Výprava Kozí hřbety (E-kronika)

Na sobotní jednodenní výpravu se nás bohužel moc nesešlo. I tak jsme ale vyrazili a po nějaké době cestování po Praze jsme vystoupili na okraji zahrádkářské kolonie Pučálka. Mrkli jsme se na mapu a vyrazili po zelené značce. Přes kousek lesu a menší pole jsme se dostali do lehce obydlené oblasti. Chvíli podél domků, na kopeček k sanatoriu, o kus dál stál vodojem s ostnatým plotem, na jehož návrší stálo něco, co z dálky silně připomínalo knihovnu. Pravděpodobně to však knihovna bohužel nebyla, ale nevadí. No a už jsme byli trochu víc v přírodě. Sice jsme ještě po krásné planině museli absolvovat cestu přes velkou silnici, nicméně potom už to bylo lepší. Přes trochu rozbahněné a již větší pole jsme došli do malého údolíčka, odkud se nám nabídl výhled na přírodní pískovcový útvar nazvaný Housle, nejspíš díky jeho tvaru. Jedná se o dvacetimetrovou rokli postupně čím dál více zarůstající stromy, právě díky pískovci.

Ilustrační obrázek (zdroj: Wikimedia)

Dále jsme pokračovali horem okolo ní, skrz poměrně hluboký zákop (zhruba 180 cm). Po nějaké době jsme se objevili zase na hranicích s Prahou, u fontánky, kde jsme se také občerstvili. Kousek od ní se už nacházel jeden z našich cílů - Lysolajský pramen. Hned za ním byl i druhý, totiž už zmíněné Housle. Nejdřív jsme se ale zastavili na hezké travnaté ploše, která byla ideální na hru s Nerfkami. Pak už jsme opravdu vešli na naučnou stezku a začali procházet hlubokou roklí.

Ilustrační obrázek (Zdroj: Tyden)

Na konci jsme zjistili, proč se asi jmenuje Housle. Po cestě zpět začaly padat jakési vločky, ale jen trochu. Vyšli jsme kopec zpět nahoru a začali se vracet po stejné cestě jako jsme přišli. Stačila chvíle a začalo slušně foukat a padat sníh.

Ilustrační obrázek (Zdroj: Wmap)

Velká prázdná planina najednou nebyla tak hezká a příjemná. Zatočili jsme doprava a potkali nějakou cizí družinku, která se asi také rozhodla vydat se na výlet. Minuli jsme je a zamířili do Horoměřic. Jelikož nám počasí moc nepřálo a už nás bolely nohy, rozhodli jsme se vrátit se dříve. Přebytečný čas z výpravy jsme strávili v klubovně hraním nových deskových her.

--Pálkař

Fotky z výpravy - Rajče.net

Dvoudenka Dvůr Králové (e-kronika)

Pátek 9. října
Když jsem dorazil na sraz, většina už nás tam byla, a tak jsme během pěti minut mohli konečně vyrazit. Po vyčerpávající cestě vlakem (bravo, České dráhy, zase jsme si postáli), jsme vystoupili na naší vlakové stanici ve Dvoře Králové. Cesta od nádraží byla již ponurá a temná, nechyběl nám cestou dokonce ani strašidelný dům, který se nacházel kousek od nádraží, téměř na kraji města. Ale zase se nám rozjasnilo, když jsme dorazili do tamější skautské základny, která byla tak trochu vila. No, což o to, bydlelo se nám hezky.

Po instruktážní procházce po domě jsme se trochu usadili, nastěhovali si do pokojů matrace, mezitím dorazil Koumák se zásobami jídla a věcmi, tudíž jsme se mohli podívat na tolika lidmi vytoužený film, po kterém jsme si šli umýt zuby a uložit se ke spánku. Snad bude příjemný tak, jako to bylo příjemné doposud.

Sobota 10. října
A skutečně, spalo se nám snad všem dobře, dokonce možná tak moc, že když jsme vstali, ostatní děti byly prý už hodinu vzhůru, čehož jsme si vůbec nevšimli. Vrhli jsme se tedy na přípravu snídaně a když už jsme byli opravdu vzhůru, vrhli jsme se i na snídani samotnou. Cereálie pravděpodobně všechny nasytily, a proto jsme se mohli zabalit a vydat se do místní ZOO.

Její součástí byla i Safari, která byla nakonec a naštěstí veřejnosti stále přístupná, byť jen část z ní.

Nacházeli se tam například lvi, kteří se procházeli hned za asi centimetrovým sklem, po chvíli dokonce začali řvát.

Také jsme tam potkali úžasné surikaty, všechny se tvářily stejně jako na všech těch obrázcích, jen postavené na zadních se zdviženými packami. V první části ZOO jsme viděli například gorily, různé ptactvo, hyeny, slony, fenka nebo krokodýla, jak takového, kteří bývají obrovští v řekách, tak i malinkého, kterému byly z pohledu ze shora vidět jenom oči.

Také jsme se vyfotili na Viktoriiných vodopádech vzdálených přibližně 12.000 kilometrů. Za mě můžu tedy prohlásit, že až na občasnou zimu to tam bylo super a stálo za to se tam zdržet.

Nicméně poté jsme se tedy odebrali zpět na základnu, kde jsme poobědvali skvělou polévku a čínu, načež jsme chvilku počkali a vyrazili na nádraží, odkud jsme se přepravili malým motoráčkem na vlakovou stanici Žiřeč. Odtamtud jsme šli směr Kuks, po naučné stezce, přes Braunův betlém a Křížovou cestu 21. století až do Kuksu.

Tam jsme měli příležitost obdivovat barokní sloh magnificentního bývalého lázeňského zařízení a špitálu ze 17. a 18. století, nebo poměrně rozsáhlou zahradu s krásnými fontánkami nebo skla náhodně rozmístěná po okolí.

Na tomtéž místě se nachází také 12 soch ctností a 12 soch neřestí, kromě nich jsou v areálu i další sochy, taktéž od Matyáše Brauna. Když jsme se pokochali samotnými lázněmi, šli jsme se vyfotit na schody a pak jsme kvapným krokem vyrazili na vlakové nádraží Kuks. Po cestě na základnu jsme se pustili do příprav polévky, to už byla venku tma. Večer po vydařeném sobotním dnu jsme zasvětili hraní deskových her, po kterých už jsme šli jen spát.

Neděle 11. října
Nedělní budíčky bývají nejtěžší, ráno se musí hned balit, snídat, uklízet.. Balení byla vesměs rychlá aktivita, po snídani jsme se odebrali na závěrečnou venkovní hru po městě, kde jsme sbírali jednotlivé části Rukopisu královédvorského, který je s tímto místem spjat právě místem údajného nalezení, odsud také jeho jméno. Když jsme nabyli všech částí, doplnili chybějící slova, rozhodli, která část je falešná a došli na náměstí, pokusili jsme se zatknout jak Václava Hanku tak Josefa Lindu, údajné padělatele, kteří nám bohužel utekli. Vrátili jsme se proto na základnu, kde nás čekala naše poslední výletní polévka, po jejím zkonzumování jsme začali rychle uklízet, připravovat svačinu a připravovat i sebe sama na brzký odchod. Na ten došla řada, když bylo všechno krásně čisté a v původním stavu a my byli připraveni dát vile sbohem. Vyrazili jsme na vlakové nádraží, zakoupili lístky a vystoupili ještě na krátkou přestávku na pevnost v Josefově.

Tam se odehrála také finální bitva Hanky, Lindy a grafika Josefa Horčičky, kterou padělatelé nakonec vyhráli.

Vrátili jsme se zpět na vlak a po nějaké době jízdy jsme si dokonce i sedli. Překážet v uličce přece jen není to pravé ořechové. Následovalo vyplňování zpětné vazby, příjemná cesta vlakem a pak už jen večerní příjezd do Prahy.
--Pálkař

Fotky z výpravy - Rajče.net

Tábor 2015 - Divokej západ (e-kronika)

1. den
První táborový den začal, jak jinak, než prací. Dopoledne jsme dostavěli stany, vztyčili stožár, natáhli vodu a hned po poledni začala přijíždět první auta s účastníky.

Poté, co se shromáždili skoro všichni skauti a vlčata, byl uspořádán první společný nástup, kde se rozdělila zbývající práce, a do toho se všichni postupně zabydlovali do stanů. Následovala zajímavá seznamovací hra.

Kvečeru ještě proběhlo Buffyho seznámení se sekyrami a pilami, kde se hlavně nováčci dozvěděli, jak s nimi zacházet, a tak hned připravili zahajovací táborák. Po večeři byl u slavnostního ohně za přítomnosti Brácy a Lejdy tábor oficiálně zahájen. Rozdělili jsme se do skupin na celotáborovou hru, zazpívali pár písniček a šli spát.
--Sirka

2. den
Ráno jsem vstal už v 8.30, měl jsem totiž službu. Naše skupina obsahovala mě, Kovboje, Kubu, Kristiána a Bráchu a jmenovali jsme se Slamák Colt. Ten den byla ke snídani bábovka. Najedli jsme se a jeli jsme s kárkou pro nádobí. Poté jsem jel ještě pro vodu do statku. Před obědem se postavila zvonička a po výtečném obědě tvořeném uzeným s knedlíky a po poledním klidu jsme se šli koupat do Číhaně, kde jsme potkali Peřinu, který se tam vyhříval na sluníčku a čekal na nás po svém příjezdu z Prahy.

Po odchodu z koupaliště jsme se odebrali do obchodu nakoupit nějaké dobroty a vyrazili zpět. Když jsme dorazili z Číhaně zpět do tábora, čekal na nás v kuchyni úkol udělat pudink pro ostatní i pro sebe. Měli jsme k dispozici pouze návod na obalu, přesto se pudink docela povedl.

Ostatní hráli fotbal a mezitím byla večeře hotova. Po večeři šli pomalu všichni spát a pro vybrané přihlášené a vyvolené byla připravena tzv. zkouška mrtvého muže. Neúčastnil jsem se, ale i vybraní skauti měli zákaz o jejím průběhu mluvit, takže den byl uzavřen trochu tajemně.
--Profesor

3. den
Ráno jsme vstali už v půl osmé, byla rozcvička a služba mezitím vařila ke snídani ovesné vločky, které se pak podávaly s kakaem, cukrem, kompotem, kokosem a rozinkami. Po snídani jsme si sbalili věci na jednodenní výpravu a šli do Číhaně, kde jsme si zkrátili čekání na autobus nákupem v obchůdku. Jeli jsme autobusem do Sušice, kde jsme přestoupili na autobus, kterým jsme dojeli až na Modravu. Vyrazili jsme směrem na Tříjezerní slať a poté krásnou přírodou pokračovali na Javoří pilu, kde na nás čekal Koumák, který sem došel pěšky přímo z Modravy, a prozradil nám, že v pravěku se tady nacházelo nejvyšší obydlené místo na našem území.

Nejmenší vlčata se oddělila a vrátila se s Koumákem zpět na Modravu a my ostatní jsme šli na Poledník, kde je zajímavá stavba, která dříve sloužila vojákům. Po náročném stoupání jsme se zde občerstvili, odpočinuli si a vyrazili vesele z kopce směrem dolů. V jednom ze svahů jsme navštívili Prášilské jezero, které bylo úchvatné. Tam jsme si oddychli, ale některé z nás včetně mě už bolely chodidla.

Čekala nás ještě zhruba čtyřkilometrová cesta sice pořád z kopce, ale zato kamenitým terénem. Za necelou hodinku jsme došli do Prášil a ve zbývající čtvrthodince do příjezdu autobusu jsme navštívili místní cukrárnu. Cestou zpět už jsme jen odpočívali. Dojeli jsme do Sušice a poté jsme jeli vlakem do Kolince, odkud nás Koumák odvozil autem do Číhaně, odkud jsme došli do tábora. V táboře se mezitím nic výrazného nestalo, k večeři jsme měli leviňáky a všichni byli spokojení a spali tvrdým spánkem až do dalšího dne.
--Dýňák

4. den
Tento den pro mě začínal v 8:15, jelikož jsem byl služba. Poté, co jsem vzbudil zbytek své skupiny, jsme se pustili do přípravy snídaně v podobě švédských stolů. Jako obvykle byla ranní rozcvička. Po snídani se vše uklidilo a bylo na řadě křtění stanů.

Objevovala se i celkem zajímavá jména. Například Tajemná Antarie, Hebká chajda, Podivný srub, Kouzelný stan, ale třeba i Opičí Strýc, Smradlavá fusekle a Špinavá díra. Dopolední aktivita se jménem "Bavlněný Blůmen" neboli pletení náramků všechny bavilo a odnesli si navíc vlastnoručně vyrobený náramek a další nové poznatky.

K obědu jsme měli těstoviny s nivovou omáčkou. Oběd všem chutnal. Po obědě byl jako normálně polední klid. Hned jak skončil polední klid, se začalo s přípravami na noční přepad. Jakmile dorazil bratr Peřina s mlékem, tak jsme začali vařit samostatně jídlo s názvem Krupicová kaše synovce Strejdy. Mezitím vyrazila první průzkumná skupina na přepad do spřáteleného skautského tábora. Když se dojedlo, vyrazily zbylé dvě skupiny. Okolo půl jedenácté jsme byli na místě a probrali jsme strategie. O hodinu později se začalo. Po asi hodině a půl přepad skončil, bohužel s neúspěchem, ale užili jsme si hru a myslím si, že tento den se opravdu vydařil.
--Strejda

Dvoudenka České Švýcarsko (kronika)

Pátek 27. března
Sraz byl odpoledne na Lužinách, potom jsme se metrem přemístili na Nádraží Holešovice, odkud jsme jeli rychlíkem do stanice Ústí n/L. Odtamtud jsme zase vlakem dojeli do stanice Chřibská. Vesnice byla poměrně roztahaná a k cíli dnešního dne jsme museli našlapat ještě 7 km. Cestou jsme viděli strašidelný dům, který vypadal jako po nárazu od kamionu. To už jsme byli natěšení na odpočinek: chalupu Lukášových prarodičů. Paní domácí byla moc hodná a uvařila nám guláš.

Po večeři jsme si pouštěli japonský film a šli jsme spát před půlnocí.

Sobota 28. března
Druhý den nás časně ráno nás vzbudil Cibul a hybaj na rozcvičku, v plánu byl dlouhý výlet a proto jsme se chvíli vezli autem a skoro všem se dělalo nevolno. Nejdříve jsme šlapali pískovou cestou pořád stále výš a výš.

Brácha, Lovec a Franta šli pořád vepředu. Až jsme konečně spatřili uhrančivou Pravčickou bránu,

navštívili moře vyhlídek a viděli jsme překrásná panoramata se západem Slunce.

Když jsme byli všichni dole, tak se šlo do chalupy a přitom jsme hráli klíště, tj. kolíček, který musíte někomu tajně připnout. Asi v polovině cesty jsme se odpojili od vedoucích a Koumák nás do chalupy dovezl autem. Potom jsme se koukali na fotbal. Když přišli vedoucí tak byla grilovačka, potom jsme měli bojovku a zase se šlo spát pozdě.

Neděle 29. března
Dnes nebyla rozcvička, ale hned jsme šli na výlet k akvaduktu, který se nachází v blízkosti našeho hlavního víkendového stanu.

Hledali jsme kešku a také jsme šli temným tunelem. Když jsme se vrátili, tak jsme si pochutnali na buchtičkách se šodó a po tom jsme se rozloučili a šli jsme na autobus, kterým jsme jeli do Děčína a odtamtud jsme vrátili do Prahy. No prostě super výprava.
--Franta

Fotky z výpravy - Rajče.net

Výprava do Českého krasu (E-kronika)

Za jasného rána jsme se sešli na stanici metra připraveni na sobotní výpravu. Bohužel vzhledem k řádícím chřipkám a jiným nemocem přišli pouze dva zdraví jedinci, takže jsme se operativně dohodli na změně trasy. Vyrazili jsme tedy pěšky skrz sídliště Lužiny a kolem Velké Ohrady dolů a kolem bývalé vápenky a lomu, kde se stále těží, až na Požáry. Jde o soustavu lomů, z nichž většina je už dávno nepoužívaná a jsou propojené různými chodbami.

Jedním takovým tunýlkem jsme prošli z jednoho lomu do druhého, kde jsme se z tabulky dozvěděli že se jedná o světově významnou geologickou lokalitu. Druhá chodba vypadala, že je slepá, ale na konci byl úzký otvor, kudy se dalo protáhnout, a tím jsme se dostali do dalšího lomu, což bylo docela dobrodružné. Rostly zde už vysoké stromy a v pozadí se rýsovala další chodba. Odvážně jsme vstoupili, ale po chvíli průzkum ukázal že nikam nevede a že je nejspíš zasypaná. Vrátili jsme se tedy zpátky až na cestu, a pokračovali dál. Po starých úvozových cestách jsme vystoupali až na samotný okraj Řeporyj a zároveň Prahy, odkud byl i pěkný výhled na naše sídliště a okolí.

Přešli jsme přes most a pokračovali po asfaltce na Zmrzlík, kde jsme si dali svačinu v autobusové zastávce. Pokračovali jsme kolem koní do jakéhosi bývalého sadu a po stráni dolů. Tam jsem uklouzl a zahučel do křoví tak, že jsem ostatním na chvíli úplně zmizel z dohledu. Přes mostek jsme překročili potůček a stoupali nahoru do stráně. Cesta se pořád zmenšovala a ztrácela, až jsme museli jít přes louku naslepo. Bylo ale stále hezky a po chvíli jsme opět sledovali výhledy do okolních kopečků. Směr jsme drželi správně, a tak jsme po chvíli trefili červenou značku, po které jsme došli na rozhraní Radotínského údolí a Českého krasu. I když jsme byli ještě na kraji hlavního města, výhledy na skály, lomy a přírodu byly moc pěkné.

Ještě jsme si udělali posezení na kraji kavylové stepi, a potom jsme sešli pomalu do údolí, odkud nám po chvíli jel autobus. Došli jsme ještě do klubovny, kde jsme si zahráli několik deskových her, a pak se vydali domů. I přesto, že jsme toho moc neušli, jsme navštívili pěkná a zajímavá místa.
--Sirka

Fotky z výpravy - Rajče.net

Vodník (15.4.1977 - 6.1.2015)

V úterý 6. ledna 2015 odešel ze světa skaut, táta a skvělý kamarád Petr Korecký - Vodník. V duších nám navždy zůstane vzpomínka na tohoto skvělého člověka. Upřímnou soustrast pozůstalým!