neděle 25. listopadu 2012

Tábor 2012 - Řecko (E-kronika)

Šumavská louka letos ožila příjezdem roverů a oldskautů už ve středu před sobotním začátkem tábora. První noc jsme přespali na podlaze v kuchyni a druhý den, když přijela další várka statných skautů, započaly stavební práce. Kromě vztyčení stanů a dalších táborových příprav jsme si také na grilu ukuchtili různé lahodné pokrmy. Pátek byl pak rovněž věnován tvrdé dřině. Nevnímajíce drobné dešťové kapky, postavili jsme zbývající stany, vyspravili potřebné díly a připravili táborový kruh. Zatímco Koumák a Buffy nakupovali ve městě zásoby na první týden, v táboře vládla klidná atmosféra, doprovázená vůní uzeného masa a grilovaných brambor.
--Cibul

1. den
Dnešní pozdní probuzení v prázdném tábořišti znamenalo jen jedno – tábor je tady. Hrstka roverů, která přijela o trochu dřív postavit základy a připravit tábořiště, se již na začátek těšila. Rozdělili jsme si zbylou práci, vyjeli na statek pro nádobí, doladili táborovou etapovou hru a čekali na první návštěvníky. Bylo také potřeba opravit umývárku, kterou nám ošklivě poničila jarní povodeň, ale na to nás bylo potřeba víc. Po dovezení kuchyňského náčiní jsme se pustili do jeho průběžného umývání a zařizování kuchyně a žracáku. Potom jsme postavili stožár, u čehož se angažoval Stožár a když dorazil velký Bráca s velkým nákupem, tak bylo i první táborové jídlo.

Mezitím byl dokončen i táborový oheň, kterým byl pak tábor oficiálně slavnostně zahájen. U ohně se zjevili řečtí bohové, kteří představili pravidla celotáborové hry a navodili antickou atmosféru. Až do noci se pak hrálo na kytaru a když Bráca dohrál, uložili jsme se mezi šumavskými lesy ke spánku.
--Sirka

2. den
Nedělní ráno začalo budíčkem harmonikou, po kterém následovala ledová sprcha. Ke snídani byly vynikajicí buchty s kakaem. Kdo chtěl, jel potom s Brácou do kostela na mši.

Mezitím Škebloň, Koumák, Klikař a Papež postavili zvoničku, zatímco Kočí, Kmínek, Stožár a já jsme domyli zbývající nádobí před začátkem ostrého provozu kuchyně. Poté jsme se všichni dobře najedli vepřa, knedla, zela a dali si drobnou pauzu. Po poledním klidu následoval výlet na statek k Lucce, kde jsme se podívali, jak se kovají kobyly. Tato zajímavá a názorná podívaná trvala přes dvacet minut a když jsme se vrátili do tábora, tak jsme si z provázku vyrobili turbánek a ze dřeva uřízli placku na jméno stanu. S Papežem jsme si po 2 skupinách prošli lesní bludiště a potom jsme se ho pokoušeli na 10 vteřin dostat na zem. Bohužel vyhrála nepřátelská Sparta. Nakonec jsme provedli tah stavění a boření lesních chrámů a zahráli si volejbal.
V noci byla hlídka, na které jsem byl druhý v pořadí a na konci mé směny v půl čtvrté se v dálce objevily pravděpodobně 2 až 3 ošklivé obličeje. Rozsvítil se reflektor a ošklivý obličej zařval: „Budíček, vy kůže líný!“ Urychleně jsem vzbudil nástupce na hlídku Kmínka a šel se zeptat Škebloně, Kočího a Klikaře, kteří chtěli zrovna usnout, jestli to taky slyšeli. Slyšeli a tak jsme se podívali do všech stanů, jestli to není někdo od nás. Tím jsme ale ztratili strašně moc důležitého času a tak jsme se na obzor vydali příliš pozdě. Nikdo od nás to nebyl a na obzoru už samozřejmě taky nikdo nebyl. Akorát na Brácově židli u táborového kruhu jsme našli dopis, na kterém stálo: TOHLE JE JEN ZAČÁTEK!...
--Pálkař

3. den
Bylo to ještě krásné ráno, dokud Koumák nezapískal nástup. Když jsme se přiloudali, bylo nám oznámeno, že běžíme ke statku. Když jsme se dosýpali až tam, dopřáli jsme si krásnou rozcvičku, zaklikovali jsme si, zadřepovali, a když jsme se úprkem připotáceli zpět do tábora, dostali jsme celkem dobrou snídani, vločky s mlékem a broskví. Najednou začalo pršet a pršelo asi dvě hodiny. Když přestalo, šli jsme lovit „lernskou hydru“. První část byla založená na principu hledání min na počítači, ale tohle bylo živější. Druhá část byla o něco těžší – střelba z luku. Nyní jsme si dali svačinu, jablko. Dále jsme vozili šišky ke stožáru a bráně, abychom je ozdobili. Vypadalo to příšerně, ale po našich úpravách už tak ne. Pak byl oběd – vřetena s Diovou krví, což byly těstoviny s rajskou omáčkou. Mezitím, co jsme jedli, se počasí poklidnilo a Škebloň uznal za vhodné vyrazit na Drkolnou. Během naší cesty se počasí změnilo hned dvakrát. Na Drkolné byl krásný výhled mírně omezen mraky a stromy, tak jsme po chvíli šli zpět. Když jsme dorazili do tábora, tak nás čekal buřtguláš a Papežovo čtení legend nazvané Řecký život. Pak byl nástup na mytí zubů a později večerka.
--Haďák

4. den
Aby si vlčata a skauti odpočinuli, postarali se o všechny pracovní povinnosti v táboře a kuchyni starší a dospělí. Během dopoledne si kluci dodělávali to, co v předchozích dnech nestihli a my jsme pracovali na výrobě měkčených mečů, se kterými se všichni v následujících dnech vyblbli (ať už v rámci hry Koloseum, nebo i jen tak ve volných chvílích). Před obědem ještě vypukla hra Hodinář, která spočívala v povinnosti hlásit a odbíjet čas tomu, kdo měl zrovna pověšené nástěnné hodiny na krku. Přestože to původně byla „odměna“ pro ty co zlobili, nakonec se hodin nikdo nechtěl vzdát a role hodináře se chtěl zhostit postupně skoro každý.

Jako polední menu přichystal Peřina svojí vyhlášenou čínu, kterou se s námi chtěl také rozloučit. Ten den nás totiž opouštěl, neboť ho čekala pouť po opravdové Číně, kde strávil zbytek prázdnin. Když měl zabaleno a byl připraven k odjezdu, šli jsme ho doprovodit až ke statku (co kdybychom ho už třeba nikdy neviděli, že?). Odpoledne proběhla hra Stymfálští ptáci, jejíž vítěz si mohl postavit v lese v rámci celotáborové hry další chrám. A protože každý den je třeba také sportovat a počasí nám přálo, vytáhli jsme softbalovou pálku, lapy a mety a začali hrát. Přestože baseball/softball nikdo moc neumíme, všichni chtěli hrát znovu a znovu a pryč z louky nás nakonec vyhnal až podvečerní deštík.
--Škebloň

5. den
Středa začala jak jinak než rozcvičkou z dílny mistra Cibula, který nás na ní důkladně protáhl a připravil na běh ke statku, který je už takovou táborovou tradicí. Ani po dlouhém a úmorném běhu až nahoru ke statku nás ale nečekal odpočinek. Přišla totiž druhá část rozcvičky, zaměřená především na posílení horní části těla. No a pak už jen poklusem dolů do tábora, opláchnout zpocená těla v potoce, vyčistit zuby a honem na snídani. Ta jakoby byla přímo připravená na získání energie, byla totiž složená z makovce a zbytků pudinku ze včera.
Ač se zdálo, že někteří účastníci snídají dost dlouho a že se zase nic nestihne, nakonec to tak hrozné nebylo a ranní nástup jsme zvládli podle plánu. Denní rozkaz, heslo dne, několik připomínek ke včerejšku a k dnešnímu programu a už se dosud ospalá antická obec mohla naplno pustit do práce. Starší členové služby zapluli do kuchyně vařit a mladší na první bod dnešního programu, Koloseum.
Já, Klikař, Stožár a Kočí jsme mezitím začali připravovat křtění stanů. Sehnat uhel nebyl problém, stejně jako sehnat kýbl s vodou. Zajímavější to ale bylo s kostýmy, neboť ty byly naší vlastní výroby. Vytvořili jsme toaleťákovou zombie, šíleného šamana, japonskou neko a cestovatele pouští.

Samotné křtění probíhalo tak, že se obyvatelům křtěného stanu pomaloval obličej, byli donuceni políbit placku a poté byli politi vodou z posvátného potoka a nakopnuti do zadnice.
Po této slavnostní události nemohlo přijít nic jiného než práce. Bylo potřeba uklidit kolem celé boudy, tak jsme se do toho pustili. Zametli jsme, domyli nádobí, odnosili větší kusy dřeva na hromadu, kde se dalo později využít. To nám zabralo celý zbytek dopoledne, takže s koncem práce se pískl nástup na oběd. Ten byl poněkud chudší, čočková polévka s chlebem, ale nemůže být každý den posvícení. Během poledního klidu se nic zajímavého nestalo, všichni ho trávili podle svých představ a řídili se jediným pravidlem nehlučet.
Polední klid byl ukončen nástupem. Na něm se dětem řeklo, že navštíví takzvanou Texarkanu, blízký srub trampů. Tuto expedici jsem bohužel nepodstoupil, ale podle informací od ostatních skautů se tam odehrála hra zaměřená na potrápení mozkových závitů i fyzickou zdatnost.

K podvečeru odstartoval jeden ze zlatých bodů středečního programu, další ze série řeckých her – hon na kerenejskou laň! Kerenejská laň byla miláčkem bohyně lovu Artemis a byla obdarována velikou výdrží a rychlostí. Héraklés jí musel honit po celém Řecku. A naše vlčata měla tento památný čin napodobit a laň polapit také. Rozhodně to nebylo nic jednoduchého, laň neběžela po žádné louce, naopak skákala po kamenech, motala se mezi stromy… A výsledkem toho všeho byla dlouhá a náročná překážková dráha, která měla hon na laň symbolizovat. Bylo tu trochu běhu, trochu podlézání i skákání, skoky po předmětech, skoro div, že se někdo nezranil. Nakonec se všem povedlo dráhu absolvovat a o vítězné skupině muselo rozhodnout až zprůměrování časů. Po této operaci jsme se dozvěděli, že zvítězila skupina válečníků ze Sparty! Získali tak možnost zbořit jeden božský chrám Athéňanů navíc.
--Papež

6. den
Čtvrtek byl zvláštní den už od začátku, budíček byl nezvykle brzy a byl ve zvláštním vojenském stylu. Když jsme vylezli ze stanů, viděli jsme Koumáka, Škebloně a Sirku postavených v pozoru a oblečených do vojenského. Dozvěděli jsme se, že jsme se na celý den octli ve vojenské hře, byli jsme rozděleni do svých skupin (Sparta, Athény) a dostali jsme každý vojenský oblek a čepici. My z Athén jsme dostali maskovací čepice s kšiltem a Sparta dostala „lodičky“. Tímto velice brzkým budíčkem byly obě skupiny překvapeny, ale to horší nás ještě čekalo. Po tom, co jsme si rozebrali do každé skupiny své zásoby jídla, pití, pyrotechniky a jednu maskovací síť, jsme se měli přesunout na svá stanoviště. A to byla ta náročnější část, protože každá skupina dostala předem přidělená a vymyšlená umístění svých „bází“, což byl tábor, kde jsme museli přečkat až do brzkého rána. A tak náš tým popadl svá zavazadla a šli jsme do nedalekého lesa. Když jsme po náročné cestě se zavazadly došli na naše provizorní tábořiště, hned jsme začali přemýšlet o tom, jak si postavíme přístřeší. Nakonec jsme spojili čtyři celty do čtverce, z toho dvě celty byly připevněny ke stromům a zbylé dvě byly připevněny kolíky k zemi.

Snižující se strana přístřeší byla směrem na východ, a tak jsme na západní stranu dali maskovací síť, a zbylé strany (sever a jih) byly vchody do našeho přístřeší.
Podstata této vojenské hry byla přežít 24 hodin ve svých úkrytech a při tom nasbírat nejvíce bodů. Body se daly sbírat různými způsoby a to plněním úkolů, tzv. „qestů“, zabíjením vojáků nepřátelského týmu anebo obsazováním nepřátelské báze. Qesty byly za 5 bodů, zabití vojáka za 1 bod, zabití důstojníka za 3 body a obsazení nepřátelské základny za 5 bodů. Náš tým byl tvořen mnou, Kočím, Pálkařem, Dusíkem a Kmínkem, tým protivníků byl početnější (Papež, Klikař, Dýně, Haďák, Pilník a Strejda), proto měl jeden náš voják o život víc. Do přímého boje jsme se my starší nesměli zapojovat, proto když se naše armády střetly, tak byla ta naše trochu v nevýhodě, ale zase se víc zapojili mladší skauti a my jsme si užívali ovládání vysílaček a taktizování. I když v bojích jsme měli mírnou navýhodu, takticky jsme byli chytřejší a nakonec jsme nepřátelům obsadili základnu čtyřikrát. Na konci dne jsme se v době čtyřhodinového míru vyspali a poté došli do tábora a nakonec jsme tuto hru vyhráli. Hra byla super, byla dobře připravená a řekl bych, že i ostatní si ji dosti užili.
--Stožár

7. den
V pátek 20. 7. v 6:00 ráno jsme vběhli velkolepě do tábora, hodili dýmovnice a společně s oranžovým dýmem běželi na táborové náměstí, čímž jsme splnili poslední úkol naší velké hry. Hned potom byl nástup se vztyčením vlajky a na něm bylo slavnostní ukončení vojny. Po nástupu jsme si šli umýt obličeje a rychle spát. Po posunutém režimu a mnoho zážitcích se nám spalo dobře, a tak jsme vstávali až k obědu. Objevil se také Blůmen, který přijel na druhou polovinu tábora. Po výtečném obědě a po poledňáku jsme vyrazili do aquaparku. Bylo tam celkem málo atrakcí, ale tobogán byl nejlepší.

Také jsme si objednali pizzu, která byla docela dobrá, ale trochu připálená. Po aquaparku jsme si ještě koupili zmrzku a jeli jsme do tábora. V táboře jsme měli nástup do jídelny, kde jsme připravovali scénky na sobotu k táboráku. Po zkoušce scének a po vyčištění zubů jsme si šli lehnout do stanů.
--Dýňák

8. den
A tak přišla sobota. Ale nebyla to obyčejná sobota. Byla návštěvní! To znamenalo spousty hostů, veselí, ruchu a hlavně, na co se každý hladový skaut těšil, dobrého jídla. Hned po ránu jsme ale nejdříve vylezli ze stanů a dali si menší rozcvičku, jak už je takovým dobrým zvykem. Potom se všechno v táboře začalo připravovat na hosty, kteří se pomalu začali sjíždět. Většina návštěv byli bývalí členové oddílu, někteří i se svými rodinami, ale ukázalo se i pár rodičů stávajících členů, kteří si přijeli prohlédnout krásné prostředí tábora a pozdravit se se svými ratolestmi. A jak už bylo řečeno, hodovalo se a veselilo. Vlčata a skauti připravili pro návštěvníky takovou malou pouť, která zahrnovala zejména různé sportovní úkoly. K obědu byly obrovské a výtečné řízky a po obědě byl dlouhý polední klid. Poté skauti připravovali vystoupení k večernímu ohni a roveři se odebrali do Buffyho stanu hrát deskové hry. K večeři byla velká hromada grilovaných a uzených pochutin a pak se měl konat slavnostní táborák.

Oheň byl připraven již od rána, ale protože přes den pršelo, byl zakryt plachtou a do poslední chvíle nebylo jisté, zda proběhne nebo ne. A ačkoliv bylo zataženo a mokro a málem nám ho počasí překazilo, tak nakonec vše dobře dopadlo a spolu se staršími skauty a dalšími návštěvami jsme zavzpomínali, zahráli spoustu písniček a zhlédli scénky nacvičené mladšími skauty. Některé byly skutečně zajímavé, například Šalám ocenil výkon bratra Dýňáka sty procenty. Na závěr večera jsme se ještě shromáždili na táborovém náměstí, kde bylo rozsvíceno sto svíček jako připomínka sto let českého skautingu.

Bráca pronesl krátký projev k tomuto významnému výročí, vypustili jsme lampióny štěstí a pak jsme mohli jít všichni v klidu spát.
--Blůmen

9. den
Ráno byl pozdní budíček a nástup na rozcvičku, která se mi vůbec nelíbila, protože ji vedl jako obvykle Cibul, který po nás chtěl, abychom cvičili posilovací a protahovací cviky. A ty mi moc nejdou. Když jsme se vrátili, tak jsme se umyli ve svěží vodě a ke snídani si všichni dali výborné koblihy a koláče. Chvilinku potom byl nástup v krojích a ti, kdo chtěli jet do kostela, udělali krok dopředu a jeli s Brácou, Ragym a Kafáčem do pěkného kostelíka v Mlázovech. V kostele jsme byli asi hodinu, což mně osobně přišlo jako nuda, ale pak jsme si mohli koupit zmrzlinu. Hned jak jsme přijeli byl oběd. Po obědě se muselo umýt nádobí a toho bylo celkem hodně. Některé návštěvy ze včerejška již v noci odjely, někdo přespal v táboře a byl s námi i dnes. My jsme si odpoledne sbalili batůžky a šli na výlet na srub Koliba. Na Kolibu to bylo asi 15 kilometrů a byla to pěkná procházka.

Na místě jsme měli čínskou polévku, která mi moc chutnala. Koliba vypadala asi tak, že na takové malé louce stála útulná dřevěná bouda s krbem a jedenácti postelemi.

Na Kolibě nám Bráca vyprávěl, co tam zažil, a všechny možné vzpomínky na tábory, které se zde dřív pořádaly. Hned potom byla Kmínkova hra, ve které jsme museli chytit Kefalose (Cibula), protože zabil slavného obchodníka Nexose. Pak jsme si od Koumáka z auta přinesli spacáky a zůstali jsme na přespání.
Podle mě to byl jeden z nejlepších dnů, protože se mi na Kolibě líbilo.
--Dusík

10. den
Tento den začal budíčkem na Kolibě. Všichni jsme se nasnídali, vyčistili zuby, zabalili všechny věci a spacáky s karimatkami jsme naložili ke Koumákovi do auta, kde nám oznámil, že dnes má svátek Miloš, a proto že se máme oslovovat celý den Miloši místo svých přezdívek. Potom jsme vyrazili na cestu do tábora, po chvilce cesty nás předjel Koumák s autem, ale za chvíli jsme se viděli znova. Haďák si uvědomil, že nemá řetízek, tak začalo hledání. Vraceli jsme se zpátky na Kolibu, prohledali jsme místo, kde spal, kde se hrála noční hra, cestu a další místa, ale nenašel se a všem to bylo líto. Museli jsme ale pokračovat v cestě. Prošli jsme několik vesnic, lesů, polí a křižovatek a šli pořád dál po silnici. V dálce jsme uviděli Koumáka a Buffyho, kteří se vrátili, aby nás popovezli přes úsek, kde bychom museli jít po silnici. Z Číhaně, kde jsme se trochu občerstvili, jsme museli zase pěšky. Když jsme došli do tábora, už se připravoval oběd. Škebloň a Kočí stříleli ze vzduchovky. Já jsem se k nim přidal a za chvíli se přidávali další a další, ale to už byl oběd v podobě fazolového hrnce s chlebem. Nastal polední klid a potom bylo organizované střílení ze vzduchovky na cíl.

Pak přišla na řadu Papežova antická hra se smrtí. Spočívalo to v tom, že naše dva týmy měly přinést co nejrychleji zadané věci a v této soutěži náš tým vyhrál. Následovala chvilka odpočinku a k večeru jsme si šli zahrát fotbal. Hra byla vyrovnaná a napínavá a skončila remízou obou týmů. Posléze byla večeře a po umytí zubů a vylosování nočních hlídek byl den ukončen a šli jsme spát.
--Strejda

11. den
V úterý jsme měli dvě rozcvičky. Kvůli hněvu boha Dionýsa jsme běželi ke statku dvakrát. Pak byla snídaně a k ní byl chleba s čokoládou. Při prohlídce stanů jsme, já a Dusík, dopadli docela dobře. Po prohlídce nás roveři naučili šest základních uzlů a potom hru, kterou jsme měli hrát večer s holkami ze spřáteleného oddílu ze střediska Mawadani. Ještě předtím jsme si dali naprosto výborný oběd – měli jsme smažený sýr s bramborami.

Znovu jsme hráli tu hru a po hře jsme jeli za holkami. Když jsme dorazili na místo, tak jsme tam nejdřív čekali na druhé auto s druhou půlkou tábora. Když přijelo, tak jsme se vydali do jejich tábora. Holčičí tábor byl sice větší, ale připadal mi horší, než ten náš. Společně jsme se seznámili, prohlídli si chod jejich tábora, došli jsme k ohni, kde jsme si opekli buřty a potom jsme si s nimi zahráli Indiánský fotbal. Pak jsme se vrátili k ohni, zazpívali jsme si pár písní a jeli jsme zpět do tábora.
--Pilník

12. den
V tento den jsem měl službu v kuchyni, což se mi moc nehodilo, jelikož jsem držel hladovku kvůli skautské zkoušce, ale zatím jsem měl za úkol jen míchat vločky. Po úplném vzbuzení tábora jsme vyšli na louku na rozcvičku, kde jsme se krásně protáhli a pak jsme běželi všichni na statek. Nahoře následovaly další cviky a protahování. Po přiběhnutí zpět do tábora jsem se šel umýt, vydávat snídani a pozorovat ostatní, jak spokojeně jedí. Po snídani následovaly uzlovací závody, kde vyhrála skupina Athény. Pak následoval velmi chutný oběd, který jsem musel rozdávat, což pro mě byla neuvěřitelná muka. Po obědě následoval polední klid a já jsem myl hrnce od oběda, což nebyl žádný problém, protože byly krásně vyjedené. Po umytí jsem se šel natáhnout do stanu, abych měl dostatek síly. Po poledním klidu se začal projevovat hlad a už jsem počítal hodiny do konce. Šel jsem na koloseum, kde jsem zase nad svým bojovníkem s převahou vyhrál, ale dost mě to vysílilo. Dále následovala olympiáda (hod oštěpem a hod diskem).

V tom byl problém, protože jsem byl nějak moc vysílen a podlamovala se mi kolena, takže to nebyl dobrý výkon. Od této chvíle jsem program moc nevnímal a myslel jsem jen na jídlo, což jsem asi neměl dělat. Nejlepší chvíle nastala ve 20:15, kdy byl konec hladovky a já jsem jedl a jedl, furt jsem jedl, až mi bylo blbě. Ale měl jsem dobrý pocit, protože už zbývala jen jedna zkouška, kterou jsem nakonec také zvládl, takže jsem splnil podmínky třech orlích per.
--Kmínek

13. den
Sotva na Šumavě svítá, krásné ráno nás vítá,
protáhnout těla je třeba, proto děláme dřepa.
Na snídani běžíme, to se zase přejíme.
Po snídani do aut sedáme a odvézt se necháváme,
do města a na průmysl, upíná se naše mysl.
Továrna na hokejky, pro kluky i pro bejky,
voní zde epoxid a dřevo, podívej se támhle vlevo:
dřevo ohýbá se na sáňky, venku hrozí přeháňky.
Výroba je zajímavá, až se nám z ní točí hlava.
Ještě nežli vyplujeme, hokejky nafasujeme.

Venku žádné přeháňky, ani zima na sáňky,
naopak je velmi vedro, trocha vody by nám bodlo.
Proto do bazénu pochodujem, možná se i vysprchujem.
V bazénu je velmi krásně, odcházíme zdá se časně,
pozdní oběd na nás čeká, Strejda cestou hladem heká.
V táboře je rizota kotel, vyváření jako hotel.
A pak dlouhej poledňák, sedla moucha na frňák.
Sladký odpočinek, sním o zvedání činek,
Sparťani se těší, svaly jim jen buší.
Fyzičku však ušetříme, zato mozek pocvičíme,
Atéňani přemýšliví jsou, do boje se nehrnou.
Je tu řecká abeceda, no není to žádná věda,
alfabeta analfabeta potrápí, to zas není k zasmání.
Písmenka se sbírají a slova se skládají.
K tomu další osvěta, sto let skautingu světa,
nebo jenom naší země, hlava kolem z toho jde mně.
Letos je to český skaut, sto let a furt není out.
Táboříme jako Svojsík, máme tu stany a kotlík.
Přednáška o desateru padne jako ucho k džberu,
nějak se ta naše zvěř musí chovat, tomu věř.
Poté co se deštík přežene, ven se zase ženeme.
Sbírat bylinky je taj, budeme z nich vařit čaj,
svačina a večeře, už nikdo nic nežere.
Pilní skauti mají čest, sliby budou skládat dnes,
okamžik to dojemný, den byl velmi příjemný.
Na hvězdy se podíváme, po večerce usínáme,
ku programu nejsou výtky, a budíme noční hlídky.
--Sirka

14. den
Po ukončení nočních hlídek začal pozvolna poslední den našeho tábora obvyklou rozcvičkou a během ke statku. Haďák během rozcvičky našel hned několik křemenáčů. Po snídani jsme zahájili táborový den s nástupem jako obvykle, ale potom jsme už pomalu začali s balením svých věcí. Také jsme začali balit kuchyni. Celé dopoledne a odpoledne jsme balili kuchyň a jídelnu. Potom jsme nádobí odnesli k paní Tesařové nahoru do vsi. Počasí bylo lepší a lepší, až nakonec bylo hrozný vedro, tak jsme se polévali občas vodou z potoka. Při přípravě na táborák se Kmínek říznul pilou. Koumák a Škebloň mu to zavázali obvazem a všechno bylo fajn, mohl dál pracovat, ale ne s ničím mokrým. Pravidelný večerní táborák měl poněkud jiný průběh než obvykle - dostali jsme dárky za účast na táboře.

Mohli jsme si vybrat mezi nožem, lampičkou, plyšákem a svítícím hopíkem, já jsem si vybral zelenou lampičku. Také se vyhlašoval výsledek celotáborové hry - soutěž mezi Spartou a Aténami, kterou o jeden bod vyhrála Sparta a dostala obrovský medovník. Atény dostaly malý medovník za jednodenní vojenskou hru. Večer se hrála také závěrečná hra Katapulty, kterou vyhrály Atény, ale bylo to už mimo soutěž. Také bylo oficiální pokřtění bratrů Haďáka, Dusíka, Dýňáka a Trezora (tedy mě), kteří během školního roku obdrželi své nové skautské přezdívky. Pak se šlo spát, bohužel letos již naposled.
--Trezor



Fotky z tábora - Rajče.net

Fotky z tábora - Facebook

Fotky z tábora - stáhnout

E-kroniku zpracoval Cibul.

Žádné komentáře: