neděle 16. listopadu 2014

Dvoudenka Krušné hory (E-kronika)

Pátek 3. října
Mrazivé počasí, lehké mrholení a sníh dohromady. Tak vypadal náš páteční sraz. Ne, ve skutečnosti bylo celkem hezky, až na jemný vánek. Po tříhodinové cestě jsme vylezli z autobusu a dohrabali se skrz rozkopaný Jáchymov a kolem nádherného skicentra na strašidelný kopeček na kraji města, kde stálo stavení, ve kterém jsme měli následující dva dny přebývat.
Když přišel správce, proběhla svižná prohlídka domku a předávka klíčů, po které jsme se vyhrabali o dalších pár metrů nad mořem výš. Tam jsme vyndali zasmrádlé nohy z bot, přezuli se a zajistili si ubytování, což tentokrát obsahovalo i matrace. Ty jsme rozprostřeli po místnosti, načež následovalo zajímavé zjištění, že mají všichni najednou více energie. Přesto jsme zbytek dne zasvětili pouze pár věcem.
Jednou z nich byla scéna o podepsání Mnichovské dohody všemi tehdejšími zástupci velkých mocností, před kterou jsme dostali obálky, pomocí kterých jsme se poté v naprosté tichosti rozřadili dle malé nápovědy do herních skupin, a pak jsme se odebrali na základní vojenský výcvik. Ve tmě, samozřejmě. Potom jsme už jen byli vevnitř a hráli deskové hry až do doby, kdy nastal čas jít spát.

Sobota 4. října
Mrazivé ráno, ale naštěstí ne probuzení. Teď už doopravdy. Vstali jsme, dali si snídani a zabalili si všechno, co bychom mohli potřebovat. Vydali jsme se na výpravu a už po pár metrech jsme se zastavili, abychom mohli najít micro cache, schovanou v okolí tamějšího evangelického kostela. Hledali jsme všude, ve všech možných sloupcích, pod všemi kameny, a když už jsme chtěli odejít, někdo zvolal „Není to tohle?“. Tak jsme se zapsali a šli dál. V zatáčce jsme minuli 1. štolu – Důl Svornost. Krátkou zastávku na vyfocení jsme si udělali u Šlikova Hrádku, nejmladšího hradu v ČR.
Po nějaké době jsme se zastavili u Mohyly Eliáš, postavenou na počest skautům vězněným za doby komunistů v pracovních táborech. Na tomto místě jsme se duševně i fyzicky posílili a vyrazili dál. Po dlouhé době jsme došli k rozcestníku Pod Špičákem, kde jsme byli tak blízko hranic, že jsme obdrželi SMS obsahující přivítání z Německa.
Následovala cesta Božídarskými rašelinami, prošli jsme kus od vrcholu Božídarského Špičáku, pak jsme šli chvíli po svých stopách a nakonec jsme se malou zkratkou a přes Šlikův Hrádek vrátili zpět do Jáchymova. Tam jsme složili své batohy, najedli se a večer jsme ještě na chvíli vyrazili ven. A to konkrétně kus od našeho dočasného bydliště na závěrečnou večerní hru. Ta sestávala z několika úkolů. Přetahování, porozumění navigačním symbolům, skládání obrázků židovských budov, vymýšlení proslovu ku příležitosti uctění památky T. G. Masaryka, pacifikace konvoje a sestavení sochy T. G. M. na koni. Potom následoval už jen večerní film a spánek.

Neděle 5. října
Jako vždy uspěchané ráno. Vstát, zabalit si a až potom snídaně. A nakonec úklid. Tak vypadalo nedělní ráno i tentokrát. Po vykonání těchto činností jsme se vydali přes rušný ranní Jáchymov na tamější autobusovou zastávku a vydali se do Karlových Varů. Od zastávky jsme přes podzemní garáž, kam si pár menších členů do auta uschovali batohy, přešli k vyhlášeným pramenům, který jsme jeden po druhém ochutnávali.
Během toho, jsme pořád od Zippáka poslouchali vyprávění „o jednom fakt dobrým prameni“, který je pojmenován „Hadí“. Takže přes přeplněné ulice a kolem teplé karlovarské kolonády, jsme se dostali až do haly, ve které byla obrovská krásná fontána – hlavní zřídlo, které je největší a zároveň nejteplejší v ČR.
Po chvilce zírání jsme se odebrali ven, kousek poodešli a ocitli se na malém plácku u lesa, do kterého tam vedla cesta. Zde jsme si zjistili, kde se nachází ten vzácný a úžasný Hadí pramen a vydali se k němu. Byli jsme tam během chvilky, odložili jsme si tam batohy na lavičky, jedna parta se vydala zpět do garáží pro batohy a my mezitím ochutnali TEN pramen. No, co si budeme povídat, byl to prostě jen pramen.
Tak jsme se tedy na lavičkách najedli, doplnili síly, abychom mohli vyrazit zpět k autobusu. Ale aspoň jinou cestou. Na zastávce už jsme jen chvíli čekali, naházeli batohy dolů do autobusu a pak nastoupili. Cestou zpět jsme všichni vyplnili „Sirkovu zpětnou vazbu“ a pak už snad jen přemýšleli nad nádhernou výpravou a o Karlových Varech.
--Pálkař

Žádné komentáře: