Pátek 18. října
Jednoho krásného odpoledne jsme se sešli na metru a vyrazili
na dvoudenní výpravu na další nové místo. Jeli jsme vlakem a kousek došli
pěšky, padla tma, ale zima nebyla a po nějaké době jsme došli do obce Slavětín
a našli radnici, kde jsme podle všeho měli být ubytováni. Díky perfektnímu
načasování přesně ve stejný moment přijelo auto s Peřinou, Sirkou a
Blůmenem, kteří brali v klubovně vybavení a jídlo a zažili přitom některé
zajímavé situace. Poté, co jsme se všichni takto elegantně sešli, jsme
vstoupili do objektu místní radnice, kde jsme byli ubytováni ve velké
společenské místnosti a po odpočinku a přípravě spaní přišel čas večeře.
Že nám bratr Patrik domluvil večeři až pod nos jsme věděli, ale i tak byla
bramboračka, škvarkové placky a pekáč perníku pěkné překvapení. Pak jsme se
rozlosovali do skupinek a zahráli si Activity. Hra byla zábavná, ale protože
čas kvapil, ukončili jsme ji předčasně a šli spát.
Sobota 19. října
V sobotu ráno jsme vstali a přivítali Koumáka s Haďákem,
kteří se připojili s mírným zpožděním. Vyrazili jsme do rozlehlého statku
na obhlídku pštrosí farmy, kde kromě pštrosů byly k vidění i různé další
druhy domácích zvířat, které jsme se zaujetím pozorovali. Abychom se trochu
zahřáli, šli jsme na kraj obce a na fotbalovém hřišti si zahráli upravenou
verzi frisbee fotbalu. Potom jsme prošli skrz městys na druhý konec, kde u
polní cesty stál menhir pojmenovaný Baba. Poblíž jsme odlovili cache a přesunuli
se k lesu na první část hry o vlajku. Po vyčerpání bráněním a běháním jsme
se vrátili na oběd. Pojedli jsme výtečný bramborový guláš a pak jsme se
odebrali do blízkého kostela.
Prohlédli jsme si pestré malby a hrobku místního
šlechtice a Patrikův děda nás pak zavedl na věž, kde jsme si dokonce mohli
zazvonit na zvon z roku 1838. Když jsme sestoupili z věže,
pokračovali jsme do hasičské zbrojnice, kde nám hasiči ukázali stříkačku,
kterou vyhráli v soutěži, a požární auto, do kterého hned všichni nadšeně
lezli. Pro zájemce o lokální zajímavosti Koumák připravil krátkou vyjížďku
autem k nejvyššímu menhiru u nás, zvanému Kamenný pastýř. Některým se
menhir nezdál jako zábava příliš odpovídající jejich intelektu, nicméně před
západem slunce se s ním každý ještě rád vyfotil.
Po návratu na základnu jsme se
přesunuli na nedalekou zahrádku, kde jedna skupina začala připravovat oheň a
druhá vlajkovou hru.
Druhá část hry o vlajku byla zpestřená tím, že byla tma, a
pro některé byla ještě napínavější než denní část. Mezitím byla krmě připravena
a po pojedení buřtů a opečení jablek jsme si zazpívali pod taktovkou Blůmena
pár písniček a vrátili se na základnu. Zde se promítal film z dílny
známého amerického béčkového studia o obřích žralocích, k němu byly
podávány toasty a poté se šlo spát.
Neděle 20. října
V neděli ráno jsme byli probuzeni hraním na kytaru a
místo rozcvičky jsme si sbalili věci a uklidili. Rozdělili jsme se do aut a
byli odvezeni do Libochovic, odkud se šlo pěšky na hrad Hazmburk. Přes stále
hustší mlhu jsme ze zříceniny hradu moc neviděli, ale před odchodem se začala
protrhávat.
Poobvědvali jsme na nádvoří, krátce pohlédli do kraje a vydali se
na zpáteční cestu. Mezitím nás opustil Sirka, Peřina, Papež a Blůmen, kteří
jeli napřed, a ostatní se vrátili na radnici, vyzvedli svá zavazadla a vydali
se na vlak domů. Výprava byla pestrá a kvalitní, škoda jen, že bylo relativně
málo účastníků.
--Sirka
Žádné komentáře:
Okomentovat