Výprava Táborsko (E-kronika)

Kromě toho, že tahle výprava začínala už v 8:20, oproti normálním výpravám od 16:00 strašně brzo, byla hrozná zima. Celý den. Všude, kam se podíváte - zima. Naštěstí jsem na to byl celkem dobře připravený, někteří však ne. Když jsme se přesunuli autobusem z Florence do Tábora, pobavil nás hned na začátku Velbloud, který se vykoupal v naprosto ledové vodě rybníku Jordán. Když skončila tato podívaná a užili jsme si krásný výhled na Tábor, vydali jsme se trochu do přírody. Při procházce hezkým parkem jsme narazili na Housův mlýn, táborský skanzen husitství. Následovala cesta do kopce, kterou ale, aspoň mně, vynahradila krásná cesta dlouhou alejí, dokonce za příhodného znění zvonů. Pak jsme kolem hřbitova došli na silnici, díky které jsme klesli o dobrých pár metrů nad mořem, až ke geologické expozice Pod Klokoty.

Ta obsahovala různé druhy hornin s popiskami, takže jsme se o nich mohli dozvědět něco víc. Taky tam byla zřejmě nedávno postavená sekce s hezkým moderním altánkem na odpočinek. Když jsme se tu dostatečně vyblbnuli, případně zahřáli běháním, vrátili jsme se podél Lužnice zpět do města. Tam jsme si užili další pěkný výhled na město a řeku, načež jsme se vydali na náměstí, které jsme museli najít sami.

Když jsme tam došli, vydali jsme se do strašidelného podzemí. Absolutně jsem netušil, že to bude tak skvělé, jako to doopravdy bylo.

Potom jsme se rozdělili na dvě skupiny, přičemž jedna šla na Festival čokolády a druhá do restaurace. Nicméně Festival čokolády nenaplnil naše očekávání, takže jsme se zase vrátili a šli se všichni občerstvit do restaurace. Díky našemu systému objednávání si nás, myslím, opravdu zamilovali... Po malém (u někoho velkém) jídle jsme vyrazili na poslední procházku městem, která končila na nádraží. Tam jsme čekali o 15 minut déle kvůli zpoždění, ale tehdy byly vlaky ještě naštěstí v pořádku. Ve vlaku jsme ještě vyplnili Sirkovu zpětnou vazbu, a to bylo vše.
--Pálkař

Fotky z výpravy - Rajče.net

Drogy v Central Parku (E-kronika)

Zápis z okresní hry Grand Chase
Po srazu u metra na Lužinách jsme se odebrali do prostranství starý polorozpadlý kuželkárny. Perfektní zátiší pro akcičku jako je tahle. Všichni zavšivení drogoví poslíčci radši hned odprejskli do nějakýho svýho hnusnýho doupěte. Parta nablejskanejch sekuriťáků se suprovou minulostí se ještě dohodli na svojí chytrý strategii, probrali si mučící metody, a když jsme si vysvětlili, že členům protějšího týmu můžeme lámat a ničit jen pro nás nepotřebné části těla, všichni se vydali svou cestou.

Celá tahle věc se odehrávala v nějakým pochybným parku plným smažek a bezďáků. Já a moje parťačka jsme měli severozápad, tam jich naštěstí tolik nebylo. Nehci se nějak vychloubat, ale lituju všech, které jsme potkali, pěkně jsme jim naložili. Když už nechybělo málo k vychození nový pěšiny, rozhodli jsme se vyrazit někam jinam. Prošli jsme celej park a pak se vrátili zpátky do naší oblasti. Jak jsme tam došli, už se to tam hemžilo smažkama, tak jsme je sejmuli a zkonfiskovali cennej matroš. Tím samozřejmě myslím důkladně zabavili materiál, co nám je pak pomohl všechny dostat na kolena. Měli u sebe nějaký CDčko, tam jsme ho strčili do tý mašiny, co jsme měli v našem dočasným úkrytu. Nakonec z toho krámu vypadla půlka trasy jednoho ze čtyř dealerů, kterým všechny ty smažky z vděčnosti líbaj ruce.

Tak jsme na tu trasu nasadili jeden tým, kterej jí měl sledovat jako ostříž a všemu zabránit. Jinej tým se zas přilepil na nějaký ty poslíčky a pokaždý je hezky obral o všechno cenný. Museli se před svýma kámošema pěkně ztrapnit, nechat se takhle sledovat. Když už jsme měli skoro všechny zpracovaný a celá tahle věc se blížila ke konci, rozhodli jsme se zatlačit do kouta jednoho dealera v autě. Když jsme to auto obklíčili s dalšíma dvěma týmama, dali jsme jim trochu času na rozumný uvažování, čehož ale asi nebyli schopní. Tak jsme na ně vytáhli bouchačky, oni zpanikařili a ujeli, přitom nabrali jednoho mýho kámoše, naštěstí ale z blízkosti, takže byl celkem v pohodě, až na mírnej otřes jeho ega. Každopádně jsem se na ně naštval, tak jsem je oběhl z druhý strany. Jak jsem je zmerčil na silnici za rohem, rozeběhl jsem se na max a vyplatilo se to. Po chvíli jsem se uklidil trochu stranou a sledoval partičku opravdovejch amatérů. Vydal jsem se normálně hned za nima, a i když se otáčeli, nevšimli si mě. Dodneška jsem to nepochopil. Nicméně, měli fakt skvělej plán, bohužel si ale asi špatně vyložili význam spojení "Krej mi záda!" Tak jsem zezadu čapnul tu důležitou, co měla zásilku, a když si toho její parťák všimnul, rovnou se vzdal. Ti dva se snažili odevzdat poslední zásilku tomu dealerovi v autě.

Po konci jsme se s těma smažkama dostali zpátky do tý kuželkárny, kde jsme celou situaci pořádně shrnuli a zhodnotili. No a jak bylo hned jasný, hříchům v tomhle parku jsme samozřejmě zabránili. Když jsme si rozdělili výplatu, okamžitě jsme odtamtud vypadli. No, tak tomu říkám pořádný hlášení.
--Pálkař

Fotky od Rychlíka z Mawadani - Rajče.net

Kronika od Pavouka z Mawadani - Mawadani.com

Dvoudenka Podblanicko (E-kronika)

Pátek 31. října
Srazili jsme se v poměrně běžném dni na Lužinách. Po cestě jsme několikrát přestupovali, včetně jedné zastávky, kterou strážili obří trollové vybírající mýtné. Když jsme se kolem nich bohudíky v pořádku prodrali, nasedli jsme na poslední autobus dělící nás od cíle. Teda samozřejmě ještě spolu s tou silnicí, po které jsme museli jít. Když jsme se dostali do chaty, všichni si sundali boty a přezuli se, načež se všichni rychle zabydleli. Možná to trochu způsobilo i roztopení kamen, nebo spíš to výsledné teplo. Po konci účinků prvního dojmu jsme si všichni zahráli pár kol hry s kombinováním slov a také kvarteto.

A jelikož měli všichni hlad, začala se dělat polévka, která byla hotova těsně po Koumákově příjezdu v autě plném jídla. Takže se všichni decentně občerstvili, k čemuž byl puštěn japonský komiksový seriál Hellsing. Po jeho zhlédnutí jsme už šli jen spát.
--Pálkař

Sobota 1. listopadu
Když jsme ráno vstali konala se snídaně. Nic extra - obyčejné vločky s cukrem a kakaem. Vstali jsme docela pozdě, takže jsme měli naspěch. Výprava nebyla ani tak dlouhá, jako zábavná a zajímavá.

Nejprve jsme se vydali na židovský hřbitov, u kterého jsme viděli rybník, ve kterém je údajně potopený tank. Z židovského hřbitova jsme se pomalu, ale jistě vydali na Malý Blaník, kde jsme si zahráli hru. Hra spočívala v tom, že jsme byli rozděleni na dva týmy, jeden pevnost dobýval a druhý ji bránil.

Když jsme hru dohráli, vydali jsme se na Velký Blaník. Tenhle kopec byl poněkud větší, ale i přesto jsme si to užili. Z Velkého Blaníku jsme se, už za tmy, vypravili zpátky na chatu, kde jsme si užili slíbený kebab. Poté už byla pouze noční bojovka - strašidelná procházka lesem.
--Dusík

Neděle 2. listopadu
Probuzení za doprovodu dobré hudby je vždy dobrý start. Aspoň dle mě. V neděli však bohužel následuje balení a konec výpravy.

Takže jsme se nasnídali a začali pořádně uklízet celou chatu, přičemž se také začal připravovat skvělý oběd - Peřinova čína. Zároveň bylo ale také potřeba připravit občerstvovací balíčky na cestu k autobusu a do Prahy. Naštěstí to ale netrvalo dlouho, takže jsme mohli vyrazit na poslední místní hru, která se týkala hledání ukrytého pokladu. Dostali jsme mapu vesnice a nejbližšího okolí a vydali se vstříc tajemství. Nejprve jsme našli 4 indície, které byly schovány na místě zakresleném do mapy. Potom jsme se drželi instrukcí na nich, načež jsme došli ke kravínu, za kterým byla velká louka. Tam se ostatní chvíli domlouvali kudy půjdeme, ale nerozhodli se dobře, takže jsme si řekli o menší nápovědu, díky které jsme už poklad našli. S kořistí jsme se vrátili do chaty na již zmíněný vynikající oběd. Po skvělém jídle jsme si všichni kompletně zabalili a douklidili jsme chatu. Skupina starších tam ještě zůstala, aby umyli nádobí, zatímco my jsme už vyrazili, abychom měli na cestu víc času. Cestou ještě Cibul sebral nějaká dobrá jablka, která nám potom rozdal. Když jsme tam dorazili, zbývalo jen pár minut a už to vypadalo, že ten autobus nestihnou. Ale nakonec přišli včas, navíc měl autobus zpoždění. Tak jsme nastoupili a jeli až na trollí zastávku, ale tentokrát na ně bylo ještě moc brzo. Tak jsme nasedli do vlaku a vyrazili vstříc Praze. Cestou jsme si ještě samozřejmě vyplnili Sirkovu zpětnou vazbu a pak už jen čekali.
--Pálkař

Fotky z výpravy - Rajče.net

Dvoudenka Krušné hory (E-kronika)

Pátek 3. října
Mrazivé počasí, lehké mrholení a sníh dohromady. Tak vypadal náš páteční sraz. Ne, ve skutečnosti bylo celkem hezky, až na jemný vánek. Po tříhodinové cestě jsme vylezli z autobusu a dohrabali se skrz rozkopaný Jáchymov a kolem nádherného skicentra na strašidelný kopeček na kraji města, kde stálo stavení, ve kterém jsme měli následující dva dny přebývat.

Když přišel správce, proběhla svižná prohlídka domku a předávka klíčů, po které jsme se vyhrabali o dalších pár metrů nad mořem výš. Tam jsme vyndali zasmrádlé nohy z bot, přezuli se a zajistili si ubytování, což tentokrát obsahovalo i matrace. Ty jsme rozprostřeli po místnosti, načež následovalo zajímavé zjištění, že mají všichni najednou více energie. Přesto jsme zbytek dne zasvětili pouze pár věcem.

Jednou z nich byla scéna o podepsání Mnichovské dohody všemi tehdejšími zástupci velkých mocností, před kterou jsme dostali obálky, pomocí kterých jsme se poté v naprosté tichosti rozřadili dle malé nápovědy do herních skupin, a pak jsme se odebrali na základní vojenský výcvik. Ve tmě, samozřejmě. Potom jsme už jen byli vevnitř a hráli deskové hry až do doby, kdy nastal čas jít spát.

Sobota 4. října
Mrazivé ráno, ale naštěstí ne probuzení. Teď už doopravdy. Vstali jsme, dali si snídani a zabalili si všechno, co bychom mohli potřebovat. Vydali jsme se na výpravu a už po pár metrech jsme se zastavili, abychom mohli najít micro cache, schovanou v okolí tamějšího evangelického kostela. Hledali jsme všude, ve všech možných sloupcích, pod všemi kameny, a když už jsme chtěli odejít, někdo zvolal „Není to tohle?“. Tak jsme se zapsali a šli dál. V zatáčce jsme minuli 1. štolu – Důl Svornost. Krátkou zastávku na vyfocení jsme si udělali u Šlikova Hrádku, nejmladšího hradu v ČR.

Po nějaké době jsme se zastavili u Mohyly Eliáš, postavenou na počest skautům vězněným za doby komunistů v pracovních táborech. Na tomto místě jsme se duševně i fyzicky posílili a vyrazili dál. Po dlouhé době jsme došli k rozcestníku Pod Špičákem, kde jsme byli tak blízko hranic, že jsme obdrželi SMS obsahující přivítání z Německa.

Následovala cesta Božídarskými rašelinami, prošli jsme kus od vrcholu Božídarského Špičáku, pak jsme šli chvíli po svých stopách a nakonec jsme se malou zkratkou a přes Šlikův Hrádek vrátili zpět do Jáchymova. Tam jsme složili své batohy, najedli se a večer jsme ještě na chvíli vyrazili ven. A to konkrétně kus od našeho dočasného bydliště na závěrečnou večerní hru. Ta sestávala z několika úkolů. Přetahování, porozumění navigačním symbolům, skládání obrázků židovských budov, vymýšlení proslovu ku příležitosti uctění památky T. G. Masaryka, pacifikace konvoje a sestavení sochy T. G. M. na koni. Potom následoval už jen večerní film a spánek.

Neděle 5. října
Jako vždy uspěchané ráno. Vstát, zabalit si a až potom snídaně. A nakonec úklid. Tak vypadalo nedělní ráno i tentokrát. Po vykonání těchto činností jsme se vydali přes rušný ranní Jáchymov na tamější autobusovou zastávku a vydali se do Karlových Varů. Od zastávky jsme přes podzemní garáž, kam si pár menších členů do auta uschovali batohy, přešli k vyhlášeným pramenům, který jsme jeden po druhém ochutnávali.

Během toho, jsme pořád od Zippáka poslouchali vyprávění „o jednom fakt dobrým prameni“, který je pojmenován „Hadí“. Takže přes přeplněné ulice a kolem teplé karlovarské kolonády, jsme se dostali až do haly, ve které byla obrovská krásná fontána – hlavní zřídlo, které je největší a zároveň nejteplejší v ČR.

Po chvilce zírání jsme se odebrali ven, kousek poodešli a ocitli se na malém plácku u lesa, do kterého tam vedla cesta. Zde jsme si zjistili, kde se nachází ten vzácný a úžasný Hadí pramen a vydali se k němu. Byli jsme tam během chvilky, odložili jsme si tam batohy na lavičky, jedna parta se vydala zpět do garáží pro batohy a my mezitím ochutnali TEN pramen. No, co si budeme povídat, byl to prostě jen pramen.

Tak jsme se tedy na lavičkách najedli, doplnili síly, abychom mohli vyrazit zpět k autobusu. Ale aspoň jinou cestou. Na zastávce už jsme jen chvíli čekali, naházeli batohy dolů do autobusu a pak nastoupili. Cestou zpět jsme všichni vyplnili „Sirkovu zpětnou vazbu“ a pak už snad jen přemýšleli nad nádhernou výpravou a o Karlových Varech.
--Pálkař

Fotky z výpravy - Rajče.net

Tábor 2014 - Středověký středověk

1. den
Ten den bylo slunečno a teplo. Na tábor jsem dorazil po vlastní ose z Českých Budějovic, se všemi se pozdravil a zjistil, že jsem první. Šel jsem si tedy v poklidu vybalit věci do mnou vybraného stanu a chtěl odpočívat v prázdném tábořišti, načež přišel Koumák se slovy: „Až si vybalíš, přijď nám pomáhat.“ Vybalil jsem si a přišel na pomoc do kuchyně, kde čekal Cibul, který mi řekl, ať nastrouhám mrkev. Po chvíli začali přijíždět ostatní bratři, a když se nás sešlo dost, byl svolán první pracovní nástup.

Všem byla rozdělena konkrétní práce, konkrétně já jsem šel umýt nějaké nádobí. Cestou k potoku jsem objevil včelí hnízdo ve stromě. Vedení o tom vědělo, a přestože nešlo o moc velký roj, tak byli přivoláni hasiči, aby hnízdo zlikvidovali. Byl aplikován postřik a včely poté zmizely. Pak dorazil Bráca a já se Strejdou jsme byli pověřeni výrobou fagule na oheň. Nasbírali jsme tedy smůlu a vyrobili ji. Tábor však ještě nebyl kompletně postaven, bylo třeba vztyčit bránu a stožár. Bránu jsme po několika manévrech postavili a stožár také.

Následovala večeře, ke které byl chléb se salámem a sýrem a polévka. Když jsme se najedli, byl svolán slavnostní večerní nástup, ze kterého se šlo rovnou k zahajovacímu táborovému ohni. Nesl jsem zapálenou faguli, kterou jsem první oheň zapálil. Byla představena celotáborová hra, pak jsme zpívali písničky a po večerce jsme šli spát.
--Zippák

2. den
V neděli jsme vstali kolem osmé hodiny, oblékli jsme se a šli jsme na snídani, ke které byly vánočky a záviny. Po snídani jsme se odebrali na cestu na klatovskou pouť. Na pouti jsme si prohlédli spoustu stánků a na závěr jsme si vyzkoušeli různé atrakce. Spoustu času jsme strávili u stolního hokeje.

Poté jsme navštívili Černou věž, odkud se naskytl pěkný výhled na Klatovy a okolí, osvěžili se ledovou tříští, cukrovou vatou, zmrzlinou a podobnými pochutinami slanými i sladkými a pak jsme šli na exkurzi do staré lékárny, jedné ze dvou v České republice. Tam jsme viděli různé zajímavé historické exempláře, masti, léky, tinktury, suroviny, přísady, semena, kořeny, listy, bobule, jedy, kádě, baňky, nádoby, skříňky a schránky a také barokní vybavení a nápisy. Nejvíce nás zaujala třímetrová tasemnice, lektvar nazvaný Ďáblovo lejno a sušená krev. Pak jsme byli odvezeni zpět do tábora, kde jsme se ponořili do pravidel nové celotáborové hry, kde spolu soupeří jednotlivé týmy v budování starověkých slovanských hradišť. Rovnou jsme provedli první tah, najedli se, vyčistili si zuby a šli spát.
--Kovboj

3. den
Ráno jsme začali obvyklou rozcvičkou a snídaní. Pak jsme vztyčili vlajku a zahájili druhý táborový den. Většinu tohoto dne jsme strávili prací, aby byl tábor kompletně připraven a uklizen. Někdo kopal jámu na latrínu, někdo sekal dříví, vařil, připravoval střelnici, prostě „makačka“. Já osobně jsem nejvíce času strávil mytím nádobí. Odpoledne jsme hráli hru, kdy jsme se rozdělili do dvou týmů, které proti sobě bojovaly tenisáky. Úkolem prvního týmu bylo změřit nadmořskou výšku vrchu Drkolná. Úkolem druhého týmu bylo nedopustit, aby se informace o výšce dostala do tábora, na čemž jsem se podílel i já. Tým měřící výšku nakonec tuto napínavou hru vyhrál a odebrali jsme se na večeři. Po krátkém večerním programu a sportu jsme šli spát.

V noci jsem držel hlídku, ale nic neobvyklého se nedělo, akorát jsem byl pak trochu unavený.
--Trezor

4. den
Dnes jsme měli k snídani chleba s taveným sýrem, po snídani nástup a po nástupu tah celotáborové hry. Potom jsme se začali věnovat linorytům, což trvalo až do oběda, ale někteří dodělávali i po obědě o poledním klidu. Byly z toho zajímavé obtisky. Po poledním klidu bylo křtění stanů. Náš stan se jmenuje Nejmenší hradiště.

Protože bylo pěkné počasí, udělali jsme si výlet do Číhaně, kde jsme se osvěžili v koupališti a zmrzlinou. Na koupališti jsme skákali hromadně do vody a Cibul se šel opalovat. Řekl, že ten, kdo ho shodí do vody, bude klikovat do večera, a Peřina ho tam shodil a neklikoval.

Po návratu do tábora byl v programu softball a dostavba střelnice. Užili jsme si spoustu zábavy a po večeři šli pomalu spát. Někteří z nás v noci drželi hlídky.
--Lovec

Víkendová výprava Lounsko (E-kronika)

Pátek 18. října
Jednoho krásného odpoledne jsme se sešli na metru a vyrazili na dvoudenní výpravu na další nové místo. Jeli jsme vlakem a kousek došli pěšky, padla tma, ale zima nebyla a po nějaké době jsme došli do obce Slavětín a našli radnici, kde jsme podle všeho měli být ubytováni. Díky perfektnímu načasování přesně ve stejný moment přijelo auto s Peřinou, Sirkou a Blůmenem, kteří brali v klubovně vybavení a jídlo a zažili přitom některé zajímavé situace. Poté, co jsme se všichni takto elegantně sešli, jsme vstoupili do objektu místní radnice, kde jsme byli ubytováni ve velké společenské místnosti a po odpočinku a přípravě spaní přišel čas večeře.

Že nám bratr Patrik domluvil večeři až pod nos jsme věděli, ale i tak byla bramboračka, škvarkové placky a pekáč perníku pěkné překvapení. Pak jsme se rozlosovali do skupinek a zahráli si Activity. Hra byla zábavná, ale protože čas kvapil, ukončili jsme ji předčasně a šli spát.

Sobota 19. října
V sobotu ráno jsme vstali a přivítali Koumáka s Haďákem, kteří se připojili s mírným zpožděním. Vyrazili jsme do rozlehlého statku na obhlídku pštrosí farmy, kde kromě pštrosů byly k vidění i různé další druhy domácích zvířat, které jsme se zaujetím pozorovali. Abychom se trochu zahřáli, šli jsme na kraj obce a na fotbalovém hřišti si zahráli upravenou verzi frisbee fotbalu. Potom jsme prošli skrz městys na druhý konec, kde u polní cesty stál menhir pojmenovaný Baba. Poblíž jsme odlovili cache a přesunuli se k lesu na první část hry o vlajku. Po vyčerpání bráněním a běháním jsme se vrátili na oběd. Pojedli jsme výtečný bramborový guláš a pak jsme se odebrali do blízkého kostela.

Prohlédli jsme si pestré malby a hrobku místního šlechtice a Patrikův děda nás pak zavedl na věž, kde jsme si dokonce mohli zazvonit na zvon z roku 1838. Když jsme sestoupili z věže, pokračovali jsme do hasičské zbrojnice, kde nám hasiči ukázali stříkačku, kterou vyhráli v soutěži, a požární auto, do kterého hned všichni nadšeně lezli. Pro zájemce o lokální zajímavosti Koumák připravil krátkou vyjížďku autem k nejvyššímu menhiru u nás, zvanému Kamenný pastýř. Některým se menhir nezdál jako zábava příliš odpovídající jejich intelektu, nicméně před západem slunce se s ním každý ještě rád vyfotil.

Po návratu na základnu jsme se přesunuli na nedalekou zahrádku, kde jedna skupina začala připravovat oheň a druhá vlajkovou hru.