tým v této hře moc nepochodil. Medúze jsme nesebrali ani jednu pásku a než jsme vymysleli nějakou strategii, byl už konec. Poté jsme se vrátili na jednu hru do pevnosti, kterou jsme opět museli předčasně ukončit, protože jsme zase museli jít mýt nádobí. Myli jsme skoro do večeře. Po večeři jsme ještě chvíli myli nádobí. Pak jsme se všichni začali připravovat na bojovku. Já jsem na ni nakonec nešel, protože nás bylo moc. Pro mě ale den nekončil, protože jsem měl hlídku.
-Meďák
Úterý 8. 7. – Den 3.
Ráno jsem se vzbudil a venku lilo jak z konve, tak jsem zůstal ve spacáku. Po chvíli, co jsem jen tak ležel ve spacáku a poslouchal jsem hluk toho slejváku, vtrhl do našeho stanu Kuba R. a řekl: “Máme službu v kuchyni.” Tak jsem rychle vstal a šel uklidit jídelnu s Šermířem, Filipem a Berným. Kuba R. míchal kaši v kuchyni. Když jsme uklidili jídelnu, tak nám to vyšlo - akorát za 5 minut byla snídaně. Ke snídani bylo Žabí zlo. Potom jsme hráli deskovky a pak byla svačina. K svačině jsme měli Seven Day´s. Pak naše skupina sekala a řezala dříví. Potom jsme zase hráli deskovky, já hrál Bang. Pak byl oběd, k obědu byly těstoviny s rajčatovou nebo nivovou omáčkou. Já měl těstoviny se vzduchovou omáčkou a sýrem.
Po obědě jsme šli bojovat s Medúzou. Měli jsme 2 pokusy na to jí sundat reflexní pásky. K tomu, abychom jí mohli sundat reflexní pásky, tak jsme jí nesměli koukat do očí. Jeden ze způsobů jsem použil v 1. kole a to byl ten, že jsme se koukali za sebe lžičkou. Při této taktice mě zabila hned. 2. kolo jsem nepoužíval lžičku a místo toho jsem si dal ruce k sobě, aby se navzájem dotýkaly prsty jedné ruky s prsty druhé. Pak jsem si tímto způsobem dal ruce na čelo a skrčil jsem se tak, aby mi Medúza neviděla do obličeje, ale zato já jí viděl nohy. Touto taktikou jsem přežil do té doby, než nám došel čas. Potom jsme šli do pevnosti bojovat. 1. kolo jsme útočili na pevnost a snažili jim vzít vlajku. 2. kolo jsme ji naopak hlídali. Pak jsme šli péct bábovku, která se nám povedla. Klikař nám dal 7/10 aby mohl hodnotit ostatní, kdyby někdo měl lepší. Pak následovala večeře, pomazánka z oslích ředkví.
-Raphael
Čtvrtek 10. 7. – Den 5.
Ráno jsme se vzbudili a šli na rozcvičku, ale místo běžení na statek jsme běželi na obzor. Potom jsme šli na snídani. K snídani byla bábovka. Pak jsme umývali nádobí ze včerejška. Dále jsme hráli baseball, ve kterém jsme vyhráli 10:3. Pak jsme měli sváču, která se jmenovala Sisyfův balvan, ale opravdu to byl obyčejný meloun. Dále byl oběd. Na oběd byl kuskus. Po obědě byl polední klid. Během poledního klidu jsem psal kroniku a po poledním klidu jsme šli na lanovou dráhu, která představovala lano přivázané ke dvoum stromům. Všichni to zdolali, potom bylo volno. Následovalo sprchování u hasičů. Dále jsme pekli bábovku která minule shořela. A nakonec jsme navlékali korálky na niť podle vzoru. Pak byla večeře, čtení kronik, a spaní.
-Vláďa
Ráno mě probudil budíček a pak jsme měli nástup na snídani. K snídani byly vločky a pak hlásili, že bude za 10 minut nástup v krojích. Pak jsme se vydali na cestu. Šli jsme po louce a po cestě jsme bojovali.
-Michael
Pátek 11. 7. – Den 6.
Ráno jsme vstali zapískal se budíček a potom byla rozcvička pod vedením Lišáka. Pak byl nástup v krojích, kde se vyhlásilo, že bude taktický průzkum okolí. Po něm pak byla svačina ke které byl jogurt. Pak bylo volno. K obědu byl buřtguláš. Pak se zjevil bájný pták Fénix, kterému jsme museli vzít vejce. Na prvním místě se umístila Sparta, za ní byly Théby, na třetím místě Athény a na čtvrtém Korint. Pak jsme si zkusili být v pozoru a pak jsme šli do pevnosti, kde jsme dali dvě hry a šli na večeři, ke které bylo maso s pečivem. Nakonec byl divadelní večer, kde byly všechny scénky všech skupin.
-Hamak
Sobota 12. 7. – Den 7.
Ráno mě probudil Papež tím, že zatroubil nástup na rozcvičku za 5 minut. Po protažení jsme běželi na statek a já jsem doběhl první na statek i dolů. Poté, co všichni doběhli, jsme se odebrali na snídani, ke které bylo müsli. Po snídani ani neproběhl nástup v krojích jelikož se nestíhalo. Po nástupu jsme se dozvěděli, že půjdeme uklízet louku a boudu. Poté jsme se vrátili do tábora na svačinu. Ke svačině bylo jablko. Poté jsme se já a můj tým vrhli na dodělání atrakce. Poté, co jsme ji dodělali, tak Skokan pověřil mě a Šermíře přípravou fagule, takže jsme se vrhli na hledání vhodného klacku. Při úklidu jsem našel kachnu na armádním stanu. Poté jsme se já a můj tým odebrali na dodělávání atrakce a můj tým měl gladiátorské souboje. V průběhu už přijelo pár rodičů i Jitka. Po chvilce jsme vyrazili na Jitčin program do lesa. Jitka nám rozdala zkumavky a my mohli vyrazit hledat živočichy do binga. Mně se dokonce povedlo najít dva, kteří nebyli na seznamu.
(...)
Jakmile jsme pak klacek našli a donesli do tábora, zapískal se oběd, ke kterému byly buřty pikantní i nepikantní, kuřecí grilované a zelenina. Poté jsme se chtěli pustit na faguli, ale v tu chvíli jsem spatřil mámu a tátu, takže jsem je běžel přivítat a pomoct postavit stan a vyložit věci. Poté jsme se tedy konečně vrhli na faguli, ale musím přiznat, že nám pomohli taťkové a Foton nám pomohl uvařit smůlu. Poté, co jsme dodělali faguli, tak Škebloň vyhlásil nástup na odchod na atrakce. Athény měly rugby s pendreky, Sparta hod s DVD do dálky, Korint měl hod s míčkem do cílů a na konec Théby. Moje skupina měla už zmíněnou gladiátorskou arénu, můj strejda předvedl tai-chi ukázku se zbraněmi i bez a poté byla možnost si zbraně potěžkat a vyzkoušet. Poté jsme si ještě vyzkoušeli a upravili scénku. Pak se vyrazilo k táboráku, Šermíř nesl faguli a já zašlapával zbytky. Přihlásil jsem se na roli ohnivce, u táboráku jsme si zazpívali, každá skupina zahrála scénku a šli jsme spát.
-Frankie
Neděle 13. 7. – Den 8.
Ráno jsem se vzbudil na rozcvičku, která byla ochuzena o běh na statek. K snídani byly věci, které přivezli rodinní příslušníci našich skautů, tedy bábovky, koláče, perníky, muffiny apod. V 9:15 vyrazili “kostelníci” do kostela a museli jet s úsměvem. V 10:00 vyrazil zbytek tábora na Bukovák, kde jel autobus do Klatov. 1. zastávka byla u paní Tesařové, které jsme zahráli písničky a k ní se přidal i zbytek domova důchodců. Od paní Tesařové jsme šli pěšky do barokní lékárny U Bílého jednorožce. V lékárně bylo spoustu misek, nádob, ampulí apod. Paní průvodkyně vypadala, jako kdyby lékárnu stavěla a všechno opakovala 2x. Dále v Klatovech se šlo na Okrouhlici. Ne, nikomu se nechtělo. Ale pak Škebloně napadlo, že se rozdělíme na skupiny podle toho, kam kdo chce, jako třeba do tesca, na Okrouhlci č. 2, pouť, kebab, kfc, pizzu, čínu apod.
Po dvouhodinovém rozchodu jsme byli odvezeni do Lub, kde každý dostal zmrzlinu lesní ovoce. Potom se šlo pěšky do Mochtína, odkud se vozilo do tábora, ale já musel být speciální a šel jsem z Lub pěšky až do tábora a na konci cesty mě volala příroda, tak jsem poslední metry dokonce běžel :). K večeři byl vývar z krtka. Po večeři jsem si začal balit věci na samotku a pak jsem šel spát.
-Buddha
Ráno mě vzbudil Kominík 2 minuty před rozcvičkou. Převlékl jsem se a šel na rozcvičku a po ní byl čas na snídani. K snídani byly různé laskominy, které udělali rodiče. Po snídani jsme se vydali do Klatov. Dostali jsme se na autobusovou zastávku a až přijel autoobus, nastoupili jsme do něj. Vystoupili jsme v Klatovech u autobusového nádraží. Pak jsme se přesunuli k domu důchodců, kde bydlí paní Tesařová a připravili jsme se na hraní a zpívání písní paní Tesařové. Když jsme dozpívali, šli jsme na náměstí do lékárny U Bílého jednorožce. Lékárna měla 2 místnosti: prodejnu a laboratoř. Po prohlídce lékárny jsme šli k Okrouhlici a potom i k druhé Okrouhlici. Poté jsme se rozřadili do skupin: KFC, Tesco, kebab a pouť. Já jsem se rozhodl jít do tesca a koupit si ruskou zmrzlinu. Pak jsme se přesunuli před KFC a odtamtud do Lub. Zde hodní skauti dostali kornouty zmrzliny a potom jsme šli pěšky. Po cestě jsem se bavil se Skokanem formou neexistujících sušenek. Když jsme přišli do Mochtína na váhu pro auta, přijel Škebloň a další, byl tam totiž sraz. Mohli jsme si vybrat: jet autem nebo jít pěšky. Já jsem si vybral 2. možnost protože Klikař nabídl hru Dračáku. Po cestě do tábora jsme hráli. Když jsme přišli do tábora, byla už tma. Šel jsem na večeři a pak jsem šel spát.
-Šaman
Pondělí 14. 7. – Den 9.
Ráno jsem se vzbudil a uklízel jsem rukavice, které byly rozházené po celém táboře. Dále byla rozcvička, kterou vedl Apollo. Byla nejdelší z celého tábora. Po snídani jsme myli nádobí ještě po návštěvním dni. K obědu byla česneková polévka a o poledňáku jsme hráli nerf bitvu. Šli jsme do pevnosti, tam jsme hráli 2 hry. Když jsme se vrátili do tábora, byla svačina a pak večeře. Chvíli před večeří vedoucí havarovali dron, naletěli s ním do stromu. Potom jsem si povídal s Limem o autech a závodech. A pak jsme šli spát. Ve 2:05 byl poplach, přepadli nás z vedlejšího tábora. Takže jsme se podívali po celém táboře a šli jsme zase spát. Nikdo nikde nebyl, ale hlasy slyšet byly.
-Tomáš
Vzbudil jsem se jako obvykle před budíčkem. Potom následovala rozcvička a běžení na statek. Po cestě zpátky jsem se rozsekal a potom mi to ošetřili. K snídani byl rohlík a rybičková pomazánka. Potom jsme měli jet pro vodu a pak jsem se zeptal jestli máme jet pro vodu a oni říkali, že pojedou dodávkou, protože bylo hodně barelů. Ke svačině byl perník a byl dobrý. Po svačině měl být boj s Minotaurem, ale kvůli špatnému počasí nebyl. K obědu byla česnečka (antivampíří lektvar). Odpoledne byly 2 týmy - softball a volejbal. Já hrál softball s bratrem. K večeři byly fazole a uzené maso. V noci byl přepad.
-Kryštof
Úterý 15. 7. – Den 10.
V noci byl přepad a ráno jsem se probudil o 10 minut dříve, ale měl jsem službu v kuchyni. K snídani mylo müsli a po snídani moje skupina bojovala proti Minotaurovi a zvládli jsme to. Ke svačině byly broskve, potom jsme byli v pevnosti. K obědu byla čína a polední klid. Po obědě jsem byl s kluky u táborového kruhu a po poledním klidu byly rozmluvy pro některá budoucí vlčata. Ale já mezi tím hrál fotbal. K svačině byly melouny a potom byl Veveřákův program o ohni, kde jsme se oheň naučili rozdělávat. K večeři byl rohlík s pomazánkou. A už byla večerka a šli jsme spát.
-František
Ráno jsem se vzbudil jako vždy před 7. Hodinou ráno. O půl osmé byl budíček a nástup na rozcvičku. Po rozcvičce byl běh na statek a já jsem byl první nahoru i dolů. Potom byla moje oblíbená snídaně, cereálie s mlékem. Poté náš tým bojoval s Minotaurem. Pak byla svačina (broskev). Potom jsme šli pro vodu a pak na oběd. Poté jsme měli polední klid, kdy byly dvě rozmluvy a poté jsme měli Veveřákův program s ohněm a pak večeři. A poté jsme jsme si přečetli řecké báje a pak jsme šli spinkat.
-Sporty
Středa 16. 7. – Den 11.
Ráno jsem se vzbudil strašně brzo (což je normální). Za dlouho byl konečně budíček. Po rozcvičce běžení na statek NEBYLO. Vlastně bylo, ale dobrovolné. Místo toho byla meditační rozcvička (vyčerpávající meditace - plank). Po snídani, ke které byly variace s rohlíkem, jsme šli na prohlídku funkčního kravína. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí. Např. Že Kamil nefunguje, že jakási neidentifikovaná kráva má laktaci 1, a někdo se dozvěděl, že kopřivy pálí. Po svačině (jahodový perník) jsme se vrátili na povídání o skautských slibech. K obědu byly knedlíky, prasátka a velmi přátelský špenát (možná dokonce milující špenát).
Očividně bylo pravidlo GET OUT stanoveno pro: pasterizace mléka a porovnání chutí a amfory. Škoda. K svačině byly mléčné produkty s různými příchutěmi. Po svačině jsme se postupně odjeli koupat do Čiháně do hasičárny, kde jsme kromě koupání např. Využívali výhody ventů (impostor), nebo zkoumali stříkačku s 35 HP. Poté jsme postupně odjeli do tábora. K večeři byl vanilkový rosol. Večer bylo také ultra-unfair dobývání Tróji. V noci potom Plameňáci a Oceloti přepadali tábor Táborníků <<3.
-Mára
Čtvrtek 17. 7. – Den 12.
V noci mě vzbudily nějaké zvuky, tak jsem se šel podívat ven, co se děje. Zjistil jsem, že se asi vracejí Plameňáci a Oceloti z přepadu tábora Táborníků. Tak jsem šel spát. Ráno mě vzbudilo to, že Kryštof, který je se mnou ve stanu, byl služba v kuchyni a šel pomáhat do kuchyně. Poté byla rozcvička po které se díkybohu neběželo na statek. Ke snídani bylo mysli mozkem, které šlo špatně umýt, takže jsem to myl ještě 5 minut po snídani.
Během celého dne probíhaly rozmluvy. Na svačinku měl být zmrzlý mošt, ale doopravdy to byla jenom normální jablka. Na oběd byli hadi v červené a bílé, což byly těstoviny s nivovou nebo rajčatovou omáčkou. Já si dal jenom těstoviny. Měly být hasičáky, ale bylo finále CTH, kdy probíhalo obsazování Tróji. Medúza, Fénix, Kerberos, u kterého šla odemykat požehnání, Plameňáci, Oceloti a vedoucí byli proti nám, což bylo otravné. Cíl hry bylo zíkat Diův bles, ale můj osobní cíl bylo získat Fénixe, aby nám pomáhal, ale chránila ho medúza a alespoň 2 Plameňáci. Asi po půl hodině se mi to podařilo a získal jsem Fénixovo vejce. Asi v půli cesty do báze mě zabil Skřítek, ale vejce naštěstí převzal Šermíř, který ho úspěšně do báze donesl. Fénix nám v bázi hodně zdomácněl a nakonec začal popíjet nealko pivo. Tak jsme ho začali vypouštět z báze ven.
Uprostřed hry byla svačina formou strašáků, byly to perníky. Nakonec jsme asi po 2 hodinách konečně získali Diův blesk. Poté byla večeře, na kterou byly švédské stoly. Večer pro mě a ještě pár dalších lidí ještě nekončil. Dneska jsme totiž měli slibovat naše vlčácké a skautské sliby u slibového ohně. Tam nás po večeři odvedli. U slibového ohně jsme odslibovali a potom si umyli zuby a šli spát.
-Berný
Sobota 18. 7. – Den 14.
Poslední ráno jsme se naposledy seřadili na nástupu. Bylo v tom něco slavnostního – ticho před loučením i úsměvy ze společně zvládnutého tábora. Po jednoduché snídani, kterou tvořil krajíc chleba a paštiky, jsme se pustili do individuálního bodování celotáborové hry. Každý si mohl připomenout, čím si během těch dvou týdnů prošel – a všichni si odnesli odměny a uznání.
Pak přišlo na řadu hodnocení amfor, na které každá skupinka malovala. Vznikla krásná sbírka barevných váz, které zobrazovaly kreativitu a kvalitní práci všech týmů. Po tomto závěrečném předání cen jsme se pustili do balení a úklidu. Všechno jsme pečlivě skládali, myli nádobí, zametali kuchyni a vraceli louku do její původní podoby, aby byl tábor důstojně předán farníkům.
Na úplný závěr jsme si ještě společně sedli k obědu, rozloučili se a jeli domů.
-Uroboros

Návštěva Štefánikovy hvězdárny

Experimenty s kapalným dusíkem ve Štefánikově hvězdárně
30. 11. 2024
Náš výlet na hvězdárnu jsme si dopřáli v hojném počtu nadšených vlčat a o poznání menším počtu stejně nadšených vedoucích. Jako první nás čekala zajímavostmi nabitá přednáška/pokusy s tekutým dusíkem. Musím přiznat, že mě až překvapila znalost některých vlčat v této oblasti a jsem rád, že se všichni aktivně zapojili do programu. Povídali jsme si třeba o vlivu dusíku na různé předměty a nástroje (např. žárovka, či rostliny - růže), sledovali raketu vytvořenou z PET lahve a obdivovali zmenšený model maglevu (neboli sledování vlivu tepla na (supra)vodiče).

Když nás přednášející se značnou úlevou ve tváři propustil z přednáškové místnosti, čekala nás ještě samotná prohlídka Štefánikovy hvězdárny. Díky dobré viditelnosti jsme si dopřáli pohled teleskopy na Venuši a Jupiter a prošli si interaktivní výstavu obsahující např. vysvětlení některých fyzikálních jevů důležitých pro astronomii, představení rozmanitých úlomků meteoritů či černou díru na mince. Zájemci navštívili též místní bistro a obchůdek. Následovala už jen procházka setmělým Strahovem k autobusové zastávce a cesta na Lužiny.
-Impuls

Výprava na tábořiště (brigáda)

Výprava na tábořiště (brigáda), 25. - 28. 11. 2024
V pátek jsme se s kluky sešli v klubovně, abychom mohli zabalit materiál na cestu auty. V mezičase jsme se potkali se Skokanem, který si do klubovny přinesl velký spacák na odvoz a výměnou od nás dostal lékárničku na cestu vlakem. Oproti původnímu plánu jsme se s odjezdem sice trochu opozdili, nicméně nakonec to nebyl takový problém, jelikož já jsem mohl cestu tam ještě jet po dálnici, takže se nějaký čas ušetřil. Když jsem na rychlostní silnici před Číhaní vyjížděl kopec, zničehonic se všude objevila neuvěřitelně hustá mlha, přes kterou jsem dokonce málem minul odbočku, kterou vždycky využíváme. Od té chvíle bylo až do tábora potřeba jet zhruba 25 km/h, protože bylo vidět sotva na deset metrů před auto, a navíc už byla samozřejmě i tma. U statku jsem se potkal s Pavlem Tesařem, se kterým jsme si chvíli povídali, i o tom, že posledních pár dní je tam taková mlha každý večer, ale po nějaké době jsme se rozloučili, abych mohl jet dolů vyložit plné auto materiálu a zajet pro kluky do Klatov. Při vykládání už mi netrpělivě volali, jak to vidím, a bylo slyšet, že někteří by možná klidně šli i pěšky, nakonec jsem pro ně ale po pár minutách přeci jen vyrazil. Potkali jsme se u klatovského KFC, kde jsme ještě asi půl hodinu zůstali, zatímco kluci naplno využívali svou investici v podobě jednoho bezedného kelímku, skrze kterou měli v plánu si vynahradit cenu ostatního jídla. Během toho jsme zjistili, že už i Škebloň s Klikařem stihli přijet do Klatov a aktuálně nakupují zlevněné maso, tak jsme se dohodli, že se u nás zastaví, a nějak se spolu poskládáme i s nákupem, abychom nemuseli jezdit tam a zpátky dvakrát. Když jsem kolem půl jedenácté dojel do tábora už podruhé, čekal tam na nás už i Koumák. Společně jsme odemkli boudu a začali rozkládat velký stan, ve kterém jsme plánovali všichni spát. Někteří se začali ozývat s tím, že mají svůj stan, nebo že by chtěli postavit ještě jeden malý, ale z toho nakonec sešlo a i původní obyvatelé toho menšího se po půlnoci objevili u našich dveří, jestli by se nemohli přidat. Ještě před spaním (a po postavení stanů) jsme si ale do kuchyně na připravené rozvody nainstalovali světýlka, uvařili čaj a dali si z Prahy připravenou pomazánku s rohlíky. Pak už jsme si jenom chvíli povídali.

Na sobotní ráno jsme si schválně nenastavovali budík, abychom se co nejlíp vyspali, což se ale bohužel některým stejně moc nepovedlo, například i mně. Kolem desáté jsme tudíž neochotně vylezli ven a začali se věnovat přípravě a čištění společného prostoru a kuchyně, a já s Koumákem jsme využili času navíc, než vylezou i ostatní, a začali jsme sestavovat nový střediskový gril. Nakonec se nám to skutečně podařilo dodělat akorát se snídaní, takže jsem si kávu mohl uvařit už na nové a větší plynové plotně, jak jsem to původně plánoval.
Po snídani jsme se spojili s Pavlem, abychom zjistili, jakou pro nás připravil pomoc, neboť to byla jedna z hlavních věcí, kterým jsme se chtěli věnovat, ale dozvěděli jsme se, že nic takového neexistuje, a že se místo toho jen zastaví za námi dole. Když se svou partnerkou oba dorazili i s jejich ročním psem, se kterým jsme si vydatně pohráli, nějakou dobu jsme si společně povídali, načež se zase odebrali vstříc cestě na cvíčák. Začali jsme se věnovat práci na přípravě dřevníku, přípravě obědu na grilu, a já jsem vyrazil na nákup zbylých zásob jídla a materiálu do Klatov, kde jsem strávil následující asi tři hodiny. Po cestě zpět jsem se rovnou zastavil u stavení Lucky, kde jsem vyčistil dva barely a naplnil je pitnou vodou, abychom mohli v táboře bezstarostně vařit čaje a další věci. Se setměním jsem dorazil do tábora, kde už se všichni po jídle oddávali deskovkám ve stanu. Po vyložení nákupu po chvíli vylezli a začali jsme plánovat, co budeme dál dělat, zatímco jsme jedli připravený alobal z grilu. Měli jsme totiž na programu ještě jednu speciální příležitost, a to skautský slib Kuby Šandally, který se bežně bohužel na letním táboře neobjevuje, ale tady byl, takže jsme se toho rozhodli využít a nabídnout mu složení skautského slibu na našem tradičním táborovém místě takto v rámci výpravy. Po tomto speciálním momentu jsem už jenom dojedl poslední zbytky rohlíků a pomazánky, pak jsme si ještě chvíli povídali a šli spát.

V neděli jsme den začali časově dost podobně, s tím, že velká část lidí se ze stanu táhla opět stejně dlouho. Měli jsme ovšem naplánovaný větší výlet, minimálně co se týče vzdálenosti od tábora. Když se nám všem podařilo nějak nasnídat a zabalit si věci, vyrazili jsme auty na čtyřicetiminutovou cestu směrem ke hranicím s Německem do vesnice nazvané Hamry. Tam jsme auta nechali a započali výšlap na místní vrchol Velký Ostrý, tvořící přírodní hranici mezi Českem a Německem. Cesta nahoru nám nějakou chvíli zabrala, ale obecně by se dalo říct, že jsme měli dobré tempo, a byť někteří nahoru dorazili značně vyřízení (součástí šestikilometrové trasy bylo převýšení cca 650 metrů), splavení a jinak indisponovaní, dorazili jsme tam všichni, a to dokonce i vcelku pohromadě. Jak už to tak bývá, na vrcholu byla chata, kde se kromě piva a hlavních jídel, která už v naší době došla, podávaly také nějaké dorty a čaj, čehož někteří využili. Hlavní odměnou byl ovšem naprosto bezkonkureční výhled na okolí, jelikož se během výšlapu naštěstí trochu vyčasilo, takže jsme pozorovali okolní vrcholky a hustou vrstvu mraků, které pod námi poklidně a nerušeně pluly (vrchol je ve výšce cca 1300 m.n.m.). A byť tam nahoře přirozeně docela foukalo, svítilo i sluníčko, a celkově byl to krásný výsledek.
Následná cesta dolů už byla výrazně méně vyčerpávající a trvala jen asi hodinu a půl. U aut jsme se všichni odebrali společně do Sušice, kam se někteří toužili jet za odměnu vykoupat do místního aquaparku. Se Škebloněm jsme si nakoupili zásobu pečiva na další den, kdy měl být státní svátek, a pak počkali na ostatní, až budou připravení vyrazit do tábora. I když nás v táboře čekala příprava již koupeného jídla, koupili jsme si v Sušici jako předkrm pár kebabů na ukojení okamžitého hladu. Po příjezdu jsme se vrhli na vaření, při kterém probíhala zajímavá debata o hrdinství pohledem Philipa Zimbarda, jenž se proslavil zejména Stanfordským experimentem a nedávno (14. října) ve věku 91 let zemřel.
Po tomto intelektuálním cvičení jsme se ještě chvíli věnovali uklízení a pak už jsme šli pomalu spát.

Poslední pondělní ráno jsme se probudili do skutečně krásného prosluněného dne. Někteří se tudíž přirozeně začali zamýšlet, proč takhle nemohlo být celou dobu, ale hlavní bylo, že ten poslední den byl právě takový, už jen kvůli usušení různého materiálu, oblečení, a zejména také stanu. Sice se to nepovedlo úplně, protože nakonec ještě stejně znovu navečer navlhnul, ale pořád to bylo stoprocentně mnohem lepší, než kdyby bylo od rána sychravo jako předešlé dny. Po snídani jsme vyrazili na výrobu nízkých lanových překážek, abychom si jejich vázaní co nejvíc připomněli a zároveň vyzkoušeli v tom nejtypičtějším prostředí. Současně jsme ještě chtěli stihnout jeden nástřik boudy další vrstvou lazury, což se též povedlo. Kromě chutného obědu nás pak ovšem čekal zejména úklid, abychom v podvečer mohli v klidu vyrazit zpět do Prahy. Nejvíc nám dalo zabrat čištění grilu a mytí nádobí, já jsem se v mezičase ještě věnoval protiplísňovému nátěru skříňky v kuchyni, a následně i latrín, které jsou tímto nešvarem celkem zasažené. Se zvědavostí, jak moc se to ukáže být úspěšné a užitečné jsem se následně pustil do naložení auta veškerým materiálem a odpadem, který nakonec skončil připoutaný na přední sedačce. Pak už nás čekalo jen rozloučení s tábořištěm, psem nahoře na statku, a dlouhá večerní cesta do Prahy. V průběhu jsem se s posádkou Škebloňova auta potkal na tradiční pumpě v Rokycanech, a následně jsme s pár jedinci efektivně vyložili obsah auta, ovšem to už bylo v Praze. V klubovně bylo ještě potřeba opět rozložit velký stan, který se nám vzhledem ke svojí enormní velikosti ani nevejde do žádné z místností, pár mokrých celt a zaklidit zbylé přivezené věci. Po těchto pár hodinách práce a nutné administrativy jsme se rozloučili nakonec i spolu se Škebloněm, a odebrali se domů, kam jsme se těšili na ničím nerušený a tolik potřebný spánek.
-- Pálkař

Výprava Litoměřice