Pátek 31. října
Srazili jsme se v poměrně běžném dni na Lužinách. Po cestě jsme několikrát přestupovali, včetně jedné zastávky, kterou strážili obří trollové vybírající mýtné. Když jsme se kolem nich bohudíky v pořádku prodrali, nasedli jsme na poslední autobus dělící nás od cíle. Teda samozřejmě ještě spolu s tou silnicí, po které jsme museli jít. Když jsme se dostali do chaty, všichni si sundali boty a přezuli se, načež se všichni rychle zabydleli. Možná to trochu způsobilo i roztopení kamen, nebo spíš to výsledné teplo. Po konci účinků prvního dojmu jsme si všichni zahráli pár kol hry s kombinováním slov a také kvarteto.
A jelikož měli všichni hlad, začala se dělat polévka, která byla hotova těsně po Koumákově příjezdu v autě plném jídla. Takže se všichni decentně občerstvili, k čemuž byl puštěn japonský komiksový seriál Hellsing. Po jeho zhlédnutí jsme už šli jen spát.
--Pálkař
Sobota 1. listopadu
Když jsme ráno vstali konala se snídaně. Nic extra - obyčejné vločky s cukrem a kakaem. Vstali jsme docela pozdě, takže jsme měli naspěch. Výprava nebyla ani tak dlouhá, jako zábavná a zajímavá.
Nejprve jsme se vydali na židovský hřbitov, u kterého jsme viděli rybník, ve kterém je údajně potopený tank. Z židovského hřbitova jsme se pomalu, ale jistě vydali na Malý Blaník, kde jsme si zahráli hru. Hra spočívala v tom, že jsme byli rozděleni na dva týmy, jeden pevnost dobýval a druhý ji bránil.
Když jsme hru dohráli, vydali jsme se na Velký Blaník. Tenhle kopec byl poněkud větší, ale i přesto jsme si to užili. Z Velkého Blaníku jsme se, už za tmy, vypravili zpátky na chatu, kde jsme si užili slíbený kebab. Poté už byla pouze noční bojovka - strašidelná procházka lesem.
--Dusík
Neděle 2. listopadu
Probuzení za doprovodu dobré hudby je vždy dobrý start. Aspoň dle mě. V neděli však bohužel následuje balení a konec výpravy.
Takže jsme se nasnídali a začali pořádně uklízet celou chatu, přičemž se také začal připravovat skvělý oběd - Peřinova čína. Zároveň bylo ale také potřeba připravit občerstvovací balíčky na cestu k autobusu a do Prahy. Naštěstí to ale netrvalo dlouho, takže jsme mohli vyrazit na poslední místní hru, která se týkala hledání ukrytého pokladu. Dostali jsme mapu vesnice a nejbližšího okolí a vydali se vstříc tajemství. Nejprve jsme našli 4 indície, které byly schovány na místě zakresleném do mapy. Potom jsme se drželi instrukcí na nich, načež jsme došli ke kravínu, za kterým byla velká louka. Tam se ostatní chvíli domlouvali kudy půjdeme, ale nerozhodli se dobře, takže jsme si řekli o menší nápovědu, díky které jsme už poklad našli. S kořistí jsme se vrátili do chaty na již zmíněný vynikající oběd. Po skvělém jídle jsme si všichni kompletně zabalili a douklidili jsme chatu. Skupina starších tam ještě zůstala, aby umyli nádobí, zatímco my jsme už vyrazili, abychom měli na cestu víc času. Cestou ještě Cibul sebral nějaká dobrá jablka, která nám potom rozdal. Když jsme tam dorazili, zbývalo jen pár minut a už to vypadalo, že ten autobus nestihnou. Ale nakonec přišli včas, navíc měl autobus zpoždění. Tak jsme nastoupili a jeli až na trollí zastávku, ale tentokrát na ně bylo ještě moc brzo. Tak jsme nasedli do vlaku a vyrazili vstříc Praze. Cestou jsme si ještě samozřejmě vyplnili Sirkovu zpětnou vazbu a pak už jen čekali.
--Pálkař
Žádné komentáře:
Okomentovat