Výprava Táborsko (E-kronika)

Kromě toho, že tahle výprava začínala už v 8:20, oproti normálním výpravám od 16:00 strašně brzo, byla hrozná zima. Celý den. Všude, kam se podíváte - zima. Naštěstí jsem na to byl celkem dobře připravený, někteří však ne. Když jsme se přesunuli autobusem z Florence do Tábora, pobavil nás hned na začátku Velbloud, který se vykoupal v naprosto ledové vodě rybníku Jordán. Když skončila tato podívaná a užili jsme si krásný výhled na Tábor, vydali jsme se trochu do přírody. Při procházce hezkým parkem jsme narazili na Housův mlýn, táborský skanzen husitství. Následovala cesta do kopce, kterou ale, aspoň mně, vynahradila krásná cesta dlouhou alejí, dokonce za příhodného znění zvonů. Pak jsme kolem hřbitova došli na silnici, díky které jsme klesli o dobrých pár metrů nad mořem, až ke geologické expozice Pod Klokoty.

Ta obsahovala různé druhy hornin s popiskami, takže jsme se o nich mohli dozvědět něco víc. Taky tam byla zřejmě nedávno postavená sekce s hezkým moderním altánkem na odpočinek. Když jsme se tu dostatečně vyblbnuli, případně zahřáli běháním, vrátili jsme se podél Lužnice zpět do města. Tam jsme si užili další pěkný výhled na město a řeku, načež jsme se vydali na náměstí, které jsme museli najít sami.

Když jsme tam došli, vydali jsme se do strašidelného podzemí. Absolutně jsem netušil, že to bude tak skvělé, jako to doopravdy bylo.

Potom jsme se rozdělili na dvě skupiny, přičemž jedna šla na Festival čokolády a druhá do restaurace. Nicméně Festival čokolády nenaplnil naše očekávání, takže jsme se zase vrátili a šli se všichni občerstvit do restaurace. Díky našemu systému objednávání si nás, myslím, opravdu zamilovali... Po malém (u někoho velkém) jídle jsme vyrazili na poslední procházku městem, která končila na nádraží. Tam jsme čekali o 15 minut déle kvůli zpoždění, ale tehdy byly vlaky ještě naštěstí v pořádku. Ve vlaku jsme ještě vyplnili Sirkovu zpětnou vazbu, a to bylo vše.
--Pálkař

Fotky z výpravy - Rajče.net

Drogy v Central Parku (E-kronika)

Zápis z okresní hry Grand Chase
Po srazu u metra na Lužinách jsme se odebrali do prostranství starý polorozpadlý kuželkárny. Perfektní zátiší pro akcičku jako je tahle. Všichni zavšivení drogoví poslíčci radši hned odprejskli do nějakýho svýho hnusnýho doupěte. Parta nablejskanejch sekuriťáků se suprovou minulostí se ještě dohodli na svojí chytrý strategii, probrali si mučící metody, a když jsme si vysvětlili, že členům protějšího týmu můžeme lámat a ničit jen pro nás nepotřebné části těla, všichni se vydali svou cestou.

Celá tahle věc se odehrávala v nějakým pochybným parku plným smažek a bezďáků. Já a moje parťačka jsme měli severozápad, tam jich naštěstí tolik nebylo. Nehci se nějak vychloubat, ale lituju všech, které jsme potkali, pěkně jsme jim naložili. Když už nechybělo málo k vychození nový pěšiny, rozhodli jsme se vyrazit někam jinam. Prošli jsme celej park a pak se vrátili zpátky do naší oblasti. Jak jsme tam došli, už se to tam hemžilo smažkama, tak jsme je sejmuli a zkonfiskovali cennej matroš. Tím samozřejmě myslím důkladně zabavili materiál, co nám je pak pomohl všechny dostat na kolena. Měli u sebe nějaký CDčko, tam jsme ho strčili do tý mašiny, co jsme měli v našem dočasným úkrytu. Nakonec z toho krámu vypadla půlka trasy jednoho ze čtyř dealerů, kterým všechny ty smažky z vděčnosti líbaj ruce.

Tak jsme na tu trasu nasadili jeden tým, kterej jí měl sledovat jako ostříž a všemu zabránit. Jinej tým se zas přilepil na nějaký ty poslíčky a pokaždý je hezky obral o všechno cenný. Museli se před svýma kámošema pěkně ztrapnit, nechat se takhle sledovat. Když už jsme měli skoro všechny zpracovaný a celá tahle věc se blížila ke konci, rozhodli jsme se zatlačit do kouta jednoho dealera v autě. Když jsme to auto obklíčili s dalšíma dvěma týmama, dali jsme jim trochu času na rozumný uvažování, čehož ale asi nebyli schopní. Tak jsme na ně vytáhli bouchačky, oni zpanikařili a ujeli, přitom nabrali jednoho mýho kámoše, naštěstí ale z blízkosti, takže byl celkem v pohodě, až na mírnej otřes jeho ega. Každopádně jsem se na ně naštval, tak jsem je oběhl z druhý strany. Jak jsem je zmerčil na silnici za rohem, rozeběhl jsem se na max a vyplatilo se to. Po chvíli jsem se uklidil trochu stranou a sledoval partičku opravdovejch amatérů. Vydal jsem se normálně hned za nima, a i když se otáčeli, nevšimli si mě. Dodneška jsem to nepochopil. Nicméně, měli fakt skvělej plán, bohužel si ale asi špatně vyložili význam spojení "Krej mi záda!" Tak jsem zezadu čapnul tu důležitou, co měla zásilku, a když si toho její parťák všimnul, rovnou se vzdal. Ti dva se snažili odevzdat poslední zásilku tomu dealerovi v autě.

Po konci jsme se s těma smažkama dostali zpátky do tý kuželkárny, kde jsme celou situaci pořádně shrnuli a zhodnotili. No a jak bylo hned jasný, hříchům v tomhle parku jsme samozřejmě zabránili. Když jsme si rozdělili výplatu, okamžitě jsme odtamtud vypadli. No, tak tomu říkám pořádný hlášení.
--Pálkař

Fotky od Rychlíka z Mawadani - Rajče.net

Kronika od Pavouka z Mawadani - Mawadani.com

Dvoudenka Podblanicko (E-kronika)

Pátek 31. října
Srazili jsme se v poměrně běžném dni na Lužinách. Po cestě jsme několikrát přestupovali, včetně jedné zastávky, kterou strážili obří trollové vybírající mýtné. Když jsme se kolem nich bohudíky v pořádku prodrali, nasedli jsme na poslední autobus dělící nás od cíle. Teda samozřejmě ještě spolu s tou silnicí, po které jsme museli jít. Když jsme se dostali do chaty, všichni si sundali boty a přezuli se, načež se všichni rychle zabydleli. Možná to trochu způsobilo i roztopení kamen, nebo spíš to výsledné teplo. Po konci účinků prvního dojmu jsme si všichni zahráli pár kol hry s kombinováním slov a také kvarteto.

A jelikož měli všichni hlad, začala se dělat polévka, která byla hotova těsně po Koumákově příjezdu v autě plném jídla. Takže se všichni decentně občerstvili, k čemuž byl puštěn japonský komiksový seriál Hellsing. Po jeho zhlédnutí jsme už šli jen spát.
--Pálkař

Sobota 1. listopadu
Když jsme ráno vstali konala se snídaně. Nic extra - obyčejné vločky s cukrem a kakaem. Vstali jsme docela pozdě, takže jsme měli naspěch. Výprava nebyla ani tak dlouhá, jako zábavná a zajímavá.

Nejprve jsme se vydali na židovský hřbitov, u kterého jsme viděli rybník, ve kterém je údajně potopený tank. Z židovského hřbitova jsme se pomalu, ale jistě vydali na Malý Blaník, kde jsme si zahráli hru. Hra spočívala v tom, že jsme byli rozděleni na dva týmy, jeden pevnost dobýval a druhý ji bránil.

Když jsme hru dohráli, vydali jsme se na Velký Blaník. Tenhle kopec byl poněkud větší, ale i přesto jsme si to užili. Z Velkého Blaníku jsme se, už za tmy, vypravili zpátky na chatu, kde jsme si užili slíbený kebab. Poté už byla pouze noční bojovka - strašidelná procházka lesem.
--Dusík

Neděle 2. listopadu
Probuzení za doprovodu dobré hudby je vždy dobrý start. Aspoň dle mě. V neděli však bohužel následuje balení a konec výpravy.

Takže jsme se nasnídali a začali pořádně uklízet celou chatu, přičemž se také začal připravovat skvělý oběd - Peřinova čína. Zároveň bylo ale také potřeba připravit občerstvovací balíčky na cestu k autobusu a do Prahy. Naštěstí to ale netrvalo dlouho, takže jsme mohli vyrazit na poslední místní hru, která se týkala hledání ukrytého pokladu. Dostali jsme mapu vesnice a nejbližšího okolí a vydali se vstříc tajemství. Nejprve jsme našli 4 indície, které byly schovány na místě zakresleném do mapy. Potom jsme se drželi instrukcí na nich, načež jsme došli ke kravínu, za kterým byla velká louka. Tam se ostatní chvíli domlouvali kudy půjdeme, ale nerozhodli se dobře, takže jsme si řekli o menší nápovědu, díky které jsme už poklad našli. S kořistí jsme se vrátili do chaty na již zmíněný vynikající oběd. Po skvělém jídle jsme si všichni kompletně zabalili a douklidili jsme chatu. Skupina starších tam ještě zůstala, aby umyli nádobí, zatímco my jsme už vyrazili, abychom měli na cestu víc času. Cestou ještě Cibul sebral nějaká dobrá jablka, která nám potom rozdal. Když jsme tam dorazili, zbývalo jen pár minut a už to vypadalo, že ten autobus nestihnou. Ale nakonec přišli včas, navíc měl autobus zpoždění. Tak jsme nastoupili a jeli až na trollí zastávku, ale tentokrát na ně bylo ještě moc brzo. Tak jsme nasedli do vlaku a vyrazili vstříc Praze. Cestou jsme si ještě samozřejmě vyplnili Sirkovu zpětnou vazbu a pak už jen čekali.
--Pálkař

Fotky z výpravy - Rajče.net