Víkendová výprava Lounsko (E-kronika)

Pátek 18. října
Jednoho krásného odpoledne jsme se sešli na metru a vyrazili na dvoudenní výpravu na další nové místo. Jeli jsme vlakem a kousek došli pěšky, padla tma, ale zima nebyla a po nějaké době jsme došli do obce Slavětín a našli radnici, kde jsme podle všeho měli být ubytováni. Díky perfektnímu načasování přesně ve stejný moment přijelo auto s Peřinou, Sirkou a Blůmenem, kteří brali v klubovně vybavení a jídlo a zažili přitom některé zajímavé situace. Poté, co jsme se všichni takto elegantně sešli, jsme vstoupili do objektu místní radnice, kde jsme byli ubytováni ve velké společenské místnosti a po odpočinku a přípravě spaní přišel čas večeře.

Že nám bratr Patrik domluvil večeři až pod nos jsme věděli, ale i tak byla bramboračka, škvarkové placky a pekáč perníku pěkné překvapení. Pak jsme se rozlosovali do skupinek a zahráli si Activity. Hra byla zábavná, ale protože čas kvapil, ukončili jsme ji předčasně a šli spát.

Sobota 19. října
V sobotu ráno jsme vstali a přivítali Koumáka s Haďákem, kteří se připojili s mírným zpožděním. Vyrazili jsme do rozlehlého statku na obhlídku pštrosí farmy, kde kromě pštrosů byly k vidění i různé další druhy domácích zvířat, které jsme se zaujetím pozorovali. Abychom se trochu zahřáli, šli jsme na kraj obce a na fotbalovém hřišti si zahráli upravenou verzi frisbee fotbalu. Potom jsme prošli skrz městys na druhý konec, kde u polní cesty stál menhir pojmenovaný Baba. Poblíž jsme odlovili cache a přesunuli se k lesu na první část hry o vlajku. Po vyčerpání bráněním a běháním jsme se vrátili na oběd. Pojedli jsme výtečný bramborový guláš a pak jsme se odebrali do blízkého kostela.

Prohlédli jsme si pestré malby a hrobku místního šlechtice a Patrikův děda nás pak zavedl na věž, kde jsme si dokonce mohli zazvonit na zvon z roku 1838. Když jsme sestoupili z věže, pokračovali jsme do hasičské zbrojnice, kde nám hasiči ukázali stříkačku, kterou vyhráli v soutěži, a požární auto, do kterého hned všichni nadšeně lezli. Pro zájemce o lokální zajímavosti Koumák připravil krátkou vyjížďku autem k nejvyššímu menhiru u nás, zvanému Kamenný pastýř. Některým se menhir nezdál jako zábava příliš odpovídající jejich intelektu, nicméně před západem slunce se s ním každý ještě rád vyfotil.

Po návratu na základnu jsme se přesunuli na nedalekou zahrádku, kde jedna skupina začala připravovat oheň a druhá vlajkovou hru.