Tábor 2013 - Gentlemani z Indie (kronika)

1. den
Když jsem přijel na tábor, dostalo se mi klasického přivítání od Škebloně a ostatních. Nastěhoval jsem se do stanu, kde jsem bydlel s Peřinou, převlíkl jsem se a šel pracovat. První úkol byl postavit bránu a stožár. U stožáru to trvalo krátce. Díra byla docela rychle vykopaná, a proto jsme mohli stožár vyzdvihnout. Brána už byla těžší. Vykopat díry bylo nepříjemné, protože jsme neustále nacházeli nové kameny a kůly. Tak jsme se do toho pořádně opřeli a za chvíli už brána stála. Řekl jsem si, že teď už bude klídek, ale Koumák mě poslal s vlčaty do lesa sbírat smůlu. Tak jsem je nechal sbírat a jen jsem na ně dohlížel. Tady mně překvapil Dusík, který té smůly nasbíral nejvíc. Aby se neřeklo, já mezitím hledal dobrý klacek na faguli. Když bylo hotovo, tak jsme se vrátili a se Strejdou a Pálkařem jsme dělali faguli. Šlo nám to pěkně od ruky. Dali jsme jí dohromady a šli sbírat klestí na táborák. Využili jsme staré chýše, kompletně jí rozebrali a dali ke spálení. Samozřejmě jsme museli nasbírat ještě něco z darů lesa, ale jenom málo.

Následovalo představení táborové hry a pak už byl víceméně volnější program. Den jsme zakončili táborákem, kde jsme byli zařazeni do skupin. Já byl s Haďákem a s Dýňákem. Pak už se jenom hrálo a zpívalo. Rozloučili jsme se večerkou a šli spát.

--Kmínek

2. den
Dnes jsme měli budíček v 9:00. Ke snídani jsme měli kakao a rohlíky s nutelou. Poté někteří odjeli do kostela a ostatní se vydali do Klatov na pouť – pěšky a autobusem. Lidi z kostela už byli v Klatovech, když jsme dorazili. Prošli jsme hodně dlouhé tržiště a stáli jsme na pouti. Někteří na něco šli a ostatní přihlíželi. Vrátili jsme se na náměstí a šli na místní věž. Výstup byl hodně namáhavý a dlouhý. Z věže jsme šli do katakomb (krypt). Když jsme dorazili do tábora, tak nás čekal kuskus alá Peřina. Najedli jsme se dosyta a šli spát.

--Strejda

3. den

Hned ráno jsme si dali vynikající vločky obarvené na zeleno. Na to jaká to byla ňamka mi to moc nechutnalo. Hned po této krásně strávené snídani byl nástup v táboře. Byla spousta práce: musela se pokácet malá líska, postavit zvonice a nakonec střelnice, což byl zlatý hřeb celého dne.

Jakmile byla tato práce dokonána, bylo od našich vynikajících vedoucích dovoleno jít si zastřílet z kuše, luku, flusačky. Potom jsme měli vynikající oběd a to těstoviny s nivovou omáčkou. Od té doby jsme jen stříleli a honili králíka až do skvělého Indonéského rizota.
--Dusík

4. den
Hned ráno jsme rychle vstali. Koumák chvílemi pořvával „tak co je s tím nástupem?“ a „kdo tady na vás má furt čekat?“ a podobně. Převlékli jsme se do trenýrek a rozcvičili se. Potom jsme „běželi ke statku“, kde jsme se rozcvičili podruhé. Po rozcvičce jsme zase běželi dolů. První doběhl Dýňák, druhý já a za mnou dobíhal Pálkař. Když jsme se rozcvičili a vyběhali, šli jsme na snídani. Jakmile jsme dojedli, tak jsme si sbalili batohy a vyrazili k obzoru. Šli jsme obloukem přes lesy asi 3 hodiny, cestičkami i cestami a nakonec jsme dorazili do Číhaně na koupaliště. Stožár měl s sebou vodní foťák, takže jsme dělali fotky a videa pod vodou. Byla to krása a dobře jsme si zaskákali.

Když jsme se dokoupali, šli jsme do obchodu. Já si koupil dvě cukrové tyčky. Ostatní nakoupili spoustu kravin jako chipsy, BigShocky atd. Potom jsme se vydali zpět do tábora, kde na nás čekal pozdní oběd neboli obědovečeře. Po chvilce odpočinku byl večerníček na špatnou noc a pak jsme šli spát.

--Haďák

Víkendová výprava Mělnicko (E-kronika)

Pátek 31.5.2013
Na sraz v metru opět Strejda dorazil pozdě. Respektive, v tomhle případě nedorazil na sraz vůbec, příliš se zpozdil, a tak dorazil až na Hlavní nádraží. Po chvilce čekání nastupujeme do vlaku, kterým jedeme asi hodinu. Následuje asi 6 kilometrová trasa do cílové vesnice - Mělnické Vtelno. Když jsme konečně dorazili, Kmínek se Strejdou nás vyhnali na vojenský nástup, řekli nám informace o hře a rozdali začáteční peníze.

Porozhlédli jsme se po chatě, najedli (byl skvělý buřtguláš) a šli si zahrát nějaký sport ven. Jelikož potom už byla tma, rozhodli jsme se, že se koukneme na nějaký film. Když skončil, přišla na řadu Kmínkova a Strejdova hra. Rozdělení bylo klasicky na dvě skupiny. Chodili jsme po okolí a plnili různé úkoly v roli partyzánů. Chytali zvěda, schovávali se do křoví před Němci a vyhazovali do povětří rybník. V téhle hře dopadly obě skupiny úplně stejně, na první pokus se ani jedna neschovala dobře.

Víkendová výprava Šumava (E-kronika)

1. den
V pátek odpoledne jsme se sešli na Lužinách a za krásného počasí jsme vyrazili na autobus. Ačkoliv jsme měli značný předstih, naše nervy trochu pocvičil Krox, který dorazil necelou minutu před odjezdem, nicméně nakonec jsme se sešli všichni, pohodlně se usadili a vyrazili směr Šumava. Cestou jsme byli svědky mnoha střídání počasí, chvíli svítilo ostré sluníčko, chvíli byly mraky, občas do toho zasněžilo, ale když jsme přijeli do Sušice, tak bylo zataženo a pak se už rovnou začalo stmívat. Ani teploty už nebyly tak příjemné, tak jsme se zahřáli krátkou procházkou na nedaleké sušické náměstí a čekali na místní autobus, který jsme následně zaplnili až do posledního místa. Když jsme vystoupili v šumavském podhůří, byla už tma jako v pytli a všude kolem sníh, který jsme v Praze už tou dobou neměli. Protože jsme nic nenechali náhodě a vše bylo dobře domluvené, po pár minutách se zjevil Koumák, který cestou z Prahy naložil první nedočkavce a o další chvíli později přijela dvě auta správy národního parku, která odvezla všechny skauty, a pro zbývající starší přijelo jedno z nich ještě jednou. Tak jsme se octli všichni na samotě za Srním a počli jsme se ubytovávat. Horská chata Rokyta překypovala luxusem a všichni se předháněli, ve kterém pokoji s koupelnou a sprchou budou bydlet. Poté jsme se navečeřeli (zde se opět dostal do popředí Krox se svými řízky se salátem), zkoukli film a připravili se k spánku.


2. den
Vstali jsme do slunečného dne, nasytili se vločkovou kaší, a vyrazili na krátký okruh po okolí. Sluníčko na modré obloze svítilo a odráželo se od sněhu, kterého bylo všude kolem požehnaně. Šli jsme podél vchynicko-tetovského plavebního kanálu, kde se dřív plavilo dřevo, a s krátkou odbočkou k ruinám Hauswaldské kaple, kde jsme našli cache, jsme za chvíli dorazili do Srní.

Prohlédli jsme si kostel obložený dřevem a pokračovali jsme za obec, kde na nás čekali místní myslivci, kteří nás zavedli do obory, kde je zřízena pozorovatelna volně žijící zvěře, což je dřevěná stavba, kde se sedí jako v kině a přes prosklenou stěnu je vidět přímo na paseku. Zrovna probíhalo krmení, a tak se na místo scházely houfy jelenů. Pozorovali jsme je i skrz dalekohled, občas došlo i k potyčce parohy, což bylo taky zajímavé.