Pátek 31.5.2013
Na sraz v metru opět Strejda dorazil pozdě. Respektive, v tomhle případě nedorazil na sraz vůbec, příliš se zpozdil, a tak dorazil až na Hlavní nádraží. Po chvilce čekání nastupujeme do vlaku, kterým jedeme asi hodinu. Následuje asi 6 kilometrová trasa do cílové vesnice - Mělnické Vtelno. Když jsme konečně dorazili, Kmínek se Strejdou nás vyhnali na vojenský nástup, řekli nám informace o hře a rozdali začáteční peníze.
Porozhlédli jsme se po chatě, najedli (byl skvělý buřtguláš) a šli si zahrát nějaký sport ven. Jelikož potom už byla tma, rozhodli jsme se, že se koukneme na nějaký film. Když skončil, přišla na řadu Kmínkova a Strejdova hra. Rozdělení bylo klasicky na dvě skupiny. Chodili jsme po okolí a plnili různé úkoly v roli partyzánů. Chytali zvěda, schovávali se do křoví před Němci a vyhazovali do povětří rybník. V téhle hře dopadly obě skupiny úplně stejně, na první pokus se ani jedna neschovala dobře.
1. den
V pátek odpoledne jsme se sešli na Lužinách a za krásného počasí jsme vyrazili na autobus. Ačkoliv jsme měli značný předstih, naše nervy trochu pocvičil Krox, který dorazil necelou minutu před odjezdem, nicméně nakonec jsme se sešli všichni, pohodlně se usadili a vyrazili směr Šumava. Cestou jsme byli svědky mnoha střídání počasí, chvíli svítilo ostré sluníčko, chvíli byly mraky, občas do toho zasněžilo, ale když jsme přijeli do Sušice, tak bylo zataženo a pak se už rovnou začalo stmívat. Ani teploty už nebyly tak příjemné, tak jsme se zahřáli krátkou procházkou na nedaleké sušické náměstí a čekali na místní autobus, který jsme následně zaplnili až do posledního místa. Když jsme vystoupili v šumavském podhůří, byla už tma jako v pytli a všude kolem sníh, který jsme v Praze už tou dobou neměli. Protože jsme nic nenechali náhodě a vše bylo dobře domluvené, po pár minutách se zjevil Koumák, který cestou z Prahy naložil první nedočkavce a o další chvíli později přijela dvě auta správy národního parku, která odvezla všechny skauty, a pro zbývající starší přijelo jedno z nich ještě jednou. Tak jsme se octli všichni na samotě za Srním a počli jsme se ubytovávat. Horská chata Rokyta překypovala luxusem a všichni se předháněli, ve kterém pokoji s koupelnou a sprchou budou bydlet. Poté jsme se navečeřeli (zde se opět dostal do popředí Krox se svými řízky se salátem), zkoukli film a připravili se k spánku.
2. den
Vstali jsme do slunečného dne, nasytili se vločkovou kaší, a vyrazili na krátký okruh po okolí. Sluníčko na modré obloze svítilo a odráželo se od sněhu, kterého bylo všude kolem požehnaně. Šli jsme podél vchynicko-tetovského plavebního kanálu, kde se dřív plavilo dřevo, a s krátkou odbočkou k ruinám Hauswaldské kaple, kde jsme našli cache, jsme za chvíli dorazili do Srní.
Prohlédli jsme si kostel obložený dřevem a pokračovali jsme za obec, kde na nás čekali místní myslivci, kteří nás zavedli do obory, kde je zřízena pozorovatelna volně žijící zvěře, což je dřevěná stavba, kde se sedí jako v kině a přes prosklenou stěnu je vidět přímo na paseku. Zrovna probíhalo krmení, a tak se na místo scházely houfy jelenů. Pozorovali jsme je i skrz dalekohled, občas došlo i k potyčce parohy, což bylo taky zajímavé.
