středa 1. dubna 2015

Dvoudenka České Švýcarsko (kronika)

Pátek 27. března
Sraz byl odpoledne na Lužinách, potom jsme se metrem přemístili na Nádraží Holešovice, odkud jsme jeli rychlíkem do stanice Ústí n/L. Odtamtud jsme zase vlakem dojeli do stanice Chřibská. Vesnice byla poměrně roztahaná a k cíli dnešního dne jsme museli našlapat ještě 7 km. Cestou jsme viděli strašidelný dům, který vypadal jako po nárazu od kamionu. To už jsme byli natěšení na odpočinek: chalupu Lukášových prarodičů. Paní domácí byla moc hodná a uvařila nám guláš.
Po večeři jsme si pouštěli japonský film a šli jsme spát před půlnocí.

Sobota 28. března
Druhý den nás časně ráno nás vzbudil Cibul a hybaj na rozcvičku, v plánu byl dlouhý výlet a proto jsme se chvíli vezli autem a skoro všem se dělalo nevolno. Nejdříve jsme šlapali pískovou cestou pořád stále výš a výš.
Brácha, Lovec a Franta šli pořád vepředu. Až jsme konečně spatřili uhrančivou Pravčickou bránu,
navštívili moře vyhlídek a viděli jsme překrásná panoramata se západem Slunce.
Když jsme byli všichni dole, tak se šlo do chalupy a přitom jsme hráli klíště, tj. kolíček, který musíte někomu tajně připnout. Asi v polovině cesty jsme se odpojili od vedoucích a Koumák nás do chalupy dovezl autem. Potom jsme se koukali na fotbal. Když přišli vedoucí tak byla grilovačka, potom jsme měli bojovku a zase se šlo spát pozdě.

Neděle 29. března
Dnes nebyla rozcvička, ale hned jsme šli na výlet k akvaduktu, který se nachází v blízkosti našeho hlavního víkendového stanu.
Hledali jsme kešku a také jsme šli temným tunelem. Když jsme se vrátili, tak jsme si pochutnali na buchtičkách se šodó a po tom jsme se rozloučili a šli jsme na autobus, kterým jsme jeli do Děčína a odtamtud jsme vrátili do Prahy. No prostě super výprava.
--Franta

úterý 17. února 2015

Výprava do Českého krasu (E-kronika)

Za jasného rána jsme se sešli na stanici metra připraveni na sobotní výpravu. Bohužel vzhledem k řádícím chřipkám a jiným nemocem přišli pouze dva zdraví jedinci, takže jsme se operativně dohodli na změně trasy. Vyrazili jsme tedy pěšky skrz sídliště Lužiny a kolem Velké Ohrady dolů a kolem bývalé vápenky a lomu, kde se stále těží, až na Požáry. Jde o soustavu lomů, z nichž většina je už dávno nepoužívaná a jsou propojené různými chodbami.
Jedním takovým tunýlkem jsme prošli z jednoho lomu do druhého, kde jsme se z tabulky dozvěděli že se jedná o světově významnou geologickou lokalitu. Druhá chodba vypadala, že je slepá, ale na konci byl úzký otvor, kudy se dalo protáhnout, a tím jsme se dostali do dalšího lomu, což bylo docela dobrodružné. Rostly zde už vysoké stromy a v pozadí se rýsovala další chodba. Odvážně jsme vstoupili, ale po chvíli průzkum ukázal že nikam nevede a že je nejspíš zasypaná. Vrátili jsme se tedy zpátky až na cestu, a pokračovali dál. Po starých úvozových cestách jsme vystoupali až na samotný okraj Řeporyj a zároveň Prahy, odkud byl i pěkný výhled na naše sídliště a okolí.
Přešli jsme přes most a pokračovali po asfaltce na Zmrzlík, kde jsme si dali svačinu v autobusové zastávce. Pokračovali jsme kolem koní do jakéhosi bývalého sadu a po stráni dolů. Tam jsem uklouzl a zahučel do křoví tak, že jsem ostatním na chvíli úplně zmizel z dohledu. Přes mostek jsme překročili potůček a stoupali nahoru do stráně. Cesta se pořád zmenšovala a ztrácela, až jsme museli jít přes louku naslepo. Bylo ale stále hezky a po chvíli jsme opět sledovali výhledy do okolních kopečků. Směr jsme drželi správně, a tak jsme po chvíli trefili červenou značku, po které jsme došli na rozhraní Radotínského údolí a Českého krasu. I když jsme byli ještě na kraji hlavního města, výhledy na skály, lomy a přírodu byly moc pěkné.
Ještě jsme si udělali posezení na kraji kavylové stepi, a potom jsme sešli pomalu do údolí, odkud nám po chvíli jel autobus. Došli jsme ještě do klubovny, kde jsme si zahráli několik deskových her, a pak se vydali domů. I přesto, že jsme toho moc neušli, jsme navštívili pěkná a zajímavá místa.
--Sirka

úterý 6. ledna 2015

Vodník (15.4.1977 - 6.1.2015)

V úterý 6. ledna 2015 odešel ze světa skaut, táta a skvělý kamarád Petr Korecký - Vodník. V duších nám navždy zůstane vzpomínka na tohoto skvělého člověka. Upřímnou soustrast pozůstalým!

sobota 6. prosince 2014

Výprava Táborsko (E-kronika)

Kromě toho, že tahle výprava začínala už v 8:20, oproti normálním výpravám od 16:00 strašně brzo, byla hrozná zima. Celý den. Všude, kam se podíváte - zima. Naštěstí jsem na to byl celkem dobře připravený, někteří však ne. Když jsme se přesunuli autobusem z Florence do Tábora, pobavil nás hned na začátku Velbloud, který se vykoupal v naprosto ledové vodě rybníku Jordán. Když skončila tato podívaná a užili jsme si krásný výhled na Tábor, vydali jsme se trochu do přírody. Při procházce hezkým parkem jsme narazili na Housův mlýn, táborský skanzen husitství. Následovala cesta do kopce, kterou ale, aspoň mně, vynahradila krásná cesta dlouhou alejí, dokonce za příhodného znění zvonů. Pak jsme kolem hřbitova došli na silnici, díky které jsme klesli o dobrých pár metrů nad mořem, až ke geologické expozice Pod Klokoty.
Ta obsahovala různé druhy hornin s popiskami, takže jsme se o nich mohli dozvědět něco víc. Taky tam byla zřejmě nedávno postavená sekce s hezkým moderním altánkem na odpočinek. Když jsme se tu dostatečně vyblbnuli, případně zahřáli běháním, vrátili jsme se podél Lužnice zpět do města. Tam jsme si užili další pěkný výhled na město a řeku, načež jsme se vydali na náměstí, které jsme museli najít sami.
Když jsme tam došli, vydali jsme se do strašidelného podzemí. Absolutně jsem netušil, že to bude tak skvělé, jako to doopravdy bylo.
Potom jsme se rozdělili na dvě skupiny, přičemž jedna šla na Festival čokolády a druhá do restaurace. Nicméně Festival čokolády nenaplnil naše očekávání, takže jsme se zase vrátili a šli se všichni občerstvit do restaurace. Díky našemu systému objednávání si nás, myslím, opravdu zamilovali... Po malém (u někoho velkém) jídle jsme vyrazili na poslední procházku městem, která končila na nádraží. Tam jsme čekali o 15 minut déle kvůli zpoždění, ale tehdy byly vlaky ještě naštěstí v pořádku. Ve vlaku jsme ještě vyplnili Sirkovu zpětnou vazbu, a to bylo vše.
--Pálkař