Návštěva Štefánikovy hvězdárny

Experimenty s kapalným dusíkem ve Štefánikově hvězdárně
30. 11. 2024
Náš výlet na hvězdárnu jsme si dopřáli v hojném počtu nadšených vlčat a o poznání menším počtu stejně nadšených vedoucích. Jako první nás čekala zajímavostmi nabitá přednáška/pokusy s tekutým dusíkem. Musím přiznat, že mě až překvapila znalost některých vlčat v této oblasti a jsem rád, že se všichni aktivně zapojili do programu. Povídali jsme si třeba o vlivu dusíku na různé předměty a nástroje (např. žárovka, či rostliny - růže), sledovali raketu vytvořenou z PET lahve a obdivovali zmenšený model maglevu (neboli sledování vlivu tepla na (supra)vodiče).

Když nás přednášející se značnou úlevou ve tváři propustil z přednáškové místnosti, čekala nás ještě samotná prohlídka Štefánikovy hvězdárny. Díky dobré viditelnosti jsme si dopřáli pohled teleskopy na Venuši a Jupiter a prošli si interaktivní výstavu obsahující např. vysvětlení některých fyzikálních jevů důležitých pro astronomii, představení rozmanitých úlomků meteoritů či černou díru na mince. Zájemci navštívili též místní bistro a obchůdek. Následovala už jen procházka setmělým Strahovem k autobusové zastávce a cesta na Lužiny.
-Impuls

Výprava na tábořiště (brigáda)

Výprava na tábořiště (brigáda), 25. - 28. 11. 2024
V pátek jsme se s kluky sešli v klubovně, abychom mohli zabalit materiál na cestu auty. V mezičase jsme se potkali se Skokanem, který si do klubovny přinesl velký spacák na odvoz a výměnou od nás dostal lékárničku na cestu vlakem. Oproti původnímu plánu jsme se s odjezdem sice trochu opozdili, nicméně nakonec to nebyl takový problém, jelikož já jsem mohl cestu tam ještě jet po dálnici, takže se nějaký čas ušetřil. Když jsem na rychlostní silnici před Číhaní vyjížděl kopec, zničehonic se všude objevila neuvěřitelně hustá mlha, přes kterou jsem dokonce málem minul odbočku, kterou vždycky využíváme. Od té chvíle bylo až do tábora potřeba jet zhruba 25 km/h, protože bylo vidět sotva na deset metrů před auto, a navíc už byla samozřejmě i tma. U statku jsem se potkal s Pavlem Tesařem, se kterým jsme si chvíli povídali, i o tom, že posledních pár dní je tam taková mlha každý večer, ale po nějaké době jsme se rozloučili, abych mohl jet dolů vyložit plné auto materiálu a zajet pro kluky do Klatov. Při vykládání už mi netrpělivě volali, jak to vidím, a bylo slyšet, že někteří by možná klidně šli i pěšky, nakonec jsem pro ně ale po pár minutách přeci jen vyrazil. Potkali jsme se u klatovského KFC, kde jsme ještě asi půl hodinu zůstali, zatímco kluci naplno využívali svou investici v podobě jednoho bezedného kelímku, skrze kterou měli v plánu si vynahradit cenu ostatního jídla. Během toho jsme zjistili, že už i Škebloň s Klikařem stihli přijet do Klatov a aktuálně nakupují zlevněné maso, tak jsme se dohodli, že se u nás zastaví, a nějak se spolu poskládáme i s nákupem, abychom nemuseli jezdit tam a zpátky dvakrát. Když jsem kolem půl jedenácté dojel do tábora už podruhé, čekal tam na nás už i Koumák. Společně jsme odemkli boudu a začali rozkládat velký stan, ve kterém jsme plánovali všichni spát. Někteří se začali ozývat s tím, že mají svůj stan, nebo že by chtěli postavit ještě jeden malý, ale z toho nakonec sešlo a i původní obyvatelé toho menšího se po půlnoci objevili u našich dveří, jestli by se nemohli přidat. Ještě před spaním (a po postavení stanů) jsme si ale do kuchyně na připravené rozvody nainstalovali světýlka, uvařili čaj a dali si z Prahy připravenou pomazánku s rohlíky. Pak už jsme si jenom chvíli povídali.

Na sobotní ráno jsme si schválně nenastavovali budík, abychom se co nejlíp vyspali, což se ale bohužel některým stejně moc nepovedlo, například i mně. Kolem desáté jsme tudíž neochotně vylezli ven a začali se věnovat přípravě a čištění společného prostoru a kuchyně, a já s Koumákem jsme využili času navíc, než vylezou i ostatní, a začali jsme sestavovat nový střediskový gril. Nakonec se nám to skutečně podařilo dodělat akorát se snídaní, takže jsem si kávu mohl uvařit už na nové a větší plynové plotně, jak jsem to původně plánoval.
Po snídani jsme se spojili s Pavlem, abychom zjistili, jakou pro nás připravil pomoc, neboť to byla jedna z hlavních věcí, kterým jsme se chtěli věnovat, ale dozvěděli jsme se, že nic takového neexistuje, a že se místo toho jen zastaví za námi dole. Když se svou partnerkou oba dorazili i s jejich ročním psem, se kterým jsme si vydatně pohráli, nějakou dobu jsme si společně povídali, načež se zase odebrali vstříc cestě na cvíčák. Začali jsme se věnovat práci na přípravě dřevníku, přípravě obědu na grilu, a já jsem vyrazil na nákup zbylých zásob jídla a materiálu do Klatov, kde jsem strávil následující asi tři hodiny. Po cestě zpět jsem se rovnou zastavil u stavení Lucky, kde jsem vyčistil dva barely a naplnil je pitnou vodou, abychom mohli v táboře bezstarostně vařit čaje a další věci. Se setměním jsem dorazil do tábora, kde už se všichni po jídle oddávali deskovkám ve stanu. Po vyložení nákupu po chvíli vylezli a začali jsme plánovat, co budeme dál dělat, zatímco jsme jedli připravený alobal z grilu. Měli jsme totiž na programu ještě jednu speciální příležitost, a to skautský slib Kuby Šandally, který se bežně bohužel na letním táboře neobjevuje, ale tady byl, takže jsme se toho rozhodli využít a nabídnout mu složení skautského slibu na našem tradičním táborovém místě takto v rámci výpravy. Po tomto speciálním momentu jsem už jenom dojedl poslední zbytky rohlíků a pomazánky, pak jsme si ještě chvíli povídali a šli spát.

V neděli jsme den začali časově dost podobně, s tím, že velká část lidí se ze stanu táhla opět stejně dlouho. Měli jsme ovšem naplánovaný větší výlet, minimálně co se týče vzdálenosti od tábora. Když se nám všem podařilo nějak nasnídat a zabalit si věci, vyrazili jsme auty na čtyřicetiminutovou cestu směrem ke hranicím s Německem do vesnice nazvané Hamry. Tam jsme auta nechali a započali výšlap na místní vrchol Velký Ostrý, tvořící přírodní hranici mezi Českem a Německem. Cesta nahoru nám nějakou chvíli zabrala, ale obecně by se dalo říct, že jsme měli dobré tempo, a byť někteří nahoru dorazili značně vyřízení (součástí šestikilometrové trasy bylo převýšení cca 650 metrů), splavení a jinak indisponovaní, dorazili jsme tam všichni, a to dokonce i vcelku pohromadě. Jak už to tak bývá, na vrcholu byla chata, kde se kromě piva a hlavních jídel, která už v naší době došla, podávaly také nějaké dorty a čaj, čehož někteří využili. Hlavní odměnou byl ovšem naprosto bezkonkureční výhled na okolí, jelikož se během výšlapu naštěstí trochu vyčasilo, takže jsme pozorovali okolní vrcholky a hustou vrstvu mraků, které pod námi poklidně a nerušeně pluly (vrchol je ve výšce cca 1300 m.n.m.). A byť tam nahoře přirozeně docela foukalo, svítilo i sluníčko, a celkově byl to krásný výsledek.
Následná cesta dolů už byla výrazně méně vyčerpávající a trvala jen asi hodinu a půl. U aut jsme se všichni odebrali společně do Sušice, kam se někteří toužili jet za odměnu vykoupat do místního aquaparku. Se Škebloněm jsme si nakoupili zásobu pečiva na další den, kdy měl být státní svátek, a pak počkali na ostatní, až budou připravení vyrazit do tábora. I když nás v táboře čekala příprava již koupeného jídla, koupili jsme si v Sušici jako předkrm pár kebabů na ukojení okamžitého hladu. Po příjezdu jsme se vrhli na vaření, při kterém probíhala zajímavá debata o hrdinství pohledem Philipa Zimbarda, jenž se proslavil zejména Stanfordským experimentem a nedávno (14. října) ve věku 91 let zemřel.
Po tomto intelektuálním cvičení jsme se ještě chvíli věnovali uklízení a pak už jsme šli pomalu spát.

Poslední pondělní ráno jsme se probudili do skutečně krásného prosluněného dne. Někteří se tudíž přirozeně začali zamýšlet, proč takhle nemohlo být celou dobu, ale hlavní bylo, že ten poslední den byl právě takový, už jen kvůli usušení různého materiálu, oblečení, a zejména také stanu. Sice se to nepovedlo úplně, protože nakonec ještě stejně znovu navečer navlhnul, ale pořád to bylo stoprocentně mnohem lepší, než kdyby bylo od rána sychravo jako předešlé dny. Po snídani jsme vyrazili na výrobu nízkých lanových překážek, abychom si jejich vázaní co nejvíc připomněli a zároveň vyzkoušeli v tom nejtypičtějším prostředí. Současně jsme ještě chtěli stihnout jeden nástřik boudy další vrstvou lazury, což se též povedlo. Kromě chutného obědu nás pak ovšem čekal zejména úklid, abychom v podvečer mohli v klidu vyrazit zpět do Prahy. Nejvíc nám dalo zabrat čištění grilu a mytí nádobí, já jsem se v mezičase ještě věnoval protiplísňovému nátěru skříňky v kuchyni, a následně i latrín, které jsou tímto nešvarem celkem zasažené. Se zvědavostí, jak moc se to ukáže být úspěšné a užitečné jsem se následně pustil do naložení auta veškerým materiálem a odpadem, který nakonec skončil připoutaný na přední sedačce. Pak už nás čekalo jen rozloučení s tábořištěm, psem nahoře na statku, a dlouhá večerní cesta do Prahy. V průběhu jsem se s posádkou Škebloňova auta potkal na tradiční pumpě v Rokycanech, a následně jsme s pár jedinci efektivně vyložili obsah auta, ovšem to už bylo v Praze. V klubovně bylo ještě potřeba opět rozložit velký stan, který se nám vzhledem ke svojí enormní velikosti ani nevejde do žádné z místností, pár mokrých celt a zaklidit zbylé přivezené věci. Po těchto pár hodinách práce a nutné administrativy jsme se rozloučili nakonec i spolu se Škebloněm, a odebrali se domů, kam jsme se těšili na ničím nerušený a tolik potřebný spánek.
-- Pálkař

Výprava Litoměřice

Tábor 2024 - Vatranizace vzdálené planety

Zbylé kroniky již brzy :) Středa 3.7. – Den -3
Okolo jedné hodiny polední jsem já, Generál Klausner, přijel jako první na tábořiště a okamžitě jsem provedl rychlý přesun batožin do kuchyně. K oznámení svého příjezdu jsem připojil i otázku, a to, jestli se někdo alespoň blíží k táboru. Na tuto zprávu, v průběhu jedné hodiny, jsem nasbíral 3 palce nahoru a jednu nepřesnou informaci o odjezdu dodávky z Prahy. V tuto chvíli bylo jediné co mi zbývalo zevlování. A tak jsem začal. Zevloval jsem v kuchyni, na louce a v autě když zničehonic se objevilo černé auto na příjezdové cestě k tábořišti. Ze situace vyplynula jediná otázka. Kdo řídí tento (jak by řekl Škebloň) vehykl. Že by Klikař, Pálkař nebo Koumák? Ne. Byl to jistý pan Čuta, který se sháněl po Škebloňovi. Jedinou informaci kterou jsem o našem prostovlasém vedoucím měl, bylo to, že 10 minut dozadu vyjel z pražského Makra. Rád bych upozornil že v tuto chvíli se blížilo tři čtvrtě na čtyři. Toto moudro jsem ochotně předal. Pan Čuta vyjádřil dík a odebral se do svého naftostroje odkud komusi volal. Dle mého profesionálního názoru Škebloňovi. Chvíli telefonoval pak nastartoval a odfrčel kam ho vítr zanesl.
Nějakou dobu jsem vstřebával tento zážitek a pak jsem pokračoval v zevlování. To mi moc dlouho nevydrželo, protože konečně přijel někdo z vedoucích: Pálkař a Stožár. A tak začalo vykládání pochybně naložené dodávky. Tu proletěla celta, támhle proletěla tyč od stanu, ale jinak to bylo poklidné. Den pokračoval ve jménu vykládání a stavění. V pozdějších hodinách jsme se dočkali i ostatních. Za lehkého pršeníčka jsme postavili naše provizorní přístřešky. Přišel čas na večeři a mi jsme si dopřáli alobal aneb brambory, cibule, sýr, kusy masa zabalené ve stříbrné fólii, upáleny k dokonalosti. Toto jídlo nás provázelo další 2 dny. Pak už jsme jenom ulehli a nechali si zdát o šťavnatém steaku.
--Skokan
Čtvrtek 4.7. – Den -2
Ráno jsme byli probuzeni vystoupením píšťalek. Rozdělili jsme si práci a šli jsme makat. Stavěly se stany, projížděly se letáky a hlavně Karlova Koruna. Já s Klikařem jsme odstraňovali kovová elka od starých podsad. Bohužel nám 2 elka chyběla na postavení všech stanů. Celý den různě poprchávalo a naší práci to moc neprospívalo. K obědu byly brambory s alobalem.
V průběhu dne přijeli Pálkař, Sirka a návštěva z kraje pod vedením Chuana. V 8 večer už začalo tak moc pršet, že nešlo nic dělat. K večeři jsem jedl kameny.
--Písař
Pátek 5.7. – Den -1
Probudil jsem se medium rare propečený sedmými slunečními paprsky, které pražily do mého stanu tvoříce z něj prvotřídní finskou saunu.
Přede mnou byl na dnešek jen jeden velký úkol, generální nákupy, protože včera jsme navzdory plánu stihli jen ty kapitánské. Po snídani ze zbytků večeře jsme spěšně vyjeli, aby nám tábor mezitím nevyhladověl. V prvních obchodech byla nálada výborná. Položky že seznamu byly škrtány jedná za druhou a dokonce jsem si trsnul na hudbu co hrála po celém obchodě. Ovšem jak se kufry aut plnily a my začali zjišťovat, že seznam nemá jen jednu stranu ale dokonce pět, pomalu se přikradla trudomyslnost, ta prokletá nepřítelkyně práce a mí společníci začali z únavy blbnout, zatímco já na kraviny už ani neměl energii.
Poslední pokus udržet nás na nohou byla zastávka v takzvaném klatovském McDonaldu, na langoše a místní speciality, ovšem ani oběd nás na dlouho nezachránil, když jsme pak dalších sedm hodin projížděli Albert a Kaufland utrácející desítky tisíc za tuny ovoce a hektolitry mléka.
Z dumání typu: "Je výhodnější koupit to kuře za devatenáct, nebo celer za dvacet," k němuž jsme se zdrceně sesedli uprostřed jednoho hypermarketu nás vyrušila až zavírací doba, takže jsme se chtě nechtě museli rozhodnout a vyrazit zpět.
A když jsme se s velkou slávou vrátili užasli jsme, jak z hromady prken a hřebíků, které jsme tu ráno nechali vyrostl již hotový tábor a my se tak mohli odebrat do našich stanů ke spánku spravedlivých.
--Apollo
Sobota 6.7. – Den 0
Den začal písknutím píšťalky. Když jsem vylezl ze spacáku, začala snídaně a řekli jsme si, co se musí udělat. Já jsem měl za úkol uklidit nepořádek před boudou a poté jsme měli k obědu zelňačku. Za pár minut přijeli zbylí Plameňáci, po 2. hodině začali přijíždět mladší skauti. Po jejich vybalení začali odjíždět rodiče.
Náhle se začal hrát napínavý fotbal. K večeři jsme měli frankfurtskou pomazánku - byla výborná. Náhle začalo pršet, takže jsme měli táborový oheň v boudě. Náhle jsme uviděli scénku která nám řekla co je za téma letošního tábora. Poté jsme šli spát.
--Skřítek
Neděle 7.7. – Den 1
Ráno byl budíček v cca 8:30. V 8:35 byl nástup na snídani, ke které byly různé sladké buchty. Při nástupu v krojích jsme vyvěsili vlajku a potom Klikař všem zkontroloval kroje. Pak byl rozchod na kontrolu stanů. Po prohlídce stanů jsme měli chvíli volno a pak hodně dlouhou a roky přidávající přednášku KOV (bezpečnost práce s nářadím). K obědu byla čína. Pak se asi něco dělo v táboře, ale já jsem cca 6 hodin hrál fotbal. Po fotbale jsme se celí promáčení vydali na nástup a následně do boudy na čtení kronik.
V boudě nám pak nakonec oznámili, že již přesunutý táborák na dnešek se znovu přesouvá, a tak jsme trochu zklamaní a hodně unavení šli spát.
--Betadin


Ráno jsme se vzbudili. Když jsem vyšel ze stanu, v jídelně seděl Papež. Celkem jsem se ho lekl. Pak přišel Písař a řekl, že máme službu, tak jsem šel.
Tím, že byla neděle, nebyla rozcvička. K snídani byly záviny apod. Po snídani byla přednáška KOV a nástup v krojích. K obědu byla čína. O poledním klidu přijela návštěva z okresu s okresním grilem.
Po klidu bylo vysvětlování CTH. Pak jsme hráli fotbal až do večeře - k večeři byla bramboračka a následovalo hraní fotbalu až do setmění. Pak jsme měli maso z grilu - jak říkal Škebloň "pouze na ochutnání" a pak už byli jen čtení kronik a šlo se spát.
--Buddha
Pondělí 8.7. – Den 2
Ráno jsme po hlasitém zatroubení na budíček vylezli ze stanů a rozestoupili jsme se na rozcvičku. Po rozcvičce a běhu na statek a nazpátek šla má skupina pro vodu, zatímco já šel třídit věci do beden (hlavně jsem dělal kancelářské bedny). Během toho byl zapískán nástup na v krojích.
K snídani byli modré vločky. Po snídani jsme si šli zahrát fotbal, který jsme hráli až do oběda. K obědu byl "špenát knedlo uzeno." Po obědě jsem já a Oceloti vzali masky mimozemšťanů a hráli jsme hru pro mladší. Mladší měli posbírat drahokamy v lese, ale museli si dávat pozor na mimozemšťany (oceloty). Každý mimozemšťan reagoval na něco jiného. Někteří zaútočili na člověka, když viděli jeho oči, jiní zas když někdo šel moc rychle, další na zvuk. Poté jsem šel zas pracovat na bednách až do večeře.
K večeři měla být rybičková pomazánka, ale na konec byly knedlíky s vajíčkem a kečupem. Po večeři byl táborový oheň. Já jako ohnivec jsme vzal faguli (pochodeň) a šel jsem s ní k táboráku, kde si jí převzal Škebloň. (ohnivec - bratr pověřený výrobou slavnostní pochodně (fagule), nese ji zapálenou k táboráku). Po pár písních a scének k CTH jsme šli spát.
Já ale byl noční rádce, takže jsem napsal rozpis hlídek a po té jsem šel zbudit první hlídku (první hlídka začínala hodinu po půlnoci). Poté jsem zamířil do svého stanu. Ještě než jsem šel spát, tak jsem si šel psát s spolužačkou. Nakonec jsem při tom usnul.
--Inženýr


Ráno jsme se vzbudili v ne úplně dobré náladě, protože jsme poprvé museli běžet na statek. K snídani byly vločky. Po snídani šla naše skupina pro vodu. Moc se nám to nepovedlo, protože jsme se čtyřmi barely převrátili kárku asi pětkrát a tím jsme ji úplně rozbili. K obědu bylo uzené maso v knedlíkách se špenátem. Po obědě následoval klid a po klidu výroba placek. Ke svačině byly jogurty. Poté následoval fotbalový turnaj podle Buddhy. My jsme vypadli hned v prvním zápase takže jsem si moc nezahrál. Každopádně byla zábava koukat se na zápasy ostatních skupin. Po turnaji následovala večeře. K večeři byla vajíčka s knedlíkem. Až se setmělo, nadešel konečně čas na táborák, kde jsme si zazpívali a šli jsme spát. Pro mě však den nekončil protože jsem měl hlídku.
--Meďák
Úterý 9.7. – Den 3
Tento den byl speciální v tom, že mně a ostatním Plameňákům (+Appolovi) začínal už o půlnoci, a to výsadkem. Nejprve jsme čekali asi 45minut než se Appolo, náš doprovod na výsadku, vrátí z porady. Po útrpném čekání jsme konečně nasedli do Škebloňova auta se zavázanýma očima. Nikdo nevěděl kam jedeme. Po vysednutí z auta nás zavedli do pustého lesa, kde se vyskytovali údajní hadi, na které Buddha stále narážel. Na místě, kam nás zavedli jsme chvíli čekali a následně jsme si rozvázali oči a vydali se na cestu, kterou doprovázela Buddhova velmi otřesná, zaživa probouzející, srdce rdousící hudba, konkrétně indické a finské písničky. Cesta byla únavná a zhruba v půl šesté ráno jsme konečně s rozbolenými nohami došli do tábora, kde nás Papež vřele přivítal s pozdravem "Běžte si lehnout." Dal jsem na Papežovu radu a šel jsem si lehnout, ale ne na dlouho. Po zhruba třech hodinách mě vzbudilo rozžhavené slunce, které mi nedalo spát a šel jsem na snídani. Následně probíhal program, jako obvykle a to přesně podle denního rozkazu z minulého dne :). Probíhal nástup v krojích, hraní CTH a sport. Poté byl lahodný oběd v podobě těstovin s dvěma různými omáčkami. Hned po poledním klidu jsem se byl já, Plameňáci a Oceloti připravovat na taktický průzkum okolí, konkrétně jako přepadávající. Hned po extrémních přepadech jsme dostali zasloužený pětiminutový odpočinek, po kterém hned následovala večeře, která měla být už minulý den. Na konec se svěsila státní vlajka a šli jsme zalehnout do pohodlného spacáku.
--Míček


Pro některé začal den o trochu dřív jelikož Plameňáci vyrazili s očima v pozoru na výsadek. Jediný kdo je zaregistroval je ranní ptáče Papež, který je s radostí přivítal do tábora. Plameňáci poté si ulehli k zaslouženému odpočinku. Cca v sedm hodin mě sice nevzbudil budíček ale nějaká kreatura, která si myslela že je dobrý nápad vzít motorovou pilu a začít kácet les, snažil jsem se to ještě nějak zaspat ale neúspěšně. Poté proběhl 10 vteřinový koncert na trumpetu od Papeže který měl signalizovat nástup na rozcvičku. Veveřák jí chtěl (neúspěšně podotýkám) prošvihnout. Po rozcvičce proběhl mix lemplování a snídaně dokud mě nezavolal Stožár, aby mu moje skupina a já pomohla jet pro vodu. Při této činnosti mi Stožár představoval svoje velmi podprůměrné názory na videohry.
Když jsem se vrátil, zjistil jsem, že se vytvořila opatření proti Tyrolské epidemii, což znamenalo že se do Tyrolska bohužel nepojede, také to znamená že jakožto velmi důvěryhodní dospělí, na které se dá rozhodně spolehnout, se muselo mýt nádobí jenom mezi staršími. Dopoledne jsem se tomu úspěšně vyhýbal samozřejmě. Poté proběhl oběd ke kterému byly výborně připravené výborně těstoviny s výborně připravenými ne jednou, ale dvěma výbornými omáčkami. Poté děcka dělala děcké aktivity a my, Oceloti, myli nádobí, což bez drátěnek šlo ztěžka ale, moje prsty jsou dokonce lepší než nějaký kus kovu specificky dělaný na to, aby se s ním mylo nádobí. Po hotovém nádobí byla možnost si vybrat barvu houbičky na nádobí, což bylo součástí proti Tyrolské epidemii. Až byla hotová práce tak proběhla lehká prokrastinace, ta byla přerušena povoláním dřeva s Ashem, byla to perfektní aktivita na vybití frustrace. Mlátit do dřeva kladivem je fakt úžasné 10/10 doporučuji. Řekl bych, že náhle poté přišla večeře, což ano přišla ale já nepřišel na ní jelikož jsem zrovna měl lobotomii. Jakožto náhradní večeře jsem dostal ne jeden ale dva rohlíky. Po večeři jsem sloužil jako nalévač vody na umytí zubů a poté jsem šel spát jako zbytek tábora.
--Kuchtík
Středa 10.7. – Den 4
Vstal jsem ráno a skoro jako každé ráno jsem se podíval na hodiny, naše skupina Bazar jela dnes pro vodu a v noci jsme měli hlídky. Pak jsme jeli do kopce na statek, dojeli jsme na asfaltovou cestou a potom jsem to tahal já až na statek, na statku kluci vypláchli barely a já jsem hlídal kárku a když jsme odjížděli, tak jsem si myslel, že vézt to bude lehké, ale pak se na mě rozjela a vrazila do mě plná těch naplněných 6 barelů a pak jsem si řekl, že už nikdy nebudu vézt kárku plnou plných barelů.
Ke snídani bylo mysli s müsli, pak bylo křtění stanů. Náš stan dostal jméno Svalnatý prasák. Pak Betadin a ostatní vyprovokovali kapitána Oreo a pak začala první vodní válka. Když válka skončila byl oběd, k obědu kuskus s kusy zvířat a rostlin a k večeři byla antivampíří polévka.
--Raphael
Čtvrtek 11.7. – Den 5
5. táborový den začal pro Oceloty dříve jak pro ostatní, protože jsme měli výsadek. Vedoucí nás naložili do aut a jeli jsme poslepu na místo výsadku, čímž byla zřícenina poblíž Plánice. Hned ze začátku jsme se vydali správným směrem a než jsme se nadáli, byli jsme v Plánici, odkud cestu známe jako svoje boty. Neváhali jsme a hned jsme se vydali na cestu, která byla náročná nejen časově, ale i psychicky. Proto po navrácení do tábora jsem se šel uvelebit k táborovému kruhu. Poté co jsem usnul tak mě neměly šanci probudit ani deště, které přišly. Schovaný pod celtou jsem spal až do tří hodin, poté jsem se s Ashem a Kosmasem na Texarkánu, kde jsme bojovali s dětmi. Nakonec jsme se šli se osprchovat do Číhaně a šli spát.
--Arty
Pátek 12.7. – Den 6
Ráno jsem vstal z pohodlného spacáku a jako každý den Papež zatroubil nástup na rozcvičku. Dali jsme si rozcvičku a pak jsme běželi na statek a zpátky. Jelikož jsem měl volno, tak jsem hrál fotbal. Potom byl nástup na oběd. K obědu bylo prasátko Pepina a hlízy. Po obědě jsme zase hráli fotbal, potom byla večeře a pak jsme šli spát.
--Limo


Páteční ráno nás probudilo počasím jako stvořeným pro náš krátký pochod s Plameňáky v rámci Braťkovy výzvy. Naším cílem byla obec Mochtín, do které jsme se, posilněni snídaní, dostali asi za 2 hodiny. Cestu jsme si krátili povídáním, zpíváním a poslechem hudby. Náš hlavní úkol jsme nesplnili - nenašli jsme nikoho, komu bychom mohli nabídnout pomoc. Snažili jsme se někoho najít i v Číhani, kam jsme se z Mochtína přemístili autobusem, nicméně i tam jsme nepochodili. Povedlo se nám ale na minutu přesně splnit přání vedoucích, aby náš výlet trval do oběda.
Odpoledne jsme se pustili do přípravy návštěvního dne, pracovali na pevnostech a hráli večerní hru pod vedením Jitky. Poté jsme se, znaveni ale natěšeni na rodiče, odebrali do říše snů.
--Impuls
Sobota 13.7. – Den 7
Den začal tím, že Papež jako obvykle zapískal nástup. Potom byla rozcvička pod vedením Bráchy. Hned potom byla bitva proti byrokratům a v posledních minutách se Buddhovi podařilo osvobodit kapitána Oriona a generála a potom zanedlouho přijeli první rodiče, které jsme přivítali pokřikem. Náš tým nacvičoval scénku k táboráku. Když jsme nacvičili scénku, tak se svolal nástup na začátek olympiády. My jsme měli hod oštěpem. Pak byla hra pro rodiče i děti. Potom, když už se stmívalo, tak jsme šli k táborovému kruhu, kde se zpívalo, hrály se scénky a najednou začalo pršet a tak jsme se museli přesunout k virtuálnímu táboráku (už druhému) kde se dělo to stejné.
--Hamak


Den jsme začali budíčkem, poté byla rozcvička a běh na statek. K snídani byly švédské tyče z písemky a poté jsme šli připravovat táborovou olympiádu a scénky. Ke svačině byly zelené kousky. Po svačině jsme šli dál pracovat (cca 1h). Po té odpracované jedné hodině začali přijíždět rodiče. Dávali jsme si asi každou hodinu pokřik na počest rodičů. Když už přijeli všichni rodiče tak jsme si dali ještě jeden pokřik. Poté se již spustila táborová olympiáda, která trvala cca 2 hodiny (k obědu byly grilované věci, i k večeři).
Nakonec byl nástup na odchod k táborovému kruhu (Škebloň dodal: "Možná bude TROCHU pršet." U táborového kruhu jsme si stihli zazpívat 2 písničky a po 2 písničkách se hrozně rozpršelo. Virtuální táborák dále probíhal v jídelně, zahráli jsme scénky a šli jsme spát.
--Šermíř
Neděle 14.7. – Den 8
K snídani byly buchty. Pak jsme jeli do Klatov. Potom jsme zazpívali paní Tesařové. Pak jsem šel pro kebab, pak k muzeu a na věž. Pak jsme se svezli vlakem a pak spát.
--Šaman


Ačkoliv jsme předchozího dne ulehávali do spacáků zmáčení od deště a s myšlenkou, že nám kvůli nepřízni počasí ve formě obrovské průtrže vody z mračen nevyšel slavnostní táborový oheň, tak nás nedělního rána vzbudily zářivé sluneční paprsky procházející skrz stanovou plachtu a jasně modrá obloha. Po sobotním dešti ani vidu, ani slechu a krásně vymetené nebe nám slibovalo horký letní den. Jak už ostatně dlouhá léta bývá zvykem, v neděli jsme si oproti předchozím dnům přispali a rozcvička dle tradičně proběhla jen krátká, beze běhu na statek. Vzápětí po rozcvičce jsme vyslyšeli přání našich žaludků a vyrazili jsme na snídani. Z hlediska táborové kuchyně se jedná o vůbec nejlevnější jídlo, jelikož se jedná o vynikající koláče, buchty a jiné pečivo, které nám na tábor přivezli naši rodiče.
Po snídani tradičně nadcházelo slavnostní vyvěšování státní vlajky a další nezbytné povinnosti, které k ránu patří. Loučíce se s rodiči jsme se následně připravovali na výlet do Klatov, kam každoročně vyrážíme na pouť a za kulturním obohacením našich hlav. Do Klatov jsme se dopravovali různě, naši katoličtí bratři jeli do Klatov autem, aby byli schopni stihnout bohoslužbu. Byl-li člověk v zdravotní indispozici či se mu v autobuse dělalo špatně, měl tu možnost se svézt Škebloňboltem. Všichni ostatní, mne nevyjímaje, jsme vyrazili na autobusovou zastávku a s pomocí autobusu jsme se rázem ocitli u nádraží v Klatovech. Odtud to bylo k paní Tesařové jen pár kroků. Pak zbývalo jen posečkat na bratry jedoucí autem a okolo dvanácté hodiny se sídlištěm rozezněl náš oddílový pokřik se čtyřmi písničkami pro paní Tesařovou, konkrétně Tvadadá, Táborová pohoda, Slavíci z Madridu a Žebráckej bál. S paní Tesařovou jsme se pokřikem rozloučili, a protože hodinové ručičky svůj běh nezastavily, tak většině z nás pomalu začalo kručet v břiše, především pak Míčkovi a Uroborovi, kteří ve dvanáct ukončili svoji zkoušku hladovění. Kdo chtěl, vyzvedl si pití a potraviny z auta, načež se různorodé skupinky rozešly po klatovském centru. Někdo si prohlédl centrum, jiný si koupil kebab a ti zbylí jen tak odpočívali. Poté následoval společný program, ze všeho nejdříve jsme vystoupali na věž radnice, z jejíhož vrcholu se rozevírá úchvatný pohled na Klatovy a okolí. Nebyla to ovšem jediná významná budova, již jsme navštívili.
Prostor v našem programu si našlo i Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše, kde bylo možné vidět exponáty týkající se jednak východoasijské kultury, tak předměty z historie Klatovska. Bohužel muzeum zavíralo již v pět hodin, nebylo tak v našich silách si muzeum prohlédnout tak, jak bychom si byli bývali přáli. I přese všechna pesimistická očekávání některých vlčat a skautů jsme se závěrem shodli, že návštěva muzea nás mile překvapila a byli jsme nadmíru spokojeni. Ihned poté jsme se prošli poutí a kdo chtěl, ten si koupil, co se mu líbilo. Zde Škebloň statečně odolával naléhání pár vlčat, která chtěla jít na ty nejnebezpečnější atrakce. Jenže se již pomalu nachýlil čas našeho odjezdu z Klatov, proto jsme se vydali k Tescu na točenou zmrzlinu přímo z čerstvého ovoce. Žel, stánek v tu dobu měl již půl hodinu zavřeno. Inu, stihnout se nedá všechno. Ochuzeni o potěšení ze zmrzliny jsme se vydali na vlak, jenž nás přiblížil k táboru. Vystoupili jsme v Kolinci a odtud jsme se za oranžových barev západu slunce rychlým tempem vydali do tábora. Obilné klasy v okolí Kolince ozářené stále více a více oslabujícím sluncem se rychle proměnily za Lukovištěm v tmavý les a nakonec jsme konečně z obzoru zřeli náš tábor. V tu dobu byl celý tábor zahalen pod rouškou tmy, však již bylo také po desáté hodině večerní, ale to nás v ten moment netrápilo. Hlavně že jsme se všichni zdrávi a nadšeni z povedeného výletu vrátili do tábora. Mnoho z nás bylo vysilujícím dni unaveno a šlo si tak ihned lehnout. Ovšem na ty, které trápil večerní hlad, tak na ty čekala ještě večeře ve formě rohlíků s těmi nejlacinějšími pomazánkami, co lze v Čechách vůbec sehnat, avšak bylo je možné doplnit i ovocem nebo tatrankami. To bylo pro nedělní den však již úplně všechno a plni zážitků z nedělního dne jsme ulehli do našich spacáků.
--Kosmas
Pondělí 15.7. – Den 9
Ráno jsem byl probuzen budíčkem. Asi tak o pět minut později jsme všichni stali připraveni na rozcvičku. Petr nás, nebo alespoň mě příjemně překvapil tím, že jsme nemuseli běžet až na statek, ale jen k satelitu. Poté jsme šli na snídani ke které bylo müsli. Po snídani jsme šli uklízet po návštěvním víkendu a proběhl nástup v krojích bez krojů. Poté byla volná chvíle a poté byla svačina formou strašáků, byly banány.
Poté proběhl polední klid. Po poledňáku jsme šli s Veveřákem na bylinky. Po asi polovině programu asi půlka lidí odešla, ale já a Ríša jsme tam byli nejdéle. Když jsme se vrátili, ostatní už byli po svačině a uklízelo v pevnosti. My jsme si s Ríšou dali Termix a šli jsme pracovat na novém stolečku k pumpě. Pracovali jsme na něm až do večeře a po večeři jsme začali odjíždět na večerní hru do tábora Táborník.
Noční hra byla zábavná, ale škoda je, že oba tábor podváděly. Hra byla sbírání lightsticků mezi monstry, zahráli jsme si 5 kol. Po hře proběhla doprava do tábora. Já, Jáchym a Honzík jsme s Oceloty šli pěšky. Vrátili jsme se až v 1 ráno a dorazili jsme do tábora dokonce dřív než auta. Po návratu jsme šli spát.
--Frankie
Pátek 19.7. – Den 13
Dávno po rozbřesku mě probudily paprsky odrážející se na stěně mého stanu. Vstal jsem a po ranní hygieně jsem si uvařil kávu, abych poté uklidil jídelnu na snídani. Vzhůru v tu dobu bylo jen pár lidí a tak jsem se zarazil, když se od stožáru kolem deváté ranní začala linout árie. Kdo jiný než Papež.
Poslibový budíček byl libový a tábor se pět minut probouzel za zvuku italské opery, než árie ztichla a trubka oznámila nový den i pro ty nejtvrdší spáče. Nikomu se po náročném dnu a teplé noci ze stanu nechtělo.
Rozcvičku vedl Frankie. Já jsem však nosil snídani do čisté jídelny, aby se po ranním protažení mohli všichni pořádně najíst rohlíků s tím, co bylo ve žracu.
Patnáct minut do nástupu v krojích bylo neobvykle dlouhé a tak Kočí ještě nástup připomínal třista vteřin přes písknutím. Já jsem v mezičase objevil Pálkařův tofík ve Škebloňově mikině ze začátku tábora. Písmeno N v Morseově abecedě oznámilo vyvěšování vlajky a pokyny pro zbytek dne. Až na pár bytostí, co neumí zapínat knoflíky od košile proběhl nástup bez problémů. Tam jsem se též dozvěděl svoji dnešní povinnost kronikáře. Kontrola stanů následovala po mocném ROZCHOD a já už věděl jak dopadne. Za celý tábor měla většina ešus skoro bezchybně umytý až na pár notoriků kteří se to asi, jak to tak vypadá, nikdy nenaučí. Někteří se i smáli, když jsem jim ukazoval mastnoty a zbytky jídla na nádobí, ale byl to smích nucený a falešný - stud byl cítit ve vzduchu.
Rozmluvy u táborového kruhu byla moje dopolední povinnost, i když dobrovolná. K ní moc nepovím jelikož obsah rozmluv patří pouze vybraným. Když se pískal nástup na oběd, ještě jsme rozmlouvali a tak při příchodu do jídelny se na nás usmíval už jen kousek kuskusu s překvapivě štědrým množstvím masa. U grilu, kde jsem jedl oběd jsem se psychicky připravoval na poradu o přezdívkách, která probíhala u Stožárova přístřešku. Po několika hodinách utrpení a po několika litrech kávy vyvstaly přezdívky: Inženýr, Šaman, Arty, Limo, Sládek, Šermíř, Hamak, Sporty.
Když už jsem si myslel, že mám do táboráku volno, přišli za mnou bratři Frankie, Sporty (tehdá ještě Ríša) a Betadin s prosbou, jestli bych s nimi nešel plnit předposlední úkol výzvy Buď jako Braťka. A tak jsme vyrazili do Nových dvorů, kde na zahradě jednoho z prvních domů jako na zavolání posedával postarší pár. Ten nám na nabídku pomoci pověděl příběh o tom, jak se autem srazil s autem pošťačky kvůli větvím, jež znepřehledňovaly některé úseky silnice. Říkal, že prosekání oněch větví by bylo přínosné jak pro něj, tak pro všechny, kteří po té cestě pojedou. S chutí jsme vyrazili po silnici a nemilosrdně prosekávali všechny větve bránící ve výhledu řidičů. Nejvíce bylo asi maliníků a lísek.
Jak jsme se blížili k táboru, padl soumrak a na nás čekalo chilli con carne k večeři. Bylo vynikající. Po jeho konzumaci jsem si sbalil hamaku, vyčistil zuby a začal se připravovat na slavnostní táborák a přespání u Texarkány s dalšími bratry (toto dobrodružství je poslední úkol Braťky).
Na slavnostní táborák jsme odcházeli za hrobového ticha. Tento byl převelice dlouhý, plný netrpělivosti nebo spíš očekávání, co vše si starší připravili za program a za povídání. S posledním přiložením dřeva ohnivcem Buddhou, který oheň pravidelně mlátil, se mladší bratři odebrali na kutě. Oceloti a vedoucí ještě na devadesát minut zůstali na dojemné, skoro až magické ukončení tábora. Za svitu posledních uhlíků jsem se i já odebíral k táboru. Tak dlouho očekávaný spánek po druhé hodině ranní však ještě musel chvíli počkat. Bylo zataženo a teplota neměla k dvaceti stupním Celsia daleko - jedinečná příležitost přespat mimo tábor. Frankieho, Sportyho a Betadina dělilo od splnění Braťky už jen zažít dobrodružství. Tohle byla poslední možnost splnit výzvu na táboře, a proto jsme se vydali s celtami a hamakou k Texarkáně. Ulehávali jsme na mýtině ke spánku za rozptýleného svitu Měsíce mezi mraky plni zážitků z předešlého dne i celého tábora.
--Veveřák