Ráno mě v osm hodin vzbudil Rybus, že už je před barákem. Vstal jsem a rychle jsme naložili vehykl a odebrali jsme se do klubovny.
Balení a nakládání dodávky bohužel trvalo déle, než by se nám líbilo, a tak jsme z Prahy vyráželi až krátce po druhé hodině odpolední. Cesta naštěstí probíhala bez komplikací. Postavili jsme spolu technický stan, vyklopili věci z dodávky, nanosili je do t-stanu (technického stanu) a vyslali jsme Pálkaře zpět do Prahe. Zatímco ostatní stavěli střediskové stany a dělali další práce, já jsem stavěl svůj stan, což mi sice zabralo jen chvilku, ale pak jsem se jal stavět předsíň... postavil jsem ji poprvé, ale nebyl jsem s ní spokojen a tak jsem jí zboural a začal stavět znovu, ale stále nebyla perfektní. Stavěl a boural jsem ji znovu a znovu dokud nebyla perfektní, abych se mohl nastěhovat do svého stanu.
Neděle 5.7. – Den -6
Den začal nedobrovolnou saunou v podobě stanu, ač jsem se snažil zůstat ve snovém světě, tak dlouho jak to šlo. Vedro nakonec zvítězilo.
Po snídani jsme se rozešli plnit úkoly, které jsme si zadali na poslední radě. Po té, co jsme z většiny splnili osobní úkoly, poobědvali jsme yum yum krychlívky. Nikdo v tu chvíli netušil, jaké poklady ještě bouda skýtá.
Přesněji, všem bylo jasné, že přes rok boudu obýval tajemný cizinec. Ten po sobě zanechal několik stop. Ani jedna z nich nebyla příjemná. Předchozí den jsme vynesli většinu nekontaminovaných podsad. Takže jsme s Apollem dostali nepříjemnou misi. Vybavili jsme se rukavicemi, klacky a kartónem. Hrabali jsme a hrabali. Musím podotknout, že to bylo nejdelších 20 minut prvního týdne tábora a jakákoukoliv myšlenku na čokoládovou Delisu jsem okamžitě zahnal.
Hnědá četa svůj úkol splnila a podsady nechala pro dezinfekční četu. Ale tím obskurní zážitky pro mě nekončily, neboť si nájemník připravil svačinu, kterou už nestihl snít. Proto jsem se vydal kopat dva malé krtčí hroby. Následoval pohřební obřad který obsahoval jak večerku, tak i smuteční proslov.
Pondělí 6. 7. – Den -5
Po 6 až 7 hodinách spánku jsem se probudil ve stanu s věcí, kterou by žádný čerstvě dospělý člověk neměl zažít: s bolestí zad. Mezi osmou a devátou hodinou měl do tábora přijít Jahoda a předat nám klíče od hasičárny. Během snídaňové konzumace tvrdých rohlíků s pomazánkou, jež by si přála býti nutelou, přišel s mírným zpožděním a špatnou zprávou o nedostatku vody číhaňský reprezentant.
K obědu byla červená. Bohužel jsme neznali lokaci soli a bylo to na chuti trochu poznat. Ani naše naděje, že se někde ve žracu nachází sójovka, se nenaplnila. Naštěstí naše chuťové pohárky zachránil Pálkař, který objevil krabici se solí. Po obědě nastal menší skrolovací zásek a po něm se zase plně makalo.
K večeři jsme si vychutnali lahodnou česnečku a pak už jsme jen odpočívali. Já s Kočím, Rybákem, Klikařem a Pálkařem jsme dohráli první věž v Slay the Spire. Sice nás trochu drtil český překlad hry, ale i tak jsem si ji velice užil. V jednom tahu jsem dokonce udělil za pomoci KlikařoPálkařova „vulnerable“ 20 damage.
Úterý 7. 7. – Den -4
Tento den se stejně jako všechny předtáborové dny nesl ve znamení práce. Ráno jsem se probudil znovu jako jeden z prvních, což bylo značně nepříjemné – když je totiž člověk vzhůru a nevidí nikoho dalšího pracovat, přirozeně se na ostatní zlobí. Tak zní zákon džungle, jak ho popsal Skokan.
Po několika hodinách jsme se již všichni sešli a začali pracovat. Pro mě byl tento den důležitý, protože jsem musel zorganizovat a postavit celý táborový kruh kolem stožáru, respektive kolem geometrického středu našeho tábora, který určuje polokruh, do něhož stavíme stany. Mezi stany, které měří dva metry, je potřeba pokaždé nechat mezeru o šíři půl metru. K tomu používáme poličku, která je přesně takto široká.
Třetí den před oficiálním začátkem tábora nás přivítal ranním chladem a klidem. Vstávalo se pozdě, nicméně práce bylo dost a tábor se sám nepostaví.
Snídaně se nesla v duchu hesla „co dům dal“ – na stole se objevilo müsli, rohlíky a chléb, takže si každý vzal přesně to, na co měl chuť. Jakmile zmizely poslední drobky, tábořištěm se rozezněl zvuk nářadí a všichni se rozutekli za svou prací. Někdo stavěl stany a podsady, jiný chystal dřevo.
Moje mise byla sice méně hlučná, ale o to důležitější – pomáhal jsem s mytím nádobí. Bylo potřeba vydrhnout všechny velké hrnce a kastroly po celém roce stráveném ve skladu, aby bylo vše čisté na vaření pro celý tábor. Když se blížilo poledne a všem už řádně vyhládlo, přišla zasloužená odměna: k obědu se podával buřtguláš.
V pátek 10. července jsme přes půlnoc ze čtvrtka v boudě hráli deskovou hru. Škebloň s Pálkařem navíc v noci odvezli Plameňáky a Oceloty na výsadek.
My, co jsme zůstali, jsme dopoledne po vyspání měli k snídani müsli s mlékem a dohodli jsme si práci na tento den. Bylo potřeba nasprejovat lazurou dřevěné podsady stanů a dodělat práce potřebné před příjezdem dětí na tábor. Práce moc rychle nešla a stál i oběd, protože kuchyň strážily vosy. V průběhu dne byl čas i na menší karetní hry a postupně přijížděli další starší členové a vedoucí – málem nám ani nestačilo uvařené jídlo.
Navečer bylo natřeno příliš málo stanů, takže se budou muset dodělat jindy. S rudou, tmavší barvou jsme však všichni spokojeni. Později k noci proběhla v hospodě v Čiháni veselice a skupina lidí se byla osprchovat v hasičárně.
Když jsem dorazil do tábora, chtěl jsem se ubytovat ve stanu, jenomže jsem nemohl nikoho najít. Nakonec jsme s Nimbusem našli Veveřáka a po chvilce už jsem byl ubytovaný.
Den mi začal o chvilku dříve, než byl oficiální budíček, respektive nástup na rozcvičku. Po chvilce protahování a úklidu jsme měli rozchod na snídani. K snídani byly rohlíky s různými věcmi na mazání. Po snídani následoval poměrně rychlý nástup v krojích a potom jsme začali kopat jámy na stožár, zvoničku a bránu. Po vykopání jámy na zvoničku jsme se přesunuli k dočasnému odpočinku a obědu (bohužel si nepamatuji, co bylo, a chodit se dívat teď nebudu).
Po obědě a poledním klidu jsme se vrátili ke kopání děr pro bránu, kde se vyskytl menší problém – velký balvan. Mě samozřejmě nenapadlo nic jiného než ho rozmlátit, což bohužel moc nefungovalo. Přišel tedy můj další nápad: vypáčit ho. Samotnému Frankieemu to ale nešlo, a tak kluci, se kterými jsme to dělali, vzali provaz. Místo toho, aby šutr vyletěl, se nám však zlomil krumpáč! Nakonec se to ale nějak podařilo vyřešit a brána stála.
Potom bylo volno a s Ďasem jsme si zahráli Pokémony – musím přiznat, že mě brutálně rozdrtil. Po nějaké další chvíli jsme s Afrem vyrazili na kácení dřeva, kde jsme pokáceli pár stromů. Čas zbyl i na taktický průzkum okolí, a tak jsme vyrazili. Celou cestu jsem si povídal s Ďasem o Pokémonech. Cesta vedla kolem Texarkany a studánky.
Ráno jsem vstal v 5 hodin. K snídani byl rohlík s Nutellou.
Toto ráno jsem nebyl vzbuzen budíčkem, ale Danem ve 2 hodiny ráno, protože jsem měl hlídku. Po hodině obcházení tábora a koukání do tmy jsem našel červenou krabici, ve které byly šišky a klacky, a za boudou malý dřevěný totem s obličejem. Vzbudil jsem tedy nočního rádce Skokana. Na konci své hlídky jsem vzbudil Raphaela a šel spát.
To samé ráno mě pak vzbudil normální budíček. Po něm byla hned rozcvička a běh na statek. K snídani byly vločky a hned potom jsme šli na přednášku o koních od Lucky junior. Po přednášce jsme šli na oběd do tábora – měl být kuskus s kusy prasete, ale maso se zkazilo, takže byl jen kuskus bez masa.
Po obědě jsme dostali velmi poučnou přednášku od Apolla o hlavonožcích. Velká část jídelny dospěla k názoru, že nejdřív byl člověk, potom opice a potom Orthoceras.
Ráno jsem se vzbudil a byl nástup na rozcvičku. Poprvé za tento tábor jsme běželi na statek. Když jsme se vrátili, byla snídaně – podával se žabí hněv. Po snídani následoval zajímavý program: šli jsme za koňmi. Dozvěděli jsme se o nich plno zajímavostí a nakonec jsme se i projeli. Tento program zaplnil celé dopoledne, a tak jsme se po něm vrátili na oběd. K obědu byl kuskus, který měl být s masem, ale nakonec byl bez něj.
Po obědě byl polední klid, během kterého jsem si povídal s kamarády. Po poledním klidu nás čekala přednáška KOV. My, kteří jsme byli na táboře už vícekrát, jsme šli do lesa a vrátili se s několika větvemi. Potom následoval program, při kterém jsme vymýšleli a losovali jména pro stany.
K snídani byly švédské stoly. Potom následovala epická CTH hra, kde jsme dělali „hutututu“, abychom se neutopili. Bohužel jsem byl zrazen – vytáhli mi ponorku ze zásuvky a zabil mě kraken.
Ráno se mi vstávalo dobře, protože nás čekala celotáborová hra. Po dlouhém vysvětlování pravidel jsme konečně začali. Cílem hry bylo dopravit medúzu bezpečně do tábora. Po splnění úkolu byla k obědu zelňačka.
O poledním volnu jsme hráli fotbal. Odpoledne si skupina Rejnoků připravila program – na výběr byly deskové hry nebo boj s pendreky. Já jsem tyto dvě aktivity střídal. Potom jsme se šli podívat k nádrži v Čiháni, kde se někteří z nás i vykoupali.
Proběhla rozcvička s Fotonem a pak se běželo na statek. Po snídani byl nástup v krojích a poté přednáška s Mikem o potápění.
Ráno jsem se probudil asi 30 sekund před budíčkem, sedl si a vykoukl ze stanu. Viděl jsem Klikaře a Veveřáka. Pak se vzbudil David (můj spolubydlící). Oba jsme se převlékli a chystali se vyjít ze stanu, když najednou zazněl zvuk, který ze všech na světě nejvíce nenávidím: „Tůů, tu, BUDÍČEK!“
Vyskočili jsme ze stanu a šli na rozcvičku. Bohužel jsme běželi na statek (dolů ale se závažím v podobě jídla). Seběhli jsme dolů a odložili náklad. Pak byla snídaně – müsli s tajným názvem. Po snídani jsem drhnul nádobí, ale nestihl jsem to dočistit celé, protože byl nástup v krojích. A pak jsem (z)drhnul, ha! Na WC. Pak jsem (z)drhnul na psaní kroniky a po ní jsem chilloval.
Začínáme poněkud neobvykle, a to o půlnoci pod stožárovým přístřeškem, kde se Skokanem dohráváme karetní hru vytvořenou Stožárem. Hra byla úžasná, zábavná a zjistil jsem spoustu věcí, co a jak dělat pro příště. Bohužel kvůli pár fatálním chybám, kterých jsem se dopustil, se mé životy blížily k nule a Skokan za zvuku deště vyhrál. No, a pak se v jednu hodinu ráno šlo spát s vědomím, že Škebloň pro nás připravil nějakou zajímavou aktivitu na odpoledne téhož dne.
Ráno byla klasika: rozcvička, běh a stažení masa a špenátu ze statku do tábora na oběd. Následovala snídaně formou mořského bufetu. Dále byly povinně volitelné aktivity a skautometr.
Pak byl oběd a po obědě nás Škebloň vyslal na quest najít hrob Tesařových. První zastávka byla v Týnci, kde jsme zjistili, že zde odpočívá jinačí rodina, další v Albertu (tam také nebyli) a nakonec nám druhá skupina zavolala, že jsou ve Zdebořicích, tak jsme jeli tam. Ve Zdebořicích jsme našli hrob, zapálili svíčky (tou stožárovou pochodní jsme málem jednu roztavili) a vrátili se zpět do tábora.
Ráno jsem se – překvapivě – vzbudil a jelikož ještě nebyl budíček, tak jsem se připravil na budíček, jako by byl budíček. Ale protože byl budíček, když jsem se připravoval na budíček, tak jsem nechal přípravy na budíček přípravami na budíček a choval jsem se, jako by byl budíček, jelikož byl budíček.
K snídani jsme měli „hlubinné mysli“ – menu, které bylo velmi zajímavé. Na výběr byli např. mořští ježci či ryba klaun. Já jsem si dal hořkou medúzu a hlavonožcové trio, což byla nejoblíbenější část hlubinného menu. Přesto nechápu, že zmizeli během pěti minut – asi se hlavonožci požrali navzájem. Také jsem zapomněl na moudro dne: „Tolikrát chodil s uchem po oceánu, až se bába utrhla.“
Po snídani byly povinně volitelné programy (říká denní korál). Na výběr bylo třeba focení s Lišákem, sběr bylinek s Veveřákem nebo deskovky – ty jsem si vybral já. Celé dopoledne jsme tam hráli Pokémony či Magic: The Gathering. V nich jsem vynalezl velmi silný deck, načež mě Kočí rozdrtil s totálně overpowered deckem. Rovněž došlo k nedorozumění mezi karetním gobliním šamanem a gobliním šamanem z Raphaelova Dračího doupěte.
Ráno jsem se moc nevyspal, protože jsem měl noční hlídku a zrovna během ní přišel přepad.
Po probuzení nás čekala rozcvička, po které jsme šli na snídani. Poté následoval nástup v krojích. Pak jsme vyrazili do lesa tahat „Afrovy klády“ (tak tomu říkal denní korál). Když jsme měli práci hotovou, dostali jsme volno až do oběda. K obědu byla Čína.
Ráno bylo v podstatě klasické – budíček, rozcvička, snídaně. Po snídani byl nástup v krojích (co bylo k snídani, si už nepamatuji). Po nástupu jsme šli tahat klády s Afrem a pak (tedy v mém případě jsem si ještě chvíli stěžoval, že nemáme slíbené volno) jsme si šli cvičit scénky.
Chobotnice měly reklamu na auto, Hvězdice o důchodcích z Kauflandu, Murény něco hodně dlouhého a Rejnoci reklamu na nic.
Ráno jsem vstal a čekal, až přijede moje máma. Byl nástup v krojích a pak přijela máma, takže jsme jim šli pomoct na statek.
Dnes ráno jsem se vzbudil ještě před budíčkem, tak jsem šel ještě chvíli spát a usnul jsem. Když jsem se vzbudil znovu, po 10 minutách zazněl budíček. Následoval nástup na rozcvičku a běh na statek. Cestou ze statku jsme odnesli maso, asi kuřecí. Pak byla snídaně (co bylo k ní, si už nepamatuji).
Následoval nástup v krojích na vyvěšení státní vlajky, při kterém se zpívala státní hymna. Potom probíhalo schvalování scének a atrakcí a pomalu začali přijíždět rodiče. K obědu byla grilovaná zelenina a maso.
Ráno začalo poměrně dobře, protože jsme neběželi na statek. Po rozcvičce následovala snídaně, ke které byly pochutiny od rodičů.
Po jídle byl výjimečně krátký nástup v krojích. Následně jsme se my jakožto vybrané Líné pandy, kteří chtěli jet do Klatov, odebrali do Číhaně na autobus. Ostatní šli do aquaparku v Sušici. Cesta autobusem do Klatov trvala asi 20 minut. V Klatovech jsme si krátce prošli náměstí a blízké centrum. František chtěl do kostela, ale stará paní ho odtamtud vyhodila.
Kvůli zhoršujícímu se počasí jsme se se zastávkou na kebab odebrali do KFC, kde jsme strávili asi 3,5 hodiny. Po dlouhé návštěvě KFC jsme zamířili do Tesca na masivní nákupy a poté jsme si ještě chvilku dáchli na lavičce před KFC. Pak jsme vyrazili na zastávku Klatovy, Tylovo nábřeží, odkud nám jel autobus do Číhaně. Cesta uběhla rychle, protože řidič projjel všechny zastávky. Po příjezdu do Číhaně jsme se vydali do tábora – cesta trvala asi půl hodiny. Po příchodu jsme si vybalili věci a za malou chvíli následovala večeře, ke které bylo známé chilli con carne.
Ráno jsem se vzbudil budíčkem. Po rozcvičce jsme měli k snídani věci od rodičů – já jsem si dal sušenku a pizza šneka. Po snídani Pandy odjely do Klatov a my jsme chystali svačinu do Sušice.
V Sušici jsme šli na koupaliště, kde byl tobogán a dvě vířivky. Já jsem šel do brouzdaliště, kde jsme se točili do nekonečna. Potom jsme skákali v kruhu.
Ráno jsem nevstal, protože jsem neslyšel budíček a byl jsem vzhůru nohama v autě, nejspíše někde ve Vysokých Tatrách na Slovensku. Jeli jsme na výsadek s velkou většinou Pand. Yappovali jsme v Pálkařově Subaru rychlostí v rozmezí mezi 290 km/h a 800 km/h – tím jsem si tak na 70 % jistý.
Když jsme zastavili, vedli nás z auta pořád se zavázanými šátky přes obličej. Já jsem byl tak šikovný, že jsem se málem zrakvil už při vystupování z vozu. Potom jsme se chytli, jako když se jde ke slibáku. Po cestě jsem si zabodl trn do hlavy a zakopl o kámen, čímž jsem zpomalil všechny ostatní.
Po dlouhé cestě jsme zastavili na nějakém místě, kde měla probíhat noční hra. Když jsme tam došli, měli jsme na místě zůstat do té doby, než nám zavolají. Pokud si dobře pamatuji, zavolali Frankiemu a všichni si sundali šátky. Já jsem se to od ostatních dozvěděl asi o minutu později. Jakmile si ostatní sundali šátky, začali něco kecat o židovském hřbitově. Já jsem si dělal srandu, že ležím dva metry nad padesát let starou mrtvolou, ale pak se ukázalo, že na tom možná něco bylo.
Potom, co jsem si sundal šátek, jsem vstal a s ostatními jsme vyrazili. Když jsem si odkryl oči, bylo něco kolem 00:34. Vyšli jsme z takového místa, kterému bych chtěl říkat brána, ale musel jsem se vrátit pro baterku k hrobu, na kterém jsem předtím asi sedm minut ležel. Pak jsme se vydali na cestu, narazili jsme na silnici a šli do neznáma.
Po cestě jsme našli nějaký plakát, který měl na sobě mapu. Z té něco vyčetli moudří stařešinové kmene Kominík, Betadin a Anakin. Šli jsme dál a dali jsme si pauzu asi metr od prudké zatáčky. Asi po tři minutách nám došlo, že to není zrovna vhodné místo na kempování, takže jsme šli asi o 100 metrů dál. Tam jsme se zastavili asi šest nebo sedm metrů od silnice na přibližně 20 minut, protože Hanak, Šermíř a nakonec i Bernie se necítili na to jít dál.
Při kempování na bezpečnějším místě jsme sledovali hvězdy. Nimbus viděl v jednom souhvězdí stíhačku a draka. Po asi 20 minutách přijel Pálkař a odvezl jedince, kteří nechtěli jít dál. Mně mezitím začala být zima, ale jeden z hodných stařešinů, Kominík, mi půjčil termotričko. (Díky, Kominíku! Potlesk.)
Šli jsme dál, prošli jsme přes několik vesnic a našli další mapu. Ta ale byla asi v měřítku 1 : 40 000, takže jsme našli rozbočku a prostě to riskli rovně. Po nějaké době jsme si dali pauzu v té nejdivnější vesnici, ve které z jednoho pozemku štěkalo asi deset psů. Znělo to, jako kdyby tam byla množírna.
Šli jsme dál, během čehož Tomáš polousnul asi třikrát. Potom, co jsme vyšli z obce, začal Betadin pouštět takzvané „gangstersko-vesnické kakofonické hieroglyfické audio teroristické záhulné destruktivní vagónové lobotomické plechovkoidní audio“, jak tomu říká Nimbus. Znělo to otřesně. Dal bych tomu 4 z 10, ale díky tomu, že mě to nenechalo usnout a zůstal jsem vzhůru, tomu nakonec dávám 8 z 10.
Po chvíli chůze po silnici Frankie poznal odbočku, po které prý šel minulý rok s Klikařem. Tam jsme šli dál a já jsem to tam pomalu začínal poznávat. Ten pocit, když jdeš za ostatními, vůbec nevíš, kam jdeš, a pak konečně narazíš na něco, co znáš jako svoje vlastní boty...
Za chvíli jsme byli u statku a řekli jsme si, že půjdeme přes obzor. Už jsme byli na obzoru a moje nohy už byly skoro mrtvé. Šli jsme dolů a vzbudili jsme omylem Kuchtíka. Někteří jedinci si při cestě dolů z obzoru řekli, že půjdou do hamak. Vrátili jsme se, pokud se nemýlím, kolem 4:30 a pak jsem si šel lehnout.
Ráno, když jsem vstal, jsem byl unavený z noční aktivity. Místo rozcvičky jsme měli hledání problémů, které by bylo potřeba v táborové boudě i jinde opravit. Po nevím jak dlouhé době jsme si přečetli, co všechno ostatní našli, a následně jsem si šel minimálně na hodinu a půl lehnout. Pak Betadin vyhlásil povinný fotbalový zápas, který jsem leavnul asi po sedmi minutách.
Potom jsem se přihlásil k psaní kroniky a začal další tři hodiny psát. By the way, teď je 15:47 a furt čekám na program. Už je 16:44 a furt nic...
Už konečně jsou volitelné programy! Já jsem si vybral malování krajin se Škebloněm. Nakreslil jsem horu a jsem s výsledkem spokojený, ještě ji ale potom dodělám. Pak byla svačina a k ní byl živý jogurt. Mňam!
Už si nepamatuji, co bylo potom, ale následovala večeře – k té jsem si dal bramborové knedlíky s VIP špenátem, jak říkal Klikař. Po večeři jsem si zalezl do stanu, začal psát a teď prezentuji. Konec.
-Raphael
Den – vlastně noc – začala pro naši skupinku Pand velmi zajímavě. Byli jsme totiž vyhnáni z tábora se závažím na hlavě (Redakční poznámka: noční výsadek). Se zavázanýma očima jsme jeli Pálkařovým autem rychlostí 160 km/h a debatovali jsme přitom, jestli jsme ve Vysokých nebo Nízkých Tatrách. Raphael začal posléze vyprávět o chytání hadů v vodě. Když Pálkař udělal pár driftů a já se třikrát málem pozvracel, konečně jsme přijeli na místo určení. František křičel, že jsou tu kameny, a nakonec jsme zjistili, že jsme na židovském hřbitově. Nemusím ani říkat, jaký směr dostal náš hovor.
Pak jsme se ale zorientovali a vyrazili na cestu doprovázenou moudrými radami. Sledovali jsme Velký vůz, ale naši pozornost přerušil výkřik: „Ne, to není masivní hvězda!“ Samozřejmě nás ubývalo – Limo opustil hru hned na začátku a uprostřed nás opustili další tři. Někdo ale neodolal pokušení sjízdět po trubce a Betadin si nemohl odpustit svoje gangstersko-vesnické kakofonické audio. Za mírné pomoci e-map a e-kompasu jsme nakonec přes obzor dorazili do tábora. Plánovali jsme simulovat přepad, ale kvůli zmatkům jsme to nestihli. Přivítal nás pouze nevyspalý Kuchtík. Pak jsme šli konečně spát.
Ráno bylo dost bizarní, protože mám pocit, že budíček byl až v deset hodin a snídaně ve dvanáct. Vedoucí se asi rozhodli změnit fungování našeho metabolismu. (Redakční poznámka č. 2: Prosím, přestaňte kolem mě křupat ty chipsy, chci v klidu psát kroniku!). K obědu bylo vepřo-knedlo-zelo. Po oběde byla chvíle volna, kterou jsem využil na psaní kroniky. Klikař mezitím psal úkoly na tabuli.
Po splnění pár úkolů jsme byli svoláni na NÁSTUP, při kterém nám bylo oznámeno, že si budeme vybírat volitelný program. Sbírání bylinek se nakonec změnilo na malování se Škebloněm. Já jsem si vybral karetní hry, hlavně abych otestoval svůj nový nápad na balíček v Magic: The Gathering (kočičí kebab). Nakonec jsme hráli v pěti lidech. Z nějakého důvodu jsem měl v balíčku jen kebab a kočky se mi někam vypařily.
Poté jsme hráli ještě další hry, načež byla svačina – jablko a mléko. Co bylo pak, to už si vůbec nepamatuji. Na večeři byla bramboračka, ale někteří měli ještě vylepšený špenát s knedlíky. V noci pak část tábořících Pand vyrazila přepadnout tábor skautů od Táborníků.
P.S. Škebloň je lama.
P.P.S. Když se spálíš, tak to pálí.
P.P.P.S. Frankie ze mě chce udělat kebab.
-Nimbus
Celý den – tedy alespoň pro mě a pár dalších vyvolených – nezačínal budíčkem, ale rychlým obléknutím do černého. Ne, nejeli jsme na pohřeb, ale na přepad! Následně jsme vymýšleli taktiku, která ale prozatím moc netaktizovala. Když jsme se rozhodli vyrazit, rychle jsme naskákali do auta. Já jsem jel s Pálkařem a cestou jsem usnul. Pak jsme rychle vylezli z auta a ještě si připomněli, co je v plánu.
Vyrazili jsme a šli po cestě s kalužemi hlubokými snad 3 metry (trefil jsem jich asi 15 z 14). Když jsme došli k ohradníku, celé to začalo – ohradník Frantu trefil alespoň dvakrát.
Následně vyrazila vlajková skupina, ve které jsem byl já, Betadin a Frankie. Jakmile jsme se my tři proplížili přes celou louku, zakempili jsme to za stany. Vtom jsem si toho všiml: za námi se objevil obrovský, mega hlasitý indický cirkus! Byli to Franta a Bernie, kteří proběhli celou louku na jeden zátah, a ještě u toho svítili všemi směry!
Jakmile jsme se sešli všichni za stany, už jsme jen čekali na správný moment. Než ten moment přišel, Franta už stál uprostřed náměstíčka a řval na nás: „Dělejte, ty vado, vám to trvá!“ Když jsme stáhli vlajku, hned jsem si ji vzal do náruče a utíkal přes louku. Táborníci na nás ještě řvali něco jako: „Oníí majíí našíí vlajku!“
Pak už jsem byl u auta, udělal pár fotek s vlajkou, a vzhledem k tomu, že nikdo nepřicházel, mi bylo jasné, že je chytli. No nic, šel jsem vrátit vlajku a vyměnit ji za oddíl (družinku). Když jsme se sešli u aut, vyrazili jsme do tábora a šli spát.
Hned kolem druhé hodiny ranní jsme vyráželi na přepad tábora Táborníků. Potom, co jsme přijeli, jsme si vysvětlili, co při přepadu nedělat, a vyrazili jsme. Šli jsme kolem rybníku, kde byla hlavní přístupová cesta, ale přes tu jsme nešli kvůli mostu, na kterém je pohybové čidlo. Proto jsme si vybrali cestu přes ohradu pro krávy. Když jsme dorazili na cestu, zjistili jsme, že je úplně rozbitá, a po tmě to bylo ještě horší – byly tam kaluže hluboké snad 50 cm. Potom, co jsme je překonali, na nás čekal elektrický ohradník, který mě mega kopnul do rozkroku.
Byli jsme rozdělení do skupin: jedna šla pro vlajku, druhá měla čekat. Tam jsem měl být já, ale nějak jsem to nedodržel – to, co první skupina prošla za 5 minut, mi trvalo 30 sekund. Potom, co jsme se potkali za stany, jsme počkali, než hlídka poodejde. Jakmile odešla, vyrazil jsem vpřed a u vlajky jsem na ostatní začal řvát, ať dělají, že jim to trvá. Když už se konečně odhodlali vyjít, hlídka už se začala vracet, ale i tak jsme vlajku sejmuli.
Pak začala ta nejnapínavější část celého přepadu. Hned jak kluci sejmuli vlajku, všichni jsme se rozběhli. Nechal jsem kluky, aby mě předběhli, a všichni jsme běželi. První překážkou byly stany, o které jsem zakopl. Potom, co jsem se dokázal vzpamatovat, na mě čekala další překážka v podobě elektrického ohradníku, od kterého jsem jak nečekaně dostal šok. I přesto jsem dokázal skoro bez problému přeběhnout pastvinu, ale čekal na mě v pořadí druhý elektrický ohradník, od kterého jsem dostal další šok. Pak už na mě čekala jen rozbitá cesta, kterou jsem dokázal přebrodit.
Potom místo toho, abychom zabočili doleva k autu, jsme odbočili doprava. Doběhli jsme do vesnice, přes kterou šli den předtím při výsadku. Vrátili jsme se zpátky k autu, ale na cestě na nás čekalo nemilé překvapení ve formě 20 lidí z tábora Táborníků, kteří se na nás rozběhli a všechny až na dva lidi s vlajkou chytili. Potom, co přišli lidi s vlajkou, nás propustili a v pořádku jsme se vrátili do tábora, kde jsem naspal kolem 4 hodin.
Ráno mě probudil budíček. Rozcvičku vedli Kominík, Anakin a Betadin a běželi jsme na statek. Dolů jsme běželi přes obzor, kde jsem válel sudy.
Ráno mě něco vzbudilo, tak jsem si myslel, že už je budíček. Naštěstí to byl jen Tom, který mi řekl, že jsme služba v kuchyni a ať jdu pomoct. V kuchyni jsem pomáhal vařit vločky. Těsně před snídaní byla rozcvička, při které se začalo z vloček kouřit.
Po snídani byly volitelné programy a já jsem si vybral fotografování fotografií fotoaparáty s fotografem Lišákem. Pak jsme měli svačinu, na kterou bylo jablko. Asi po hodině volna byl oběd, ke kterému byla čočka.
Ráno jsem se vzbudil celkem rychle. Potom jsme měli zvláštní rozcvičku, při které jsme stáli v kruhu a moc jsme toho nedělali. K snídani bylo müsli a cereálie, u kterých jsme museli do tří vteřin říct, jaké přesně chceme, jinak bychom se museli vrátit na konec fronty.
Po snídani jela velká část z nás se sprchovat a i já jsem se rozhodl, že pojedu. V Kolinci jsem si ve večerce koupil Pringles a Kofolu. Zlaťákovi, který neměl peníze a ani mi nepoděkoval, jsem koupil Pringles i Pepsi. Když jsme přijeli do tábora, musel jsem mýt nádobí. Když jsem si myslel, že už to máme umyté a šel jsem do stanu, neustále za mnou chodili, že to prý umyté nemáme, což mě vytáčelo.
Někde mezi tím byl oběd, ke kterému byla rýže s masem. Potom jsme se rozešli na volitelné programy – zaspal jsem na lanové překážky, které mě ale docela bavily. Potom jsme mohli jít volně na večeři. K večeři byla krupicová kaše, která mi chutnala i přes malé množství kakaa.
Toto ráno jsem nebyl vzbuzen budíčkem, ale Šermířem, protože naše skupina měla službu v kuchyni a museli jsme pomáhat. Já jsem se zaměřil na sekání dřeva, protože ho bylo málo. Pak byl budíček a nástup na rozcvičku, ale já a moje skupina (kromě Vládi) jsme na rozcvičku nešli, protože jsme si ji už dávno udělali v kuchyni s Veveřákem.
Pak se jeli koupat lidé, co se den předtím nejeli koupat, a konečně tekla teplá voda na rozdíl od minula. Lišák nás odvezl zpátky do tábora a zhruba ve tři hodiny odešel Frankie na samotku. Pak byla svačina a na výběr jsme měli jablko, hrušku nebo pomeranč.
Mezitím začal Skokan rozmontovávat houpačku s Tonkou Matonkou, která přišla ráno na ranním nástupu v krojích. Přišel Kuchtík a pomohl Tonce Matonce a Skokanovi složit houpačku, a já jsem pak šel pomáhat do kuchyně.
I když je moje kronika za 13. táborový den, nezačíná o půlnoci 24. 7. Jelikož jsem šel na samotku, rozhodl jsem se, že budu psát od odchodu na samotku a dalších 24 hodin.
Moje příprava na samotku začala v osm hodin večer. Sbalil jsem si všechny věci, vyfasoval jídlo, lékárničku, vodu a utěrky a vyrazil jsem. Když jsem dorazil na místo, natáhl jsem si celty a pokusil se udělat si takový bunkr. Zjistil jsem ale, že jsem si je zavázal úplně špatně. Najednou se však setmělo, takže už jsem neměl možnost je uvázat jinak.
Uvařil jsem si maďarský guláš, který byl mimochodem výborný, a rozhodl jsem se, že půjdu spát. Ležel jsem v hamace a najednou jsem asi 20 metrů ode mě slyšel kroky. Myslel jsem si, že je to nějaký houbař, a tak jsem se jen modlil, aby mě nenašel.
Kroky najednou utichly. Myslel jsem si, že odešel, a tak jsem si oddechl. Jenže najednou jsem asi čtyři metry ode mě uslyšel hlasité dupání a křupání větví. Rozhodl jsem se tedy, že si vytáhnu čelovku. Při vytahování jsem ale zašustil.
A najednou jsem uslyšel dvě zakvičení divokých prasat. Byli to minimálně dva divočáci a jeden z nich byl asi dva metry ode mě! Vyskočil jsem ze spacáku, vykašlal se na boty i na bundu a utíkal před divočákem. Divočák chvíli běžel za mnou, ale potom se zastavil a asi šel zpátky.
Doběhl jsem na rozcestí, které vede do tábora, do Číhaně a na statek. Do té doby mě nikdo neviděl. Začal jsem volat Škebloňovi, Písařovi a Skokanovi, ale všichni byli na slibovém ohni, takže jsem se nikomu z nich nedovolal. Nakonec jsem se rozhodl zavolat Klikařovi a ten mi to konečně vzal. Řekl mi, že se mám schovat u aut a vyčkat, než mi větší kluci zavolají, stáhnou mi věci dolů na cestu a odeženou divočáky.
Když jsem šel k autům, najednou se tam objevila baterka. Svítilo na mě nějaké malé dítě a začalo mi něco nesrozumitelného říkat, tak jsem utekl. Potom mi zavolal Klikař, takže jsem na dítě úplně zapomněl. Nakonec jsem se schoval do Klikařova auta, které mi na dálku odemkl. Kluci mi pak stáhli věci a já jsem se v autě rozhodoval, jestli porušit samotku, nebo pokračovat v jejím plnění.
Nakonec jsem se rozhodl pojmenovat toho divočáka Vašek. Potom jsem si vzpomněl, že mě vlastně vidělo dítě, takže jsem přišel do tábora a konečně šel spát.
Ráno jsem se probudil a počkal ve stanu do budíčku. Po budíčku následovala rozcvička a běh na statek. Když jsme doběhli ze statku, byla snídaně, ke které bylo müsli. Po snídani jsme celou dobu pracovali. Já jsem se Šermířem udělal pochodeň k táborovému ohni a poté jsme se vydali uklidit v lese po Afrovi.
Pak jsme se Šermířem šli obhlédnout místo, kde jsem spal, a našli jsme tam hromadu rýh od divočáků. Ta nejbližší byla asi půl metru od hamaky, kde jsem spal. Poté byl oběd, ke kterému byla rajčatová a sýrová omáčka s těstovinami.
Pak jsme šli zase pracovat. Já jsem si balil věci, aby se můj stan mohl uklidit, ale ještě než jsem stihl dobalit, zapískal Veveřák nástup do boudy. Tam proběhla aukce věcí, které jste si mohli koupit za táborové tokeny. Ty jste dostali za úklid ve stanu a za různé práce.
Poté jsem si šel dobalit, ale Škebloň mě zavolal pod Medúzy, kde jsem měl rozhodnout o třech lidech, kteří by si podle mě zasloužili odměny. Když jsem je napsal, musel jsem zůstat v táborovém kruhu, abych nikomu neřekl, co bude mít za úkol. Pak přišel Uroboros s Háčkem a řekli nám, že máme jít sbírat chrastí. Tak jsme šli sbírat chrastí. Když jsme ho posbírali, dál jsme čekali u táboráku.
Ráno jsem vstal z hamaky. Tento den byl ve znamení úklidu tábora. Hned po snídani, ke které bylo müsli, se začaly rozkládat stany. Rozložil jsem s pomocí několika lidí dva stany a pak s pomocí Klikaře sundal zvoničku a zakopal po ní díru. Pokračoval jsem v rozkládání stanů a byl oběd. A teď mě volají, abych šel rozkládat další stan.
