Dvoudenka Podblanicko (e-kronika)

Pátek 27. října
V pátek jsme měli sraz v 16.30. Jeli jsme metrem na hlavní nádraží, kde jsme chvíli počkali na zakoupení jízdenek. Poté jsme se odebrali na nástupiště, kde na nás čekal vlak. Jeli jsme do Vlašimi, tam jsme na nádraží chvíli počkali na autobus, který nás přiblížil k chatě. Tříkilometrový kus jsme došli po silnici, vybaveni reflexními vestami. Když jsme dorazili, vybalili jsme si zbytky zásob z domova a zahnali hlad. Pak se pouštěl film Blade, a potom se šlo rovnou spát.
--Afro

Sobota 28. října
Sobotní rána jsou vždycky náročná. Obzvlášť v tomto případě, kdy jsme měli k dispozici Kočího chatu. Ta je totiž skvělá, krásná, ale že by byla velká, to se tedy úplně říct nedá. Když jsem se ráno probudil, všude okolo mě byli spící lidé. Úplně všude. A kde zrovna nebyli, tam ležely batohy. Museli jsme se tedy všichni zlehka zvednout a momentální nutností se stal jakýsi dočasný úklid. Pokud jsme se totiž chtěli najíst, museli jsme okolo sebe mít alespoň trochu prostoru. Naštěstí se to všem relativně rychle podařilo a tak jsme mohli začít připravovat již tradiční sobotní snídani, a to vločkovou kaši. Ta je díky své sytosti a sladkosti perfektní sobotní nakopávač. Plní energie jsme se tedy vydali na krátkou cestu k autobusové zastávce. Po včerejší tmavé a deštivé noci jsme jistě všichni ocenili, že už neprší, nicméně vítr foukal pořádný.

O nějakou dobu později jsme všichni vystoupili zdánlivě uprostřed ničeho. Zdání ale občas klame, téměř hned vedle nás se totiž nacházel Vodní dům, interaktivní naučná výstava zaměřená na vodní prostředí a přírodu obecně. Někteří členové, kteří zde už někdy byli, se opět velmi těšili, což nám ze začátku přišlo trochu zarážející. Po chvíli jsme ale zjistili, že to bylo oprávněné, protože to tam bylo opravdu příjemné. Ještě před vstupem dovnitř se všichni vrhli na velké vodní mechanismy umístěné před budovou, kde si chvíli zkoušeli různými pohyby těla čerpat vodu.

Při nakupování vstupenek všechny zaujalo interaktivní akvárium, ve kterém se nacházely různé rostliny, kameny, škeble a další části vodní hladiny. Pomalu se ale konečně přesouváme na samotnou expozici. Tam byly například k vyzkoušení chuti čtyři označené kohoutky s vodou. V každém se nacházela voda z jiného zdroje, například minerální či klasická pražská. Před použitím bylo však nutností zapojit tvůrčí smysly a vyrobit si z papíru kornout, ze kterého se pak voda dala pít. Naštěstí byl hned vedle návod, takže to nebylo tak náročné. Zajímavé zde byly také zvuky různých zvířat, které hrály do volně přístupných sluchátek a daly se všelijak kombinovat. Nás starší ale mnohem více zaujal relaxační koutek. Takže zatímco si děti prohlížely fotky živočichů v nadživotní velikosti, my jsme se oddávali zvukům klasické hudby a zurčení vody za doprovodu stropní projekce hladiny rybníka. No prostě nádhera.

Pomalu, ale jistě, se nám však chýlil čas. Bohužel se nám nepodařilo projít se na rozmezí Švihovské vodní nádrže, jelikož tato prohlídka byla bohužel už nedostupná. Autobusem jsme se tedy dopravili zase zpět, a ač by se to mohlo zdát neuvěřitelné, pomalu už se začínalo stmívat. Jakmile jsme dorazili zpět do chaty, dali jsme si chvilku večerní pauzu, během které se začala připravovat večeře. Po strastiplném zážitku z vaření bylo ohromné množství jídla konečně připraveno a mohla začít radostná konzumace. Kuskus s dozlatova opečeným masem a skvělým salátem snad všem chutnal.

To ale ještě nebylo všechno. Zatímco jsme jedli, venku se krásně setmělo, což znamenalo, že se můžeme vydat na strašidelnou noční hru. Po skupinách se tak všichni za doprovodu starších odebrali ven, kde měli za úkol co nejdříve objevit všechny sladké odměny poschovávané po okolí. K tomu jim přirozeně sloužila mapa s označenými body. Některé ukrývaly rovnou bonbony, jiné třeba další mapy. Když měly děti pocit, že je všechno pryč, vydaly se zase zpět do chaty. To byla teprve ta chvíle, kdy se ukázalo, kdo má opravdu pro strach uděláno. Dále byla totiž na programu opravdová výzva v podobě pořádné noční bojovky. Bez doprovodu bylo třeba projít celou trasu vedoucí skrz louku a hrozný les zpět na silnici. K našemu příjemnému překvapení si bojovku prošli snad všichni, reakce byly ale samozřejmě diametrálně odlišné. Tak už to ale občas bývá.

Spokojeni, že se nám vše hezky vydařilo, jsme se po náročném dni mohli vydat do říše spánku. To jsme ale ještě vůbec netušili, co nás bude čekat následující den.
--Pálkař

Neděle 29. října
V noci jsme měli super bojovku, ale moc jsem se nebál. Po bojovce jsme šli spát a hezky jsme se vyspali. V neděli jsme vstali, uklidili si karimatky a spacáky a šli na snídani. Kdo chtěl, mohl hrát deskové hry, nebo jít ven na geocaching.

Po chvíli venku začalo dost foukat a potom i pršet, tak jsme nemohli venku nic hrát a byli už jen vevnitř. Při chystání oběda vypadla elektřina, tak se dodělával na kamnech. Po obědě jsme poklidili a připravili se na odjezd. Každý dostal svačinu a Klikař nás navozil autem na nádraží. Venku mezitím foukalo víc a víc, a dokonce popadaly nějaké stromy a náš vlak nejel, takže jsme dojeli domů s rodiči a vedoucími.
--Kryštof

Fotky z výpravy - Rajče.net

Dvoudenka Liberec (e-kronika)

Pátek 8. prosince
V pátek 8.12. jsme se sešli na Lužinách a pak jsme jeli metrem B na stanici Vysočanská. Pak jsme šli na nádraží Praha-Vysočany a jeli jsme vlakem do Turnova. První vlak jel o 25 minut později, ale druhý na nás čekal, takže jsme akorát přestoupili a dojeli do Liberce.

Po městě jsme se svezli tramvají, což se na výpravě moc často nestává, takže to bylo takové zpestření. Jeli jsme linkou 3 a vystoupili jsme na zastávce Botanická zahrada. Odtamtud jsme došli už pěšky na základnu místních skautů. Je to velký dům, hezký a moderně opravený. Spali jsme ve velké místnosti a já jsem si našel dobré místo pod stolem. Po dojedení všech zásob jsme se dívali na film Rychle a zběsile 7.
--Abuk

Sobota 9. prosince
Něco před devátou hodinou jsme se probudili a vydali ven na rozcvičku s Papežem. Potom byla volná chvilka, kdy jsme si mohli hrát se sněhem, a pak se šlo na snídani. Podávaly se ovesné vločky s ovocem, kakaem a cukrem a pak jsme se začali chystat na výlet. Vyrazili jsme do IQlandie, kde už před vchodem bylo několik zajímavostí, např. lavička s Albertem Einsteinem a zvedání auta pomocí provazů. Šli jsme dovnitř a tam jsme viděli další úžasné věci a zajímavé expozice, jako například Hvězdná brána, Člověk a jeho smysly, Vesmír a člověk, vodní svět nebo planetárium.

Strašně se nám tam líbilo a byli jsme tam celé odpoledne. Když jsme vyšli ven, už byla úplná tma. Vydali jsme se na cestu zpátky a šli jsme trasu přes přehradu Starý Harcov a historické centrum a náměstí, kde svítil vánoční strom.

Cestou jsme měli za úkol si všímat různých cedulí a staveb, kde se nacházely různé nápovědy do tajenky ve hře kterou jsme při tom hráli. Takhle jsme se dostali až na základnu, kde jsme si dali výbornou polévku a šli ven na závody Porsche. Zakladatel této značky se narodil v Liberci, tak hry byly zaměřené na tuhle značku aut. Měli jsme za úkol oběhnout vyhrabanou trasu ve sněhu a v každém družstvu se po uběhnutí kola ubral jeden člen.

Tím jsme si vylosovali pořadí na další hru, kde jsme stopovali pomocí GPS ukryté autíčko. Po návratu na základnu jsme začali dělat vlastnoručně vyráběné pizzy, které byly výborné, naše skupina použila rajčata, sýr, cibuli a trochu oliv. Všichni jsme si pochutnali a pak už šli pomalu spát.

--Patrik

Neděle 10. prosince
Ráno jsme se krásně prospali, vstávali jsme až po deváté hodině a pak byla rozcvička s Papežem a pak jsme si dali domácí perník, který upekl Koumák. Poté jsme si nachystali pár věcí do batůžku a vyrazili směr ZOO. Liberecká ZOO je nejstarší zoologická zahrada v Čechách a mají zde bílé tygry, které nikde jinde nemají. Líbily se nám opičky, nebo krkání lachtanů.

Prošli jsme celou ZOO a pak se odebrali na základnu. Tam už na nás čekal Koumákův guláš s knedlíky. V klidu jsme se najedli, zabalili si věci, poklidili a vydali se na cestu domů. Jeli jsme autobusem do centra Liberce, a pak jsme si popojeli tramvají k nádraží, kde byla vyhodnocená hra a vítězná skupinka dostala velkou čokoládu s obrázkem auta. Přesunuli jsme se na vlak, pak jsme jeli ještě jedním vlakem, po Praze metrem a byli jsme doma. Když jsme odjížděli z Liberce, začínalo sněžit a foukat vítr, ale v Praze sníh skoro nebyl.
--Patrik

Fotky z výpravy - Rajče.net

Tábor 2017 - Piráti (e-kronika)

Pátek 30.6. - Den 0
Někteří sice přijeli na tábořiště už ve čtvrtek, ale ještě v pátek ráno nestál jediný stan. Jakmile jsme dopoledne dorazili s dodávkou, kterou nás přivezl bratr Křeček, začali jsme naplno s přípravami.

Zatímco Koumák se Škebloněm jeli nakupovat zásoby a shánět materiál, já s Pálkařem a se Stožárem jsme se pustili do stavby stanů a vydechli jsme až za šera, když byly všechny konstrukce vztyčené.
--Cibul

Sobota 1.7. - Den 1
Dnes jsem přijel jako jeden z prvních. Hned jak jsme přijeli, tak jsme si vybalili. Po vybalení jsme šli s Bráchou a Afrem na smůlu na faguli. Když už smůla vesele bublala na pánvičce, tak jsme si poprosili Škebloně o obinadla. Nechali jsme faguli zaschnout a mezitím přijeli ostatní. Dali jsme si svačinu a šli jsme do lesa sekat soušky a jiné potřebné věci.

K večeři jsme měli rohlíky s pomazánkou. Po chvíli odpočinku jsme si dali nástup na táborák. U táboráku jsme chvíli zpívali a pak jsme začali celotáborovou hru - téma bylo piráti.

Byli čtyři kapitáni: Kapitán Bum, kapitán Šňupička, kapitán Škudla a kapitán Mula. Pak jsme si vyčistili zuby a šli spát.
--Lovec

Neděle 2.7. - Den 2
V neděli nebyla rozcvička. A po snídani jsme měli nástup v krojích a vztyčovaly vlajku.

Pak některý kluci jeli do kostela v Kolíně (Kolinci, pozn. red.) a ti, co zůstali v táboře, dělali nějaký práce, jako sekání dřeva.

Pak se vrátili a potom byl oběd a pak jsme šli na taktickej průzkum okolí, kde nás přepadávali komanda.

První místo bylo Texarkana - trempská chata, druhý bylo Drkolná, odkud bylo vidět na Lukoviště.

Třetí byla Studánka, kde Dusík vyšlápl lejno. Pak byla pevnost, kde jsem se nudil. Pak poslední byly břehule, kde už žádný břehule nejsou, protože tam jezděj motocross.

Vrátili jsme se do tábora a šli na večeři, která mi chutnala, protože byl bulharskej stůl. Pak jsme si šli vyčistit zuby a šli spát, hlídka hlídala dobře a nikdo nás nepřepadl, ale Vojta vzbudil celej tábor.
--Rybák

Pondělí 3.7. - Den 3
Před snídaní jsme měli rozcvičku, po rozcvičce jsme měli ke snídani šmoulí zlo. Po snídani byla prohlídka stanů. Potom jsme s Brácou řezali dřevo a dělali jsme uzle a prohlíželi jsme si kápézetku.

Ke svačině jsme měli mrkev, po chvilce byl oběd. Po chvilce byl polední klid. Potom jsme šli do základny hrát si s nerf.

Potom jsme měli večeři. Pak jsme měli celotáborovou hru.

Potom jsme měli večerníček. Pak jsme měli hru.
--Rafan

Dvoudenka Ralsko (e-kronika)

Pátek 28. dubna
Jaro už klepalo pozvolna na dveře a blížila se víkendová výprava, na kterou se všichni těšili. Sice některé skauty odradilo počasí, ale přesto se v pátek odpoledne na metru Lužiny sešla desítka skautů, jimž déšť nevadil. Hned ve vlaku se rozjela dramatická hra, kdy expedice vyrazila pátrat po sovětském raketoplánu Buran. Museli dát dohromady plány a podle nich během večera sestavit nový stroj. Cesta rychle utekla a po chvíli jsme byli v cíli. Mezitím skoro přestalo pršet a pohodovým tempem jsme došli na skautskou základnu, která se jmenovala stejně jako pražské Hradčany

Sobota 29. dubna
Po snídani jsme se rozdělili na dvě skupiny a pomalu se přichystali na odchod. Starší vyrazili na dvacetikilometrový pochod k Máchovu jezeru, který si sami vybrali, a my ostatní jsme zamířili na Hradčanskou vyhlídku. Cesta byla sice do kopce, ale zase jsme pak měli hezký výhled na lesy a vesnice pod námi, i na různé skalní útvary, kterých bylo všude požehnaně.

Tato oblast se nazývá Hradčanské stěny a místními hlubokými lesy jsme prošli až k rozcestí, kde jsme u altánku poobědvali a chvíli počkali, než se přežene deštík. Poté jsme pokračovali po naučné stezce do Národní přírodní rezervace Břehyně-Pecopala, kde jsme si zahráli krátkou akční hru a šli lesními cestami až k okraji Kokořínska.

Rovinatým terénem jsme došli ke kládám, kde jsme si sedli a nasvačili se. Po chvíli se objevil Hradčanský rybník, kde jsme si udělali společnou fotku a po další chvíli jsme přišli na okraj Ralska, prohlédli si minizoo s divokými prasaty, v infocentru nakoupili pohledy, vyzvedli Peřinu, který sem přijel, a vrátili se na základnu, kde na nás čekal ještě Michal, který za námi také dorazil. Ještě chvíli se všichni věnovali stavbě raketoplánu a po vydatné večeři se šlo ven na asfaltovou cestu, kde se testovala odolnost raketoplánů. Vesměs závod vydržely, a tak byly připraveny na zítřejší start. Protože padala tma, vrátili jsme se na základnu a začala se chystat noční hra. Úkolem bylo projít vřesoviště po světlech až ke kraji lesa, kde byl vstup do zasypané chodby, v níž hlídali vedoucí, kdyby se někdo hodlal ztratit nebo utéct. Všichni trasu prošli poměrně přesně, dovnitř se však nikdo neodvážil. Po návratu do základny se všichni začali předhánět v tom, kdo by býval šel dovnitř a kdo by vydržel být déle venku za tmy, tak vedoucí vyrazili do tmy s vybranými odvážlivci ještě jednou, a kdyby je nepřivedli zpět, tak by tam snad i přespali. Nakonec se všichni dobře vyspali ve skautské chatě, která se mezitím vyhřála kamny.

Neděle 30. dubna
Ráno už svítilo sluníčko a bylo už tak hezky, že jsme byli venku před snídaní i po ní. Stihla se krátká rozcvička i fotbal. Poté následovala hra, v rámci které se vzaly raketoplány a symbolicky se s nimi doletělo na vzdálenou planetu, kde probíhala těžba želatinových medvídků.

Každé družstvo si mohlo pak rozdělit a sníst to, co natěžili. Starší se šli mezitím podívat na nedaleké letiště Ralsko-Hradčany, kde den předtím skončilo cvičení, na kterém se setkali vojáci z Chrudimi se členy americké armády. Některá letadla jsme dokonce i zahlédli ve vzduchu. Letiště bylo vystavěno poměrně velkoryse, poněvadž bylo určeno jako záložní letiště pro přistání skutečných sovětských raketoplánů a po obvodu měří skoro 6 kilometrů, což je víc než polovina trasy včerejší výpravy.

Mezitím byl skoro hotov oběd, po kterém jsme se sbalili a vyrazili na autobus, kterým jsme dojeli k vlaku. Tam byla pauza na nákup občerstvení a pak jsme vyrazili do Prahy. I přesto, že bylo moc hezky, tak nezbývalo než se rozloučit.
--Sirka

Fotky z výpravy - Rajče.net

Dvoudenka Kostelec (e-kronika)

Pátek 21. října
Sešli jsme se v pátek odpoledne na Lužinách a vyrazili do Vysočan na vlak. Jeli jsme rychlíkem přímo do Červeného Kostelce, kde se nacházela naše základna. Poprchávalo a padala tma, tak jsme zaběhli dovnitř, rozdělali oheň v kamnech, pojedli, zahráli pár her a byli už celý večer vevnitř.

Sobota 22. října
Ráno jsme měli vydatnou snídani, vajíčka s párkem, a poté jsme pomalu vyrazili na nádraží. Jeli jsme vlakem kousek zpět, jakoby směrem na Prahu, ale po chvíli jsme vystoupili a zamířili do lesů. Hned v České Skalici jsme narazili na školu, kterou navštěvovala jako malá Božena Němcová, a bylo jasné, že o ní ještě uslyšíme. Po příjemné procházce rovinatou krajinou jsme došli kolem loveckého zámečku až k zámku Ratibořice, kde jsme počkali na začátek prohlídky a prošli si komnaty paní kněžny.

Viděli jsme zajímavé, stále funkční kyvadlové hodiny, i starobylý záchod. Skrz zámecký park jsme došli k řece, kde jsme teprve byli v centru dění. Zde se odehrával děj slavné Babičky, kterou napsala Božena Němcová. Viděli jsme pomník Babičky, Viktorčin splav, a na Starém Bělidle jsme dokonce vyslechli zajímavé povídání o skutečném životě Boženy Němcové, který byl trošku jiný než v jejích knihách.

Na louce jsme poobědvali a přijel za námi na skok i Rosomák se Šaumínem. Na kraji Babiččina údolí jsme si zahráli hru Lištičky, a vyrazili do kopců na tvrz Rýzmburk, odkud byl hezký výhled na okolní lesy.

Těmi jsme pokračovali dále, až na zříceninu hradu Červená hora, ze které mnoho nezbylo. Odtud už jsme se vraceli směrem na Červený Kostelec, bohužel když jsme šli kolem vodopádů, tak už byla tma, tak jsme si je neužili. Navíc vlčata odvezl Koumák autem přímo na základnu. Po návratu nás čekala bohatá večeře a po filmu už byl pomalu čas jít spát.

Neděle 23. října
Ráno jsme se nasnídali a začali uklízet. Stihl se ještě vydatný oběd, hra venku na družstva a krátký fotbal a pomalu jsme se přesunuli na nádraží.

V Praze jsme se rozloučili pokřikem a vydali se domů.
--Sirka

Fotky z výpravy - Rajče.net